Zlatí úhoři

Po dlouhé době jsem se znovu podíval na poetický film Karla Kachyni, který mám o něco raději než Smrt krásných srnců (ale ten se rovněž povedl). Kachyňa umně spojil několik Pavlových povídek dohromady a vytvořil jakousi mozaiku, lyrické pásmo o řece, rybách a lidských osudech. Výtvarná kamera Jana Čuříka (sledování rybího koncertu, koupající se Eliška Balzerová...) a krásná hudba Luboše Fišera jen podtrhují tenhle malý skvost. Snad jen proti předloze chybí více laskavého humoru. S příchodem války se dostaví melancholie. Válka, koncentrák, Lidice, gestapo. Stačí jen náznaky, Kachyňa nemusí ukázat hrůzy tak, jak by to udělal třeba J.Herz. O to více však z nich mrazí. Spíše smutný, ale krásný film. Viděno 4x ( a kdyby se dostal býval do kin, stál by za to). (09.05.2014)

Mám pocit, že poetické příběhy jsou něco, co nám vysloveně jde. Ať už knižně, tak i filmově. Zlatí úhoři jsou přesně tímto kouskem, natočeným v asi nejzlatější éře československé kinematografie. Berounka, Kachyňa, Menšík, Hrušinský nebo samotnej Prdelka jsou přesně ty důvody, proč mám filmy z této doby tak strašně rád. Ota Pavel připravil nádherný, ale nesmírně smutný příběh ze světa zlatých úhořů, kterého se chopil Kachyňa tak krásně, jak jsem se v současné době s ničím podobným nesetkal. Představte si, že stojíte u Berounky a vnímáte, jak pod Vámi teče samotná řeka. Když se pořádně zaposloucháte, možná ty úhoře i uslyšíte. Pokud se Vám to povede, tak Vám gratuluji, zažili jste to samé, co zažil Ota Pavel před desítkami let, když prožíval svoje dětství u Berounky. A víte co? Čert vezmi fakt, že takové krásné poetické příběhy tu už nikdo nepíše...tyto chvilky Vám totiž jen tak někdo nesebere. (17.11.2015)

To, že si vážím hereckých velikánů Menšíka a Hrušínského, ještě neznamená, že dám automaticky plný počet. Tenhle film mi přijde jako kdyby neměl začátek ani konec a uprostřed jen kluk chytá ryby, aby uživil sebe a maminku za války. Popravdě mi uniká, proč je tento film tak výjimečný, že má překrásných 86%. Za mě je to spíše průměrný film, ačkoli výborně zahraný. 55% (18.03.2012)

Od výrazných sportovních knižních reportáží (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) se Ota Pavel v druhé polovině šedesátých let posouval do pomyslných pater "vysokého umění". Půvab "Poberounčí" české "Medvědí řeky" mu učaroval již jako chlapci a jako kdysi Božena Němcová se i on v tušeném čase blížící se předčasné smrti se do tohoto svého "lusthauzu srdce" vracel, aby tu čerpal sílu pro vedení svého beznadějného boje. Vstoupil přitom - mimoděk a určitě neúmyslně - na nejvyšší piedestal české literatury a z údolí Berounky učinil další nesmrtelný kraj českého duchovního Panteonu. Filmové ztvárnění (Ota Pavel byl s Kachyňou spoluscénáristou filmu) to všechno dokázalo uchovat a navíc zživotnit prostřednictvím dvou velikánů české Thálie. Psát o jejich výkonech a snažit se postihnout jejich kvalitu unaví - také dělostřelba všech myslitelných superlativů dokáže vyčerpat posluchačovu či divákovu pozornost. Svět mládí, jeho nepomíjející svěžesti a čerstvosti postřehů z postupného objevování krás světa, je tu uchován ve svém dalším neopakovatelném ztvárnění. Zdá se, že nejen pro dobu svého vzniku. Je nepochopitelné, že jistý tip série např. NOSTALGIE zůstává doposud mimo zájem tvůrců DVD našeho národního hraného filmu. (30.12.2007)

Pekné. Veľmi pekné. Také jemné, citlové pohladenie na duši, ktoré presnie vie, kde má človek citlivé miesta a ako sa k nim dostať. Udrieť v správny okamih a úplne si získať a podmaniť diváka. Okrem uvedených hereckých umelcov sa o svoje zaslúžil hlavný pán herec tohto filmu malý Martin Mikuláš. Intenzívnosť sa prejavuje v dvoch variantách. Naprv pomaličky plynie úplná harmónia, nostalgia a sny o rybárčení, jednoduchosť rozprávania. To všetko sa po nadviazaní citov na diváka zvrtne v krutú realitu, ktorá vrazí dýku do srdca, aby ste na konci nevydali ani hlásku. Slzu áno. 85%. (25.06.2008)