Pozor, vizita!

„Někdo roznáší mikroby, jinej blbost. Těch druhejch bohužel přibejvá.“ Počáteční titulky a Fišerova hudba naznačují, že půjde o pořádně husté drama, ale po Prepslově nástupu na scénu je divák této iluze rychle zbaven. Jistě, ve filmu je mnoho vážnějších pasáží a míst, především těch s několikanásobným vystřízlivěním hlavního hrdiny či „chtěným“, naivním Bartůňkem („Vidíš? Sou to hodný děti.“) a jeho vykutálenými potomky (přičemž mi ale přišlo nadbytečné ukazovat publiku jejich trávení Vánoc, stejně jako mně moc nesedlo to klišé ohledně jedné příbuzné). Avšak především je to hořká komedie, plná různých trefných a odzbrojujících životních mouder a frků pronášených světoběžníkem Prepslem, lidovým to vypravěčem (někdy může vzdáleně připomínat Švejka) a člověkem s velmi osobitým pohledem na lidské bytí a smyslem pro humor (Rudolf Hrušínský exceluje). A sem tam se objeví i trochu nenápadného rýpání, třeba do poměrů („Jak na vás začnou bejt lidi nápadně hodný, tak je to dycky podezřelý.“), systému („A patří naše zdravotnictví pracujícím? Patří.“), pobaví i narážka na jiného hereckého barda („Teda pane Prepsl vy to dovedete podat, jako ten Höger, když vypráví v rádiu ty pohádky.“). Překvapí i docela odvážná oslava svátku se striptýzem (čekal bych, že ji Kachyňa „včas“ nechá střihnout), a ani další scény či humor v tomto duchu zde nechybí (dokonalý „Vůdcův stan“). A na závěr otevřený konec, který si divák může lehce domyslet. Když pominu poněkud naivní poměry v nemocnici (především to neustále kouření), jsem velmi spokojen, hodnotím silnými 4* a rád se k filmu zase někdy vrátím. „Máte rád děti?“ – „Ale joo, takhle na dálku.“ (23.01.2014)

Co k tomu více dodat. Rudolf Hrušinský rovná se záruka dobré zábavy. Příběh o lidském štěstí a neštěstí, který v sobě má hned řadu tak hlubokých pravd, že nejde se na konci zarazit a popřemýšlet nad tím, kdy se v této situaci objevím třeba já. Je to zvláštní, ale je to tak. Bohužel, a tento film to nádherně ukazuje v té pokud možno nejsvětlejší stránce, které Rudolf Hrušinský přidává co do vtipu snad nejvíce jak to jde. (09.12.2008)

Spoilery! Bývalý lamač dívčích srdcí a jejich osobní kominík, který se prostříkal celým světem a nasbíral hromadu pohlavních mikropřátel, je najednou donucen strávit zbytek života na několika metrech čtverečních, což se mu nezdá býti dobrým nápadem, a tak se zoufale snaží prchat. Trošku mi snímek připomíná Formanův přelet. V čele snímku stojí skutečně božsky hrající Hrušínský a pár jeho sekundantů. Celý snímek se táhne ve víru jedné obrovské one man show, takže kdo si rád poslechne, kterou slečnu Rudolf za svých mladých let prznil, ten si přijde na své. Na své si však přijdou i ostatní, protože za sexuálními historkami je schovaný hluboký příběh o lidské podlosti a na druhé straně i o nekonečné lidskosti a dobrotě srdce. (28.12.2017)

Opět hluboce lidský výkon Rudolfa Hrušínského, ale také slovenský herec Ľudovít Greššo v roli starce, který si nechce přiznat, že ho jeho rodina odhodila a je jí dobrý akorát jeho důchod, je skvělý. Oběma velikánům herectví dobře přihrává tehdy mladičká Veronika Jeníková, v klasické roli lékaře Bořivoj Navrátil a další. Zamyšlení nad filmem nutně vede ke konfrontaci s dnešní pandemií COVIDu a postavení lidí, jejichž život nemoc omezila. (01.04.2021)

Viděl jsem spoustu filmů s Rudolfem Hrušínským, ale v této roli ho mám asi nejradši. V jeho postavě je spousta moudra, optimismu, humoru, ale čeho asi nejvíc, lidskosti. To je to správné slovo, které vystihuje nejen postavu pana Prepsla, ale celý film. Kachyňa byl prostě na filmy plné lidskosti kadet! (07.05.2008)