Zlatí úhoři

Popis filmu „poetický“ sedí úplne presne. Film ma dostal do stavu, keď máte tendenciu privrieť oči a aj vy sa ocitnete vo svojom najromantickejšom detstve, ktoré ste strávili na dedine u starých rodičov a všetko zakázané bolo dovolené. Menšík, Hrušinský, Balzerová dali filmu tretí rozmer. Mali v sebe akúsi auru a dávali deťom nielen radosť z prežívaných momentov, ale aj cenné posolstvá. Druhý podtón filmu - odohráva v časoch, keď nastupujú k moci nacisti. Oceňujem, ako sú tieto dve fázy detstva „Prdelku“ prepojené. Martin Mikuláš zahviezdil v detskej úlohe skvostne. (02.02.2024)

Podobný snímek jako pozdější Smrt krásných srnců. Postava Pana Proška a jeho psa je totožná jen tady je on sám ,kdežto v dalším snímků má 5 dětí. Co mě na tomhle snímku zarazilo ,jak je možný ,že "Prdelka" nenosí židovskou hvězdu? Kdežto jeho bratři ji měli! Nejsilnější scéna je ,když chlapec povídá matce "já vím kde jsou bráškové a tátínek v koncentráku a mají hlad,Maminko ,že je tam nebijou?" přitomhle je asi na měko každý znás. Karel Kachyňa natočil krásný snímek z nádherně nasnímanou přírodou a skvělým obsazením. V.Menšík a R.Hrušínský těžko říct ,který z nich podal lepší výkon. (30.12.2007)

U málokterého českého spisovatele je umělecká tvorba tak jednoznačně a přímočaře propojena s osobními osudy tvůrce, jako je tomu u Oty Pavla. Dlouhá desetiletí zrály v hlavě uznávaného sportovního reportéra náměty na povídky, které měly tak hluboce zapůsobit na čtenářskou veřejnost. Dlouhé roky syn obchodního cestujícího na své dětství a mládí strávené u rybníků v Buštěhradu, na březích řeky Berounky a v křivoklátských lesích jen vzpomínal. Počátkem sedmdesátých let pak plody svého nezměrného úsilí vydal, byť to zprvu byly jen útlé povídky, ale i do nich Pavel vložil všechny životní vzestupy a pády, všechny radosti i strasti, všechny city, které člověka provázejí jeho cestou životem. Dominující postavou jeho literárního díla je postava Pavlova otce, téměř renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, po jehož boku stojí něžná, citlivá a s osudem smířená matka. Zlatí úhoři jsou pak symbolem něčeho zdánlivě nedosažitelného, vzácného, něčeho, za čím je třeba jít celý život. Zároveň jsou dárkem spisovatelovu otci. I když řezník úhoře, chycené s obrovskou námahou i štěstím, nakonec přesolí, tatínek dárek ocení a poté zve pravidelně syna na úhoře. Jedenáctkrát. Tolikrát, kolik jich k narozeninám předtím dostal. Nechce zemřít s vědomím, že by někomu něco dlužil. Režisér Karel Kachyňa dokázal všechny tyto rysy citlivě a téměř lyricky vystihnout (stejně osobitý je také pozdější celovečerní film Smrt krásných srnců, 1986). Nad čím se divákovi tají dech, je herecký výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka malého Prdelky, který se s obdivuhodnou silou dokázal povznést nad své předchozí šaškování a vytvořil hluboce dojímavý portrét člověka, kterému doba bere to nejcennější. Velice vyrovnaným partnerem je překvapivě malý Martin Mikuláš, standardně mistrovské je vykreslení mlčenlivého převozníka Proška Rudolfem Hrušínským. Apoteóza souznění člověka s přírodou, snivé vpomínky na dětství, hold obyčejným, ale i statečným a ryzím lidem - tak by bylo možné shrnout poslání Pavlových próz. Křišťálově čisté a svobodou, nevázanou hravostí, chápavou laskavostí i charakterovou pevností naplněné povídky Oty Pavla působily v literárním suchopáru první poloviny sedmdesátých let jako kapky rosy svlažující unavené a na duchu skleslé poutníky v poušti. A ještě něco tu je: touha vrátit se alespoň na chvíli do oněch časů, kdy příroda lidi oslovovala a člověk se dokázal usmát na člověka. Zřejmě zde spisovatel zaťukal na něco pradávného, co je zapsáno hluboko v duši každého z nás a co dokáže vyvolat jen skutečný umělec. A pak snad není zapotřebí sáhodlouze analyzovat a snažit se úporně - a patrně zbytečně - takový pocit vystihnout. Stačí jen, že o něm víme. A také o knize či filmu, který ho dokáže vyvolat. (14.06.2010)

Smrt krásných srnců hodnotím z několika důvodů výš, přestože i tohle je krásný film. Kachyňa se nebál dvakrát vstoupit do stejné řeky a vyplatilo se mu to. Samozřejmě je zajímavé srovnávat: Hrušínský je tam i tady skvělý, Heřmánkův pan Popper je úplně jiný než ten Menšíkův a mě osobně sedne o dost víc, přestože i Menšíkův výkon je rozhodně nadprůměrný. Atmosféra je lyričtější, méně zhuštěná. Taky válka je tak nějak méně děsivá, i když i zde se mnohokrát mrazivě přihlásí o slovo se vší brutalitou. Zajímavé komentáře: sud, Legas, Decker, Pražák, Pishin (27.10.2006)

Po dlouhé době jsem se znovu podíval na poetický film Karla Kachyni, který mám o něco raději než Smrt krásných srnců (ale ten se rovněž povedl). Kachyňa umně spojil několik Pavlových povídek dohromady a vytvořil jakousi mozaiku, lyrické pásmo o řece, rybách a lidských osudech. Výtvarná kamera Jana Čuříka (sledování rybího koncertu, koupající se Eliška Balzerová...) a krásná hudba Luboše Fišera jen podtrhují tenhle malý skvost. Snad jen proti předloze chybí více laskavého humoru. S příchodem války se dostaví melancholie. Válka, koncentrák, Lidice, gestapo. Stačí jen náznaky, Kachyňa nemusí ukázat hrůzy tak, jak by to udělal třeba J.Herz. O to více však z nich mrazí. Spíše smutný, ale krásný film. Viděno 4x ( a kdyby se dostal býval do kin, stál by za to). (09.05.2014)