Matrix Resurrections

Před návštěvou kina jsem četl jak je nový Matrix strašně meta, mně to ale přišlo prostě jenom divný. Jo, těch pár joků na sequelitídu a Warnery bylo vtipných, ale jinak mě to vlastně vůbec nebavilo a půlku filmu jsem přemýšlel o úplně jiných věcech. Což se mi teda v kině snad nikdy v takové míře nestalo. Polehčující okolností je, že pro mě Matrix nebyl nikdy určující a ačkoliv jsem měl jedničku v dětství hodně rád a užíval si přelomové akční scény, lore mi byl vždycky tak nějak volnej. A zde to z hlediska příběhu bylo podobné a ač nám bylo potají přichystáno mnoho překvapení a trailery v tomto případě obzvláště lhaly, zásadní dílo se bohužel nekoná a Keanu mi tu přišel vyloženě prkennej. Na druhou stranu zásadně nemůžu souhlasit s přemírou hatu, který se na Matrix 4 snesl, jen mě to zkrátka subjektivně mijí a užívám si pouze nádherné obrázky. A tu čtvrtou hvězdu zkrátka nedám hlavně kvůli tomu, že mě akční scény ani za špičku nehtu neohromily. Těžko říci, jestli to vůbec mohlo být lepší, takhle se ale jenom variuje původní příběh s mladšími verzemi postav které známe, s překvapivě snad krásnější než kdy dřív Carrie-Anne Moss. (24.12.2021)

Takový podivný apendix, kde paradoxně perfektně funguje první část filmu, která je plná sebeparodování a všeobecně je tak meta, že by jí mohlo kde jaké indie, festivalové podobenství závidět a dojde i na vyložené vyznání k neúctě k studiové politice (někdo by řekl, že je prostě pošlou do p****e). Bohužel pak se objeví druhá půlka která je... Na hovno, popravdě. Upřímně, je to nakonec lepší, než jsem čekal, ale pořád je to v každém jednotlivém ohledu horší, než libovolný předchozí Matrix film, postavy nemají charisma, Neo vypadá jako profesor Snape v depresích, akce je o dva řády horší, barevná paleta vůbec nesedí... Přitom samotný nástřel nového příběhu vůbec není tak špatný. Ono to celé vlastně není tak špatné. Jenom to v žádném případě není tak dobré, jak by Matrix měl být a Resurrections se zdálky dívá na záda druhému a třetímu dílu a absolutně nedosahuje ničeho, proč je skvělý první film série, nebo neprávem opomíjený animatrix. (06.03.2022)

Kamarát mi pri pive hovorí: "Príde nový Matrix, počul si?"...A ja na to, aby si nerobil veľké nádeje, tipujem, že to bude riadna sračka a to sa aj potvrdilo. To utrpenie som sledoval ako posledný film v roku 2021.  Prvú viac ako hodinu som vážne trpel a neveriacky krútil hlavou ako sa dá vykrádať sám seba a divákom tvrdiť, že sme prišli s novým filmom. Nestačí množstvo odkazov, podobných záberov, celých scén - znova súboj s Morpheusom v rovnakej miestnosti, oni reálne používajú i scény z prvého Matrixu, hoci len na osvieženie pamäte Nea, ktorý je mimo nielen ako postava ale aj Keanu Reeves ako herec. V niektorých záberoch mi pripadal vážne starý a ako herec naozaj nepresvedčivý. V druhej polovici filmu prišlo mierne zlepšenie , ale iba natoľko, aby som to bol schopný dopozerať. Znova záber na zelený mramor v banke, znova záber na vrtuľník z ktorého padajú prázdne nábojnice, Neo a Trinity znova na streche, znova čierny kocúr...a tak by som mohol pokračovať...Matrix bol a pre mňa je len jeden, ten prvý. Zbytok je iba nezmyselný guláš a snaha o vyžmýkanie peňazí od fanúšikov. Bieda. Sledoval som to iba z nostalgie a dosť som trpel. 40%. (01.01.2022)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)

Matrix: Déjà vu. Nečekaně mě to bavilo, dokonce víc než kdysi trojka. A to přes to, že jde o jakýsi přízračný poloremake, který postrádá vizuál původní trilogie, revoluční nebo aspoň wow efekty (nedostaneme pořádně ani ty staré) i akční orgie (akce je tu tragicky nevýrazná) ani Fishburnea s Weavingem v jejich ikonických rolích. Pořád ale na člověka dýchne ten mýtus, romance Nea a Trinity a bavily mě všechny ty odkazy, posuny a metakomentáře i Harrisův záporák. Žádná revoluce, jen nostalgie a blockbusterová podivnost roku. (29.12.2021)