Počítání oveček

Jeden z nemocničních filmů pana Kachyni, tentokrát (nebo spíš tehdy) o děvčátku sirotčátku s těžkou srdeční vadou, které tráví svoje dětství v ne zrovna veselém prostředí. Každodenní život a všední příhody jsou vystihnuty přesvědčivě, a mohli byste snad tvrdit, že by se to vlastně celé nemohlo stát? Já tedy ne, a navíc tu všichni ve větších rolích hrají tak nějak hezky smutně. Na pana Brodského a hlavně paní Galatíkovou se dá jen těžko zapomenout. Přesto mi těch ani ne osmdesát minut přišlo poněkud dlouhých a nevidím důvod, proč se na Počítání Oveček ještě někdy dívat. Drobné plus za to, že mi to skutečně nepřišlo jako citově vydírající a prvoplánovité jako třeba o pár let starší (a "ideově uvědomělejší") Indiáni Z Větrova. 70% (08.01.2012)

Veľmi pekný televízny film o hľadaní vzťahu malej Hanky s vážnou srdcovou vadou, ktorej život bez rodičov je obmedzený na nemocničné prostredie. Hanka je síce tvrdohlavé ale milé dievča a k personálu nemocnice pristupuje ako k svojej rodine. No až stretnutie s osamelou upratovačkou Anežkou je otvorí nádej na rodinný vzťah. Produkcia je dobrá ale s atmosférou veľmi nepracuje, takže to je všetko na hercoch. Tí však pracujú veľmi dobre a emócie hlavne medzi Žanetou Fuchsovou a Věrou Galatíkovou sú stvárnené vynikajúco. Určitú mieru vtipu vnášajú postavy prísneho ale chápavého primára Klofáča a alkoholického no láskavého inštalatéra Rumcajsa, ktorého skvele hrá Peter Debnár. Film tak celkom pripomína českú verziu filmu Chlap zvaný Brumteles. 65% (22.12.2023)

Smutné, místy i tísnivé (hlavně díky ruční kameře) a přitom krásné a dojemné. Není to film, kterému lze propadnout od první minuty. Přiznávám, že zpočátku mě i lehce nudil. Do svého světa vtáhne lehce a nenásilně. Nehraje prvoplánově na city: jakkoli by měl divák nejvíc soucítit s postavou malého děvčátka v podání vynikající Žanety Fuchsové, tak zrovna ona lítost vůbec nevyvolává. To spíš postava Věry Galatíkové nebo Naďi Konvalinkové (malá Hanka ji odbývá, protože žárlí, že se vdává). Sympatie vzbudí postava primáře ve výborném podání Vlastimila Brodského, kterého Hanka něžně oslovuje "dědku"… (09.04.2008)

Příběh z důvěrně známého prostředí (nemocnice v Novém Městě na Moravě), kde jsem v Hanině věku pobýval alespoň měsíc ročně. Uvěřitelný příběh ze socialistické nemocnice, v níž na rozdíl od těch dnešních, kde se se všechno odbývá korektně a v souladu se směrnicemi, občas prosáknul i nějaký trvalejší cit. Hanka je snad zvláštní v tom, že se zcela soustřeďovala na svět dospělých a mezi vrstevníky měla jen samou vádu. (12.11.2020)

Jaká byla má radost ,že dnes zařadila ČT2 "Počítání oveček". Jako malá jsem si pod vlivem tohoto filmu při usínání opravdu počítala ovečky a strašně moc jsem se bála ,abych se nedostala do nemocnice, k té protivné vrchní sestře a bručícímu primáři. To bylo vše co mi od té doby zůstalo v paměti. Dnes jsem si mohla vychutnat nový rozměr tohoto filmu ,terý jsem pochopitelně dřívě vidět nemohla. Ať je srdce nemocné nebo zdravé ,může být stejně opuštěné. Jak je krásné ,když se dvě opuštěná srdce, plná lásky setkají a vzájemně si pomohou. Dnes vidím jako svou hrdinku filmu jemnou a přesto velmi silnou paní Galatíkovou. Citlivost s jakou pan Kachyňa umí natočit smutný osud, obdivuji už dlouho......1 ovečka, 2 ovečky, 3 ovečky, 4........ (24.03.2008)