Matrix Resurrections

Není to ani, co jsem nečekala, ani co jsem čekala. Je to prostě strašně dlouhý film o lásce, ale i o tom, kterak i z vyčerpané dojné krávy chtějí vymáčknout i poslední kapičku, a tak se ta dojná kráva chce trochu pomstít... a trochu jim do toho posledního mléka nasere. Začátek se mi moc líbil, ale pak to šlo jen dolů. Přestalo mě to tolik zajímat, akce a přestřelky nestály za nic a předchozí skvěle podané osobní drama bylo tytam. Asi by se mi víc líbilo, kdyby tam bylo víc kritiky a míň té nudné akce. (22.01.2022)

Z "reálný svět je iluze?" do "Matrix je iluze?" a možná zase zpátky, přičemž zásadním zůstává umění iluzím vládnout. Třeba i iluzím diváka, kterej se napřed tetelí radostí/nebetyčně se nasírá při úvodní dekonstrukci Matrix trilogie, aby se pak vracel/nevracel ke starým dobrým známým. Tenhle film je podvraťák, kterej kouše svý praotce do zadku a zároveň nepopírá, že má jejich geny; funguje jako glosa, satira, variace a zároveň dává v kontextu univerza smysl + plynule na něj navazuje, přestože to kdekdo nevydejchá. Není to win-win, ale je to dobrý! Bavil jsem se - možná i proto, že mě stará trilogie zase tolik nebrala a řadím se k sortě lidí, kteří opakovaně koukaj jen na jedničku. Edit. Vyprchalo rychle, škoda. (26.12.2021)

Snad ještě nikdy v životě jsem se v kině nesnažila jít filmu víc naproti. Matrix je co původnosti látky de facto jediná originální sága, která vznikla kolem třetího milénia. Ač se samozřejmě do jisté míry jedná o syntézu různých filosofických či náboženských idejí a půjčuje se z mnoha komiksů či filmů, dokázala přinést něco zcela novátorského. První díl je fantastický i po letech a pokračování stále mají své kvality, byť v nich začali sourozenci mudrovat až příliš. O 22 let později tu máme sebereflektivní Lanu, která se rozhodla zcela explicitně a drze komentovat fandom, který kolem ságy vzniknul, posmívat se praxi hollywoodských studií nebo ironizovat různé výdobytky moderního světa. Bohužel to funguje jen občas, místy je to spíše trapné až směšné. Reeves i Mossová sice mají pořád velké charisma, svět je to pořád do jisté míry vzrušující, jenže kde je nějaká nápaditá akce, lepší prokreslení vedlejších postav nebo budování napětí? N. P. Harris je bohužel miscast dekády, ostatní herci jsou jen výprodej ze Sense8 a nového Morfea je tam až příliš málo. Neo byl sice až šestou verzí Vyvoleného, ale já bych to už nepokoušela a o další díly se rozhodně nesnažila. Lana je liška podšitá, a proto nám premiéru naservírovala do týdne, kdy křesťanský svět slaví narození mesiáše, ale ten filmový měl zůstat mrtev. ±70 %. [Kino, 2D s titulky] (23.12.2021)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)

O nadšení se mluvit nedá, ale o zklamání taky ne. Nejsem extrémní fanda série, ale minimálně první hodina mě bavila přesně tak, jak jsem po traileru doufal. Pak se to sice oproti očekáváním zvrtlo do scifi romance, která působila jako epizoda z paralelního multiverse Matrixu, ale co už. Znovu to vidět nepotřebuji, nicméně jako rozšíření mytologie? Beru. P.S.: Akční scény jsou místy zbytečně nepřehledné a Jessica Henwick strašně huhlá. (23.12.2021)