Pozor, vizita!

Z Kachyňových filmů je mi Vizita zatím jednoznačně nejbližší. Krásnej, ale nijak kýčovitej film o stárnutí, o lásce k životu, o lásce k lidem kolem sebe... A o tom, jak je důležitý držet si v sobě radost a kousek tý dětský duše po celej život. Ta poslední scéna filmu tohle všechno vystihuje nádherně. (31.07.2015)

Spoilery! Bývalý lamač dívčích srdcí a jejich osobní kominík, který se prostříkal celým světem a nasbíral hromadu pohlavních mikropřátel, je najednou donucen strávit zbytek života na několika metrech čtverečních, což se mu nezdá býti dobrým nápadem, a tak se zoufale snaží prchat. Trošku mi snímek připomíná Formanův přelet. V čele snímku stojí skutečně božsky hrající Hrušínský a pár jeho sekundantů. Celý snímek se táhne ve víru jedné obrovské one man show, takže kdo si rád poslechne, kterou slečnu Rudolf za svých mladých let prznil, ten si přijde na své. Na své si však přijdou i ostatní, protože za sexuálními historkami je schovaný hluboký příběh o lidské podlosti a na druhé straně i o nekonečné lidskosti a dobrotě srdce. (28.12.2017)

Tohle by se mělo jmenovat spíše Sólo pro Rudolfa Hrušínského. Předvedl tu prostě excelentní výkon psaný mu přímo na tělo. Branald měl skvělé knihy a Karel Kachyňa to skvěle převedl na plátno. Ale Hrušínský, to byl PAN HEREC, tučněji to nejde napsat. Je až s podivem jak občas dokonalé záležitosti vznikly během těch sračkoidních normalizačních časů. Vůbec celé to obsazení filmu... Skvělý Navrátil v roli primáře, vrchní sestra Švormová a jako vždy skvělý pan Somr ... Kořínkovou jsem nikdy nemusel, ale tohle je ejdiný film, kde mi naprosto nevadí, naopak! Naprosto skvostná a úžasná záležitost, která se dá vidět opakovaně. Dávám za 5 cigaret podaných přes plůtek balkonu. * * * * * (02.03.2023)

Pikareskní pohled z nemocničního prostředí, z jeho asi nejvíce atypické stránky, ze sekce pro bacilonosiče, nabídl velkou hereckou příležitost hned několika hereckým individualitám. Jednoznačně mezi nimi vede Rudolf Hrušínský II., který se tehdy po určitém hereckém úhoru sedmdesátých let znovu začal vracet k silným tématům a velkým rolím. Život z této téměř vězeňské perspektivy, perzekuce v zájmu obecného dobra, volnost, která je i není klecí. Úděl, který je takto vymezen, je neopakovatelný a obtížně se chápe. Asi nejméně zvladatelný je pro ty, kdo jím jsou postiženi. Že i z tohoto uniformujícího prostředí, v mnoha ohledech připomínajícího dnes už historickou vojnu, lze doslova vykovat celistvý charakter a vytěžit zajímavý, napětím nabitý příběh, není určitě jen zásluhou Branaldovy literární předlohy, ale mnohem spíše všestranného uměleckého Kachyňova záběru. DVD nosiče volají, DVD nosiče pláčí, DVD nosiče se dočkají!? (27.01.2008)

Co k tomu více dodat. Rudolf Hrušinský rovná se záruka dobré zábavy. Příběh o lidském štěstí a neštěstí, který v sobě má hned řadu tak hlubokých pravd, že nejde se na konci zarazit a popřemýšlet nad tím, kdy se v této situaci objevím třeba já. Je to zvláštní, ale je to tak. Bohužel, a tento film to nádherně ukazuje v té pokud možno nejsvětlejší stránce, které Rudolf Hrušinský přidává co do vtipu snad nejvíce jak to jde. (09.12.2008)