Hudba z Marsu

Režie Kadára a Klose. Hrají Jaroslav Marvan, Josef Bek, Alena Vránová, Oldřich Nový, Stella Zázvorková, Lubomír Lipský, Karel Effa, Josef Hlinomaz, Josef Kemr, Jan Werich a další. Výsledek je 50% na ČSFD. Hudba z Marsu to má těžké. Kdo chce, tak se může pohoršovat nad její ideologickou závadností a naivitou. Argumentů pro to najde dost a dost. Jenže ona je to opravdu především zručně zrežírovaná hudební komedie, nepřekvapivě poplatná své době. Je pravda že se tam řeční o budování socialismu, ale také je pravda, že za posledních deset let u nás nikdo nenatočil nic tak přirozeného a přitom svižného. Při výběru filmu dávám přednost dobrému řemeslu před tou správnou ideologií. A to ať už je v kurzu jaká chce. (15.01.2021)

Hodit tenhle film do odpadu k takovým sračkám, jako je třeba cokoliv od Dolpha Lundgrena apod. mi přijde jako hodně nefér nejen vůči hercům, ale i snímku jako takovýmu. Příběh je sice proošpikovanej promluvama za skvělý komunismus, dobovými reáliemi v podobě skorosvazáků charakterově i mravně na výši (Bek) a bývalých špatných kapitalistů, kteří si však uvědomují novou krásnou dobu (Nový), ale když si tohle všechno člověk odmyslí a uvědomí si, že každé dílo je pramenem o době svého vzniku a že je tam taková kopa skvělých českých herců a lidskosti, že musí uznat, že to až tak špatnej film není. Sranda tam je, občas je to trochu nadnesený (viz finální cesta na soutěž), ale pobaví to. A navíc jsem osobně strašně rád za každou jednu další roli Oldřicha Novýho, kterou po válce získal. Strašlivá škoda, že nebyl podporovaným hercem i v padesátých letech. Myslím, že náš filmový fond by byl velmi obohacen. A taky strašná škoda, že mu nenechali divadlo. Co já bych dal za to, vidět některou z jeho předválečných i okupačních inscenací. Vlastně jen díky němu vypadá dnešní muzikál (tehdy komedie s hudbou) jak vypadá. A ta písnička Z pekla štěstí, tak ta je absolulně neuvěřitelně nádherná. (12.02.2006)

„Vždyť jsem ho líbala jako kulturní referentka!“ Z hlediska návštěvnosti mimořádně úspěšný (přes 3 miliony diváků) pokus o hudební film pěkně demonstruje snahu komunistů setřít rozdíly mezi umělci a dělníky. Hudba z Marsu je založena na premise, že umění patří lidu a může se mu tudíž věnovat každý. Důležité je odhodlání, nikoliv talent. Prvotním podnětem k (ne)dobrovolnému založení kapely je příznačně předsedova snaha zachovat dobré jméno podniku a zajistit pracujícím kulturní vyžití. Láska k bližnímu a láska ke všemi milovanému závodu, s nímž jsou spjaty všechny podstatné události v životě postav, splývají („Podvedl jsem ho z lásky. Z lásky k závodu jsem zapřel nedostatky“). Veřejná a soukromá sféra jsou sjednoceny. Proto Honza sňatek s Hankou podmiňuje existencí závodní kapely. Nejdříve musí fungovat podniková rodina, až poté přicházejí na řadu osobní záležitosti. Ze stejného důvodu muži prchají před svými manželkami, které jim znemožňují v klidu cvičit, do vinice („Toužíme po klidu, ale v práci“). Smutným úkazem v jinak veselém filmu s náznaky krotké komunální satiry (důležitě se tvářící zástupce organizace, jejíž zkratka nikomu nic neříká, předseda JZD, který je podle vlastních slov víc než pánbůh) je Oldřich Nový coby skladatel prvorepublikových šlágrů, omlouvající se za svou dřívější uměleckou produkci („Už tenkrát to za nic nestálo, ale žádalo se to“). Pro doklad toho, o kolik hůř mohlo spojení hudby a budovatelského zápalu dopadnout, ale netřeba chodit daleko – viz Zítra se bude tančit všude, film, v němž není ani náznak nadhledu vlastního Hudbě z Marsu. 50% Zajímavé komentáře:  Oskar, sportovec, Marthos, anais, Willy Kufalt (29.10.2021)

Jako malý kluk jsem se u tohoto filmu velmi bavil, dnes už je to trochu horší, když si film spojuji s dobou, ve které vznikl. Při scéně s improvizovaným vystoupením jsem si vždycky říkal, kdo je ten vousatý pán, který je tam jakoby mimochodem, řekne jednu větu a přesto ho člověk nemůže přehlédnout. Dnes již to vím a z toho, že je tam právě jen jakoby mimochodem, je mi spíš smutno... (22.08.2010)

Tahle hudební šaráda Kadára a Klose ze stříbrného plátna náleží k tomu zajímavějšímu z československého filmu první poloviny 50. let. Tvůrci se navíc snažili o satiru, nechybí tomu invence a vtip, dokonce hostováním Oldřicha Nového v druhé hlavní roli to místy začalo být nostalgický nádech směrem k době první republiky. Leč kulturní agitace jdoucí ruka v ruce s tehdejší ideologií chtě nechtě z filmu výrazně přetéká, takže i nadčasové a cílené vtípky zde trochu zapadají mezi momenty vtipné spíše nechtěně. ,,Takhle ten socialismus nevybudujeme, soudruzi!!" :o) Přesto jsem se u filmu dost pobavil, vystoupení orchestru to bylo nápadité, bručoun Jaroslava Marvana stejně jako v Andělovi velice zábavný a taky vidět spoustu známých herců v té době v krásných barvách vnímám jako požitek. Vcelku Hudbu z Marsu respektuju jako výrazný milník napředující v nelehké době k filmům ještě zdařilejším: v rámci žánrové divácké komedie o rok vznikl Dědeček automobil, Kadár a Klos na satiru obyčejného člověka v době budování socialismu 50. let navázali o tři roky ve Třech přáních a scenárista Vratislav Blažek se rovněž nevzdal a v nasledující dekádě přispěl k vývoji českého filmového hudebního filmu/muzikálu mimo jiné zdařilejším kouskem Dva z onoho světa a hlavně přelomovými Starci na chmelu. 55% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.07.2019)