Matrix Resurrections

Ten "meta" úvod mě skoro až fyzicky bolel. Ne tím, že bych měl něco proti metafilmům, ale protože zdejší sebereflexe mi prostě přišla banální, mělká, neobjevná. Není tam nic, co by dřív nedělaly levnější filmy zajímavěji. A od Wachovské to vnímám jako vrcholně trapné, propašovat si do pokračování hollywoodského bijáku po dvaceti letech takovéhle řečičiky. Oni jí drželi pistoli u hlavy, že na čtyřku kejvla, nebo co? No naštěstí po pár desítkách minut se z tohodle bolavého zoufalství přepne do očekávaného akčního sci-fi, které se mi líbí konceptem, ale které zároveň v mnoha ohledech dře a nevyužívá svého potenciálu a různých nadhozených motivů, které by si zasloužily rozpracovat. Vyzněním mi to pak přijde, že hlavním hnacím motivem vzniku filmu je jakási nostalgie a touha dát svým hrdinům zasloužený happyend, který jim v původní trilogii nebyl dopřán. Ohlasy o slabé akci mimochodem nelhaly, skutečně tu nebylo nic, co by člověka vyložena zarazilo do sedačky. Ačkoli pár scén se mi relativně nápaditých zdálo, audiovizuálním zážitkem je čtvrtý Matrix ve výsledku dost sterilní. Vynikne to zvlášť v porovnání s různými prostřihy do původních filmů. Každá scéna z nich má zajímavější vlastní "ksicht", než veškeré nově natočené záběry. (23.12.2021)

Pro polibek šel bych iluzí kraj, au. Reboot značky je to, ač dlouho nebyl nepřiznaný, ale opakující se motivy i scény jsou až ochotnicky parodické, ale šlo by to ustát, kdyby... Jenže je obrovská škoda, že zde není jediná nová geniální myšlenka, geniální scéna, geniální hudba, geniální nápad, geniální akce. Prostě nic, díky čemu by se dalo k Matrix 4 s radostí a chutí ještě někdy znovu vrátit. Jde jen o další kvalitativní sešup značky níže a ukazkové tvůrčí zoufalství za velké peníze. Překvapení roku. (23.12.2021)

Sense8 Reloaded. Jak hodnotit film, který nedostál snad žádnému z očekávání, obsahuje spoustu chyb a přesto si ho pustím znovu raději než Matrix Revolutions? Zůstávám u trochu alibistických tří hvězd, protože první polovina je bez nadsázky skvělá. Spousta paralel, na hlavu postavených klišé, (zahořklých) komentářů na adresu popkultury i samotné továrny na sny - a mezi vším se proplétající Keanu Reeves s ještě zlomenějším pohledem než obvykle. Je to něco jiného, než kdokoli čekal a téměř ve všech ohledech to funguje. Bohužel s akčnější stránkou věci přichází rozpaky a s překvapivým a za mě i nechtěným cameem Merovingiana pak i čirá trapnost. Celá scéna na schodech je špatně a jediný způsob, jak ji překonat je Jonathan Groff, který z nějakého důvodu v tomhle filmu je a s každým narcistickým výstupem ho činí o třídu lepším. Respekt si Lana Wachowski zaslouží za onu prvotní vizi, za jasně čitelnou touhu po návratu něčeho/někoho, kdo se vrátit nemůže a za to, že se poctivě navrací k postavám i linkám všech filmů a nezůstává prvoplánově u toho prvního. Leckoho tím tak naštve, ale i když se jedná o charaktery, které jsem vidět nepotřeboval, uzavírá se tím něco, co v sobě očividně dodnes měla a má otevřené. Nostalgie je mnohem silnější než opravdové pocity, vzpomínka přehluší skutečnou tvář filmu. To všechno mám na Resurrections už teď hrozně rád, bohužel ruku v ruce jde i problematická vizuální stránka, sypký Morpheus s jednou podivnou scénou za druhou a podivně useknutý konec, který po dvou a půl hodinách najednou potřebuje spěchat. (24.03.2022)

The Matrix Exhumations. Drahá a žužu přebarvičkovaná homomultikulti travestišou, plná naprosto přitroublých transrealitních přesmyček, maligního šíření patologicky degenerativní kokotporátní pseudokultury, meganudného mletí pouťově filosofických a astrálních hoven a zoufalého vykrádání sebe sama. Matrix je jen jeden, ten první! Další už jsou jen rychlokvašným vykrmováním korporátního prasátka za každou cenu či hormonálně dysbalančním lkaním nad ztrátou čuráka. Uvidíme, co bude, až si naši sestrobratři nechají přišít kloaky. Nebo raději neuvidíme. (24.12.2021)