Vodník

Já teda nevím co hulí pan Tauš (ať už sám nebo s někým v ČT), ale tenhle "styl" je téměř nekoukatelnej. Stejně jako u Modrých stínů se pokouší o nějaký umění nebo co, ale to prostě v kriminálkách nefunguje. Na hodně místech jsem se smál použitým "režijním záměrům" a to by se v případu rozřezanýho mimina stávat nemělo. (01.04.2019)

S hodnocením této série mám trochu problém. Námět mi připadal velice atraktivní. Seriál má místy výbornou atmosféru podpořenou podmanivým hudebním doprovodem. Koukal jsem na to rád. Napětí a touha diváka odhalit viníka je místy dohnaná až do extrému. Ale… (spoilery) Všechno toto napětí končí hodně banálně. Celý film člověk uvažuje, kdo je z rodiny vrah, aby nakonec byl vrahem nějaký soused, o kterém je seriálu jen malá zmínka a jeho k motivace k vraždě je postavená na vodě. Stejně tak je člověk napínán 2,5 hodiny, co asi dělala slečna v té maringotce s dělníky tak zásadního, že to narušilo vyšetřování vraždy, a ejhle zase blbost. Její otec vehementně narušuje vyšetřování a hrozí žalobami, že jeho dcera před 30 lety ukázala frndu??? Některé scény jsou jak padlé na hlavu, kdy Melíšková se začne prodírat džunglí v kostýmku a lodičkách, jindy se v lodičkách dá na pochod mezi vesnicemi, jindy zase navštíví nějaký večírek na policejní stanici, jehož význam je mi ukryt. Melíškova mi zde obecně není moc sympatická, z jejích hlášek jsem místy dost rostl. Stejně tak s Krobotem, on je teď oblíbený, to chápu a asi do série patří, ale to jeho bezduché tlachání u rybníka byla ztráta 30 minut. Místy experimentální kamera dle mého do žánru nepatří. Co se týká žánru. Kriminálka to není, jelikož s kriminalistickými praktikami má málo společného, spíše pokus o takovou detektivku, pojďme se všichni sejít a povídat si kdo je vrah 2,5 (25.04.2019)

Odbornější, byt teoreticky hravá-provokativní, kritika na stránkách Filmu a doby ZDE. Komentář po projekci na Febiofestu jako memento doby: Poslední dny jsem byl v Praze, kde je mnoho smutku, osudů, které člověka dovádí k pláči. Bezdomovci, lidé pouze o berlích... zrzci, Zibura; jednoduše lidská tragédie v kostce. Potěšil mě však VODNÍK, třídílná minisérie patřící k cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice. Viktor Tauš jako režisér by argumentoval, že zatímco pro Modré stíny byl určující vztah člověka a architektury, protože ta byla zároveň navázána na významovou strukturu, u Vodníka má být ústředním principem vykořeněnost. Vykořeněnost se skutečně dá obhájit, a to především na rovině stylu: kontrastní kombinace distancovaného rámování často přes různé odrazového plochy a velmi fyzických detailů; expresivní herectví v minulosti a naopak tlumené v současnosti; umělecky motivované svícení významotvorně pracující se zelenou a červenou přesahující z minulé časové roviny do současné; práce se zvukem v první epizodě a s tichem jakožto parametrem ve třetí atd._____ Osobně mi minisérie přijde fascinující z hlediska práce s temporalitou, která dílo sceluje a rozrušuje na všech úrovních (vyprávění, stylu i významu), zatímco ona vykořeněnost pouze v případě stylu. První část používá ruchy prostředí jako parametry, které prostupují všemi časovými liniemi (představte si kyvadlovou pasáž z Modrých stínů, či ono hučení při znásilnění z Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy, nataženou na a variovanou po celou epizodu); druhá část směřuje ústřední otázku na záhadu z minulosti a je rámována odlišnými perspektivami s jiným vnímáním času; třetí část rozevírá časové rámce, následně je kondenzuje a poté propojuje dvě roviny. Zároveň je ona časovost pokaždé filmařsky pojata jinak, od přerývanosti v prvním dílu, klasické návaznosti v druhém, retardaci a kondenzaci ve třetím. _____ Esteticky je to famózní, byť druhá část je slabší než první a třetí, ale obávám se, že to nebude divácky přijímáno dvakrát dobře. Na rozdíl od konvenčních detektivek nejde o to, kdo zločin spáchal, protože podstatná je časová rekonstrukce (a posléze i prostorová) dění v konkrétní den. Na rozdíl od ambiciózních detektivek nejde o sociologickou sondu, ani o významově zatěžkané vyrovnávání se s komunistickou minulosti a převlékáním kabátů za kapitalismu, protože společenské jízlivosti jsou podřízeny rodinným dramatům a dávným traumatům a/či křivdám. Pro mě je ovšem vše výše zmíněné a i to neuvedené důvodem, proč VODNÍKa považuji za nejlepší tuzemskou audiovizi na pokračování. (31.03.2019)

Autoři se pokouší o atmosféru tak násilně, až celý vodnický mord přeexponují. Problém je, že od první scény víte, kdo je pachatel... Hvězdičky za dobovou atmosféru, za písničku, která zazní v závěru, a za Tomáše Juřičku. Celá parta vyšetřovatelů je neskutečně nesympatická, navíc ten postmoderní úřad uprostřed polí... Výrová se chová neprofesionálně, nelogicky. Sýkoru jsem zkoušel i číst, ale i knižní podoba je slabší průměr. (14.04.2019)

Kompaktní umělecké dílo na poli výtvarné kultury i literární bilance. Takto by měla vypadat souhra příběhu a vizuální koncepce. Jedno bez druhého totiž nelze. Tauš zraje jako víno a dokonce dokázal něco neuvěřitelného - Jarchovského opět vyzdvihl mezi scenáristickou elitu, ze které se pomalu vytrácel. Ono asi záleží, koho Jarchovský zrovna adaptuje. Sýkora jakožto nevyčerpaný autor má stále (na rozdíl od neustále omílaného Petra Šabacha) ve své literární tvorbě co nabídnout. Oceňuji reference na tvorbu Wong Kar-waie a na Twin Peaks. (14.04.2019)