Počítání oveček

Zajímavé zachycení něčeho, co se v životě občas stává. Je tu pěkně zpracované, jak se nemocniční personál snaží Hanku vychovávat. Ale přes všechnu snahu tam Anežka řekla velkou věc, že totiž ať je strýčků a tetiček kolik chce, jednu mámu to nenahradí. Téma pěkné, dobře pojaté i zpracované. Herci výborní. Akorát to není film, na který bych chtěla koukat pořád. (16.12.2015)

Dítě, které nezná nic než nemocniční pokoj a přitom touží zažívat věci zcela běžné, jako jiné děti. A žena, která sama žádné děti nemá a vlastně už nikoho. Přesně v kachyňovském duchu, skvěle zahrané od všech. Žaneta Fuchsová byla jednou z nejtalentovanějších dětí ve filmovém průmyslu a mezi holkami určitě nejtalentovanější. Věra Galatíková se zase přesně na tyto typy rolí hodí. Skvělý televizní film, který uteče jak voda. (28.12.2020)

Jeden z nemocničních filmů pana Kachyni, tentokrát (nebo spíš tehdy) o děvčátku sirotčátku s těžkou srdeční vadou, které tráví svoje dětství v ne zrovna veselém prostředí. Každodenní život a všední příhody jsou vystihnuty přesvědčivě, a mohli byste snad tvrdit, že by se to vlastně celé nemohlo stát? Já tedy ne, a navíc tu všichni ve větších rolích hrají tak nějak hezky smutně. Na pana Brodského a hlavně paní Galatíkovou se dá jen těžko zapomenout. Přesto mi těch ani ne osmdesát minut přišlo poněkud dlouhých a nevidím důvod, proč se na Počítání Oveček ještě někdy dívat. Drobné plus za to, že mi to skutečně nepřišlo jako citově vydírající a prvoplánovité jako třeba o pár let starší (a "ideově uvědomělejší") Indiáni Z Větrova. 70% (08.01.2012)

Jímavý příběh o hledání domova a jedné z nejsilnějších podob lásky je dílem, které hladí i škrábe zároveň. Díky Kachyňovi je v něm ale přesně tolik citu a moudrosti, aby příběh malé Hanky nebyl "pouhou" emotivní hříčkou, ale lidsky prostou, upřímnou zpovědí dítěte, jehož jediným domovem je nemocnice. Svět, který je někde venku, ve městě, tam, kam se vracejí ostatní děti, je hradbou, jíž časem pomocí Anežky dobude i Hanka. Vytrvat a být vytrvalý, to je hlavní poselství tohoto neobyčejně zdařilého filmu, jemuž vévodí herecké výkony Žanety Fuchsové, Věry Galatíkové a Vlastimila Brodského. (17.12.2016)

80% - K postavě vrchní sestry (nepletu-li se, Nina Divíšková): Nemyslím si, že by byla bez srdce. Ona to myslí dobře a v jádru má Hanku ráda. Ale taky je hrozně zodpovědná a ví, co s její srdeční vadou může třeba takový tajný výlet na pouť provést. A z toho pramení její chování. Pro mě to je sice postava spíše nesympatická, ale rozhodně ne vyloženě záporná. A to je právě na takových filmech krásné - když žádná z postav není černobílá, ale je "z masa a kostí". (18.05.2009)