Zlaté časy rádia

Klasická allenovka: židovská rodina a její zážitky, tentokrát související s poslechem rádia v roce 1944 kde romantické cajdáky a dobrodružné rozhlasové hry střídají hlášení z bojišť 2.světové války. Celé to plyne ve velmi poklidném tempu, vtípky také na pilu nijak netlačí (snad jen mafiánská babička a výchovný rozhovor s rabínem mají punc bránicového nitroglycerinu). Celkově poklidná dopolední podívaná. (05.08.2008)

Pěkný podvečer, vážení posluchači, vítejte u dalšího dílu pořadu „Woody vás baví“. Dnes se můžete těžit na skvostně nostalgické střepy a střípky z dob největší slávy rádia. Šlágry z let třicátých a čtyřicátých a slavnými rozhlasovými relacemi z týchž časů stmelené povídky bude svým charakteristickým projevem a nezaměnitelným humorem přizdobovat samotný Woody Allen. Hosty dnešního zpola-úsměvného, zpola-dojemného vyprávění budou mimo jiné roztomile naivní Mia Farrow, „věčně na ocet“ Dianne Wiest či Seth Green jako malý zrzavec se všemi předpoklady být jednou králem intelektuálského humoru. Znalci jistě ocení spjatost fiktivního příběhu (třebaže polobiografického) s realitou, zde reprezentovanou kupříkladu úryvkem z legendární rozhlasové mystifikace Orsona Wellese Válka světů. Než začneme, nemohu nevyužít možnosti „předplatit“ si váš následný zájem jednou z mnoha lahůdkových hlášek: „Sousedka měla v hlavě kovovou destičku. Nepřibližovala se k magnetům“. Přeji příjemný poslech. Apendix: Allenův nostalgický pohled na Broadway je pohledem vroucného milovníka, který rád objevuje nové, ale ještě radši vzpomíná na staré (Jeff Daniels, jenž v Purpurové růži z Káhiry hrál Toma Baxtera, tady hraje Biffa Baxtera). 80% Zajímavé komentáře: Douglas, formelin, Curunír (21.08.2008)

Sice se mi trochu přitížilo, když jsem si přečetla, že se Woody inspiroval Fellinim - ale ve výsledku je to celé jen takové hezké poslepování radio historek / rodinná freska typické židovské americké rodinky, kterou nerozhází ani 2. světová. Vypravěč je klučina jak vyšitý z Dickense / z jakékoli italské rodinné (autobiografické) nostalgie, kde se kluci věnují zejména šmírování sličných MILFek. Výprava už pomalu začíná připomínat tu dobu, ve které by se to mělo odehrávat (končíme na Silvestra 1943) a že nechybí Woodyho oblíbenkyně Mia Farrow a Dianne Wiest, dá se to zkonzumovat. Hlavně by se na to měl podívat ale pan Troška a uvědomit si, že i takhle je možné sestavit film z anekdot, dokonce anekdot na jediné téma. A jde to. (18.05.2013)

Skoro mě překvapilo, jak moc se mi to líbilo, protože k rádiu žádný vztah nemám - nebo minimálně ne stejný jako Allenova generace - a myslel jsem, že ta nostalgie bude nepřenosná, ale nakonec jsem zjistil, že je to úplně jedno, protože ten film si od prvních záběrů neomylně razil cestu do mého srdce, a to zcela nezávisle na tom, co si člověk v r. 2022 myslí o rádiu. Skoro mě až ohromuje, s jakým málem si zde Allen vystačil - ten film v podstatě není nic víc, než pár legračních vzpomínek z dětství, namíchaných s hrstkou reálných historických událostí, jako byl třeba útok na Pearl Harbor nebo pád 3 leté holčičky do studny (naprosto mrazivá sekvence, která mě doslova šokovala), ale možná právě v tom je jeho síla, v té dovedně kombinované směsici humoru a dojetí, která je jakoby načrtnutá lehkou rukou, bez ambicí vyprávět nějaký velký příběh, a celá ta nostalgická spanilá jízda se navíc veze na vlnách dokonalého soundtracku, takže toto je přesně ten typ filmů, v jehož závěru je vám líto, že už je konec a že toho víc nebude. (15.08.2022)

Bez debat jeden z nejlepších Woodyho filmů vůbec - plný nostalgie, humoru, dětských lásek a skvělé muziky. A ohledně té muziky je to asi film nejnabitější těmi nejprofláklejšími swingovými a jazzovými fláky 30. a 40. let. Film si tak krásně plyne, dokonce i nacistická ponorka a šílenec se sekáčkem se objeví, ale ta závěrečná scéna s Woodyho úvahou to ještě celé zvedne do nadpozemských výšin. Krása. (26.10.2014)