Smrt krásných srnců

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)

Tragikomické osudy jedné židovské rodiny během 30. a 40. let výtečně vystihl Karel Kachyňa i díky přesným hercům – Heřmánkovi, Hrušínskému nebo Vančurové. Postava obchodního zástupce společnosti Electrolux je vším možným – milovník úspěchu, krásných žen a rybaření, hlavně ale milující otec, který se o své tři syny určitě postará. Prostředí rybolovné Berounky a jejího okolí se dokonale hodí do křehké melancholické prózy novináře a spisovatele Oty Pavla, které Kachyňa velmi dobře porozuměl. (28.05.2013)

Dobrý výtvarný styl a lokace plus Hrušínský opět v dobré roli. Ale jinak mě film moc nebral. Heřmánkův otec rodiny je podivně napsaná postava. Postelová dobrodružství střídají jeho scény odpovědného otce, nemluvě o podivné romanci k šéfově ženě... A kam se pak poděje Jirka Krampol? Dva bratři prostě odjedou do koncentráku a to je konec filmu? Jak dopadli? Jak dopadl zbytek rodiny? Bída. (21.09.2008)

Ono vystihnout doslova "rybářskou poezii" Oty Pavla není příliš jednoduché ! Ale pane Kachyńo smekám opravdu.Sledovat osud napůl židovské rodiny v předválečném Československu a následně ve fašistém protektorátu je doslava balzámem pro duši. Takové lidské pohlazení s plátna opravdu funguje skvěle.Pan Heřmánek v životním výkonu, pan Hrušinský nezapomenutelný. (21.06.2006)

Původní Pavlovy povídky jsem nečetla, ale nejen z hodin českého jazyka na gymnáziu si na ně samozřejmě pamatuji. U Kachyňovy adaptace oceňuji především to, že dokázal povídky přetavit v jeden celek, který má hlavu a patu a postupně gradující příběh. Líbil se mi kontrast mezi první, idyličtější polovinou a tou druhou, v níž všechno potemnělo a mířilo k nenávratnu. Celý snímek má kouzelnou atmosféru dávných časů, délka je tak akorát, přesto musím přiznat, že ne vždy mě bavil. (02.07.2013)