Vodník

První díl je jak z žánrové učebnice. 30 let starý mord, nejasná dětská fantazie a boží práce se zvuky a kamerou, která maximálně těží z atmosféry vedrem spalované vesnice, navnadí diváka do plných obrátek. Když ale druhý díl začne až příliš okatě vynechávat některé motivy a postavy, nemusíte být ani o moc bystřejší než komisařka Výrová, aby vám došlo, kdo erbenovsky nechal rozetnou dítě vpůli. Od momentu s fotoalbem už je to čisté „lazy writing“, kdy se vše rozetne tím nejbanálnějším způsobem, a i přes nesporně působivý závěrečný monolog v lese, je to prostě selhání hned několika tvůrčích složek. Vlastně mi, vzhledem k vývoji některých postav, přijde jako zajímavější varianta, že mohla vrahova identita zůstat navždy skryta. (15.04.2019)

Já teda nevím co hulí pan Tauš (ať už sám nebo s někým v ČT), ale tenhle "styl" je téměř nekoukatelnej. Stejně jako u Modrých stínů se pokouší o nějaký umění nebo co, ale to prostě v kriminálkách nefunguje. Na hodně místech jsem se smál použitým "režijním záměrům" a to by se v případu rozřezanýho mimina stávat nemělo. (01.04.2019)

Autoři se pokouší o atmosféru tak násilně, až celý vodnický mord přeexponují. Problém je, že od první scény víte, kdo je pachatel... Hvězdičky za dobovou atmosféru, za písničku, která zazní v závěru, a za Tomáše Juřičku. Celá parta vyšetřovatelů je neskutečně nesympatická, navíc ten postmoderní úřad uprostřed polí... Výrová se chová neprofesionálně, nelogicky. Sýkoru jsem zkoušel i číst, ale i knižní podoba je slabší průměr. (14.04.2019)

Neuvěřitelný mix "rádoby umění", horroru, skvělého sociálního dramatu a kriminální zápletky (v tomto případě dost brutální). Zatímco první díl je hodně na hraně nesnesitelného "uměleckého" vyjádření poměrně povedeného horroru (lekačka s vodníkem, atmosféra odkazující k Erbenovi, nakloněné záběry kamery mimo hlavní dění...), dál už se minisérie veze na klasické vlně kriminálního vyšetřování, které ale filmařsky mnohem více sklouzává k velmi podařenému sociálnímu dramatu jedné rozhádané rodiny. Vrah není šokujícím překvapením (vlastně jsem ho tipoval hned v prvním záběru kdy se na scéně objeví), ale vůbec to nevadí - tahle partička z Olmíku mě baví a tady to Tauš prostě pojal vypravěčsky jen trochu jinak... nevadí, neuráží, jen ten první díl na "umění" mohl trochu ubrat, to je fakt;) (13.05.2019)

O tom, že nadpřirozené bytosti prostě NEEXISTUJÍ, zatímco o zločincích všeho druhu se to bohužel říct nedá. Příběh dovedně navozuje atmosféru známé Erbenovy hororové balady a promítá ji do reálného světa, leč zdá se, že tím zároveň vyčerpává veškerou energii a tvůrčí potenciál, které jakkoli souvisejí se strašidelnými vyprávěnkami. Neboť odhalení identity pravého viníka dávné brutální vraždy není výsledkem poctivého kriminalistického snažení, ale víceméně dílem náhody. Rozplétání traumatizovaných rodinných vztahů a odkrývání starých rodinných tajemství je sice interesantní, leč z mého pohledu nepřináší žádná fakta, která by jednoznačně prokazovala nevinu domnělé pachatelky, jakkoli to policejní komisařka Marie Výrová tvrdí. Její největší zásluhou je v podstatě dovedení příbuzenstva domnělé vražedkyně po letech zpátky na místo činu, neboť teprve poté se může dostat ke slovu jeden drobný element, který způsobí zásadní obrat ve vyšetřování. P.S.: Myslím, že není úplně standardní, aby mělo místní policejní oddělení k dispozici výstavní supermoderní budovu kdesi na samotě u lesa ... pardon - u pole. (24.04.2019)