Katka

Oj, slovenská dedina zaostalá, bez priemyslu, neúderná ! Trebaže švárnemu dievčaťu pobaliť si škvarkov, opustiť otcovskú postať a ľaľa do textilnej fabriky pod Tatrami !! Veď ju tam aj plagátmi volajú !!! Pančušky ponavliekať na horúce tyče, po nociach trénovať na krajčírskej makete, zlepšováky vymýšľať. Súperiace partie úderníčok z pančuchárne a z pletiarne sa idú pretrhnúť aby prekročili plány. Bodré úsmevy, driečny majster plný lásky a zlomyseľný fiškus-úradník. Všetko je jasné a dané, stačí len pracovať s nadšením a vierou v maximálne prekročenie noriem a optimistická agitka na radostnú prácu v priemysle je hotová. (19.01.2006)

Veselohra Katka je dnes zábavná tým, aká je to kravina. Svojim spôsobom je to však aj fajn romantická komédia, len je trochu škoda, že tej romantiky tam nebolo viac a na jej úkor sledujeme niečo ako zápletku, týkajúcu sa nejakého technického zlepšováku, alebo niečo podobne nepodstatné. Najzaujímavejším dejovým zvratom tu pre mňa bola zmena vizáže hlavnej predstaviteľky. Tá sa chová v novom prostredí ako slon v porceláne, ja by som z nej chytal záchvaty, ale je pekná a tak sa muži o ňu zaujímajú. Po romantickej scéne v horách som čakal, že v tej nasledujúcej si bude párik bližší, no a oni si stále vykali! Ako hovorím, dnes je Katka zábavná z iných príčin, ako v 50. rokoch. (20.11.2014)

Toto je velmi rozšafná budovatelská komedie. Katku už nebaví tahat krávy za cáky a smrdět hnojem. Taky představa, že ji vdají za nějakého slovenského ožrana jí dost děsí. Zblblá komunistickou propagandou uteče z domu a hurá do socialistické pančuchárně. Způsobuje všude rozruch a bezpečnost práce také dostává na prdel díky jejím dlouhým vlasům. Však končí jako zlepšovatelka a ještě se zamiluje. Vše je dlážděno jejím nesmírným úsilím a problémy. Kdybych nevěděl, co znamená jméno Kadár ve světové kinematografii, uvěřil bych, že je to skutečně slovenský agitační film. Spíš se přikláním k teorii, že Jan Kadár to točil jako frašku a u toho se usmíval, jak mu to ti komouši žerou i s navijákem. Dívky žijí v ženském domově v místnosti s mnoha postelemi. Místo masturbace a snění o mládencích však nespí a přemýšlí jak splnit plán... jedna scénka za všechny. (18.04.2013)

Československá komedie o temperamentní a sebevědomé dívce (předčasně zesnulá B. Obrová), jež kvůli práci odejde z rodné vesnice do průmyslového města Svit pod Tatrami. Zde můžeme sledovat její počáteční pracovní potíže v punčochárně, posléze i její první citové vzplanutí ke svému vedoucímu (milostně neposkvrněný J. Pántik). Rok vzniku díla může mnohé odradit, avšak dle mého názoru je evidentní, že J. Kadár nebyl žádný komunistický patolízal, neboť v díle vzniklém pouhý rok po puči se objevuje pouze nezbytné minimum tehdejších budovatelských sloganů či projevů o sladké budoucnosti. Příběh se věnuje zejména spanilé dívce Katce a jejímu pracovnímu nasazení, souboji dvou údernických skupin punčochárna/pletárna či citovému sbližování mladých lidí. Vše je proloženo vtipnými situacemi, jež bych v žádném případě nepovažoval za křečovité, nemístné či infantilní. Oskarový režisér se za svoji tvorbu v tomto období rozhodně nemusí stydět. Jedna hvězda navíc za atraktivní Katarínu. (25.02.2014)

Poté, co jsem loni absolvoval na fakultě předmět o rodových studiích, začíná se mi u budovatelských agitek odkrývat jeden pozoruhodný aspekt navíc. A sice to, jak skoro pokaždé vykřeslují hlavní postavu mladé ženy jako (na těsně poválečnou dobu hodně nezvykle) emancipovanou až revoluční bytost symbolizující nové společenské ideály. Zdejší Katka si jde pevně za svým cílem i přes spoustu překážek (otec neuznávající žádný pokrok, přísný vrátný u fabriky, samá smůla během prvních kroků v práci). Není to samozřejmě nikdo jiný, než právě soutěživá a sebevědomá Katka, odhodlaná splnit zavedený plán klidně i na 120%, která přichází ve společnosti poněkud pasivních mužských autorit na zlepšovací návrh a sama se pouští za každou cenu do jeho zrealizování. Co se týče Katky jako filmu, dnes už tahle mírně vyčpělá komedie moc nenadchne (maximálně pamětníky a feministky :)), ale pokud jí bereme jako dokument o své době, díky svému nadhledu narozdíl od jiných agitek snad ani nikoho neurazí. Dá se zde prominout i to, že funkční humor po letech doplňují situace vtipné spíše nechtěně, ovšem stejně jako troufalce, i mne se neskorší tvorba Jána Kadára líbí mnohem víc. 55% (26.04.2020)