Teroristka

Překvapení. *** Do půlky se film tváří nevinně, jako další hořkoironický český rodinný snímek v řadě, nepříliš originální, žánrově i tematicky trochu se rozpadající, společenské a mezilidské soužití bezzubě bilancující hořkosmutná komedie, aby pak nečekaně a překvapivě nabral grády jako veskrze provinční a důchodcovsky didaktická a doslovná verze Tarantinových Osmi hrozných šmrncutých Jarmuschovými Hranicemi ovládání a Sedmilhářkami - a tahle na domácí poměry, kde není zvykem nakládat filmařsky se zlem a odplatou v kombinaci se vztahovým a společenským humorem zároveň takhle drsně a neuhlazeně, nezvyklá podívaná, s čitelnou nadsázkou se promítající i do práce s hudbou, střihem a kamerou, ve výsledku vlastně poskytuje podobnou katarzi, úlevu a rozjaření, jako když se se společenským zlem a bezprávím ve filmech vypořádávají právě Tarantino s Jarmuschem - jenže tady je to po lopatě pro české důchodce, a to včetně filmových odkazů. *** Není lehké hned uchopit, proč tahle banálními archetypy, klišé, frázemi a učebnicově názornými obrazy a dovětky přeplněná parabola o uchu, které se utrhne, o poslední kapce, kterou přeteče pohár a o jen zdánlivé nekonečné bezbrannosti "slabých kusů" vůči násilí a bezpráví, čili o momentu, kdy svědomí celoživotně dbalý občan nešťastně zjistí, ale zároveň lapidárně akceptuje, že nastal čas, aby místo novozákonního nastavování druhé tváře aplikoval podstatně krutější starozákonní přístup a sáhl k odplatě, funguje, ale částečně právě proto, že se tu všechna ta klišé, banality a archetypy a všechno to provinční společenské bahníčko zla připomíná a zrcadlí a proto, že se film zároveň vtipně vypořádává i s jeho bagatelizováním, humorizováním a ohlazující ironizací v českých rodinných snímcích, ke kterým se sám řadí jen z počátku a jen na oko, a protože zkrátka v nadsázce poskytuje svěží a neokoukanou katarzi a protože jedním zdrojem vtipu je tu stejně neotřele i právě ona didaktická doslovnost (film díky tomu v jedné rovině s nadsázkou zároveň působí jako pomalu čtený a dvakrát opakovaný návod pro důchodce, jak se bránit proti bezpráví, včetně pomalých a opakovaných záběrů na to, jak složit nebo rozložit střelnou zbraň, podle čeho si vybrat vhodný typ a jak si ho opatřit). *** Soudím, že to tenhle film schytá ze všech stran, že někomu nebude dost umělecký, někomu dost intelektuální, někomu naopak dost lidový a nabitý hláškami a někomu dost laskavý a morálně čistý, ale myslím, že neprávem a že jeho originalita i hodnota spočívají právě v tom, že šlo ve skutečnosti o ironický pokus zprostředkovat tarantinovskou katarzi společenského zla z pohledu sociálně slabého jedince v éře kapitalismu bez servítků - české důchodkyně s mravním zákonem v sobě - vtipně se maskující jako další typický rodinný snímek v řadě. Za mě velice svěží a pozoruhodný pokus. A jestli se fatálně pletu a režisér chtěl natočit další typický český rodinný snímek s hláškami v řadě a jenom se mu to vymklo z ruky, tak to tentokrát na půvabu filmu a mém upřímném a rozjařeném potěšení z té podívané nic nemění. ;) *~ (13.04.2019) (méně) (více)