Smrt krásných srnců

Za nedlouho budu maturovat a tak jsem si rozhodl ze Smrti krásných srnců udělat takový výtah, co bych tam tak mohl říci, kdybych chytl Otu Pavla. Každopádně se mi to válelo na stole a oko padlo přesně na tento film. Neváhal jsem a s radostí jsem ho vložil do přehrávače. Ze začátku mě příběh okamžitě vrazil do očí, plno známých herců, ale hlavně fantastický Karel Heřmánek. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně tento film viděl jako malý, jen jsem si na to nemohl vzpomenout a tak jsem koukal. Bavil se příjemným průběhem, který později zkomplikovala válka. Příběh výborně funguje jak po komediální stránce tak po dramatické, rozdělený nenápadně na dvě části. Každopádně bych ho po shlédnutí vyslal do kolonky jedněch z nejlepších českých filmů vůbec. Zvláštní, ale neskutečně silný a neobvykle rychlý příběh mi před očima proběhl jako čára života na mé ruce a já po skončení filmu civěl na obrazovku jak vyvoraná myš. Nádherné na tom všem je, že člověk si vždycky po takové kráse uvědomí jednu věc a to tu, že překvapit dokáže opravdu cokoliv a kdykoliv i když si myslí, že už nic překvapit nedokáže. Příjemný a opravdu hodně svižný film, což je neobvyklé, ale postupem času si uvědomuji, jak hodně silná stránka filmu to je. (06.05.2008)

K Pavlovi mě kdysi dávno dostal svým přednesem jeho povídek Petr Haničinec. A tenhle film je úplně stejně magický. Kouzelný svou atmosférou, humorem, dojemnými momenty i dokonalým prolnutím úsměvné komedie a mrazivého dramatu. A stejně jako u toho Haničiince to není dáno jen výtečnou předlohou, ale také podáním, tentokrát zejména díky Kachyňovi s Heřmánkem. (10.07.2011)

Co ve mně měl film zanechat? Nezáleží na tom, jestli jste věrný, poctivý člověk nebo vychcaný kurevník, protože náckové vás budou šikanovat tak jako tak? Přesně to jsem si z filmu odnesl. Nepřišel žádný trest za Leošovo amorální chování. A závěr, kdy asi dvacetkrát zopakoval, že musí klukům dovézt maso, aby byli do koncentráku silní, mně přišel až směšný... 50% (17.06.2012)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)

Portrét tatínka Oty Pavla, "ďábelského" prodavače ledniček a vysavačů, svůdce žen, fandy boxu, rybáře atd., očima Karla Kachyni se mimořádně povedl. Panoptikum českých postaviček nádherně předvedené panoptikem českých herců, od bohémského Poppera, přes lehce nevrlého Proška, excentrického profesora Nejezchleba, lehčí dámičky až k profesorově papouškovi. "Máš prdel?" ptá se papoušek. Mám, tuhle prdel, srandu, legraci, ve své sbírce mám. I s tím méně veselým koncem, který se mi nelíbil tak jako počátek filmu. Ale i konec je dobrý a k příhodám Oty Pavla nepochybně patří. BTW - Z nějakého důvodu jsem dostal při filmu chuť zajít po letech k Rozvědčíkovi a něco tam zbaštit... Silné ****. (20.09.2008)