Obžalovaný

Masitý socialistický soudní drámo o budovatelské deziluzi. Paradox obžalovaného protagonisty, který jako jediný zastupuje ideologické hledisko v byrokratickém procesu je navíc v zásadě univerzální, protože s pointou o tom, že systém potřebuje obětní beránky, kteří jsou ochotni z něj vykročit, aby ten samotný systém mohl fungovat, se můžeme setkat i u filmů z aktuálních režimů, namátkou třeba Ayerovo Street Kings. Scény z podelektrárny vysílají mocné S.T.A.L.K.E.R. vibes (20.01.2023)

,,Tady nejde o mně, tady jde o zásadu.... Já neodmítám trest, já odmítám kompromis! Takovýhle rozsudek nic neřeší, je to jen zakrývání očí." Tenhle vynikající snímek nabízí nejen pohled do zákulisí soduního procesu, ale vlastně i skvělou kritiku režimu a společnosti. Režie s využíváním velkým množství retrospektivních flashbacků je tu ohromně působivá. Chvályhodný výkon předvedl Vlado Müller v roli obžalovaného Kudrny, postavy s pokrokovými názory, otevřeného člověka schopného přesazovat vlastní názor i za absurdních podmínek. Výborné obsazení vedlejších rolí: Miroslav Macháček coby prokurátor, osobitý v chování během soudního procesu i mimo něj (večírek s novináři), skutečný soudce-neherec JUDr.Jaroslav Blažek v jedné z hlavních rolí, který svými zkušenostmi a autencitou byl schopný zakrýt i poněkud divný výkon Jiřího Menzela (viz. soudcovo napomínání typu ,,Mluvte prosím, hlasitěji a zřetelně."). Mírně vtipná působí vložka v podobě trojky novinářů na čele s Blankou Bohdanovou, perlící jednou suchou hlášku za druhou. Revoluční film! 95% (17.06.2017)

Klos s Kadárem se po letech vrací k tématu, které nastínili už v komedii Tři přání: rozpor všude hlásané teorie a skutečné praxe v nelidsky nastaveném systému socialismu. Tentokrát ovšem šli do soudního psychologického dramatu, které v mnohém připomene Mňačkovy slavné Opožděné reportáže, jež sestávaly z povídek dle podobných skutečných událostí. (17.11.2005)

,,Víme my vůbec jak se ten socialismus má správně dělat?'' ---- A vo tom to je. Zuřivá éra budování poválečné republiky, pětiletky, socialistické brigády a závazky, hlad po oceli, uhlí a energii... Tohle soudní drama v podstatě tak trochu nastavovalo zrcadlo své době. Stavět podle norem, dělat vše podle předpisů, užívat jen dostupných materiálů a spoléhat se na sliby ministerstva, že vše zařídí stačí zavolat ? A nebo splnit plán, dokončit stavbu a v rámci možností kličkovat mezi předpisy a hledat skulinky jak zaplatit přesčasové hodiny mimo tabulky a sehnat materiál co prostě k mání není? Připomnělo mi to příběh ze sedmdesátých let, který se odehrál prý v Anglii. Royal post prý fungovala ještě hůře než Česká pošta (a to je co říci), všichni na né nadávali, pošťáci byli uhonění, protože to nebylo o pošťácích, ale o šíleném množství předpisů. Přesto pošta chodila a fungovala. Ale jednoho dne si pošťáci řekli dost a začali fungovat čistě a přesně podle všech platných předpisů. A pošta zkolabovala. Je tedy logické, že tento film musel do trezoru. Kritizoval samotný systém podle kterého se tu jelo, podle kterého se tu vládlo. Bylo jednodušší občas hodit přes palubu někoho jako Kudrna a skrýt tak tím systémové chyby plánovaného hospodářství a budování. Hospodářství, které fungovalo jen na papíře a při projevech an schůzích. Moc se mi to líbilo. Skvělý byl jak Müller, tak prokurátor Macháček, Mihne se tam i mladičký Menzel v roli obhájce obžalovaného. Dávám za 4 měsíce vazby nepodmíněně ! * * * * (06.07.2020)

Na svou dobu velmi otevřený film - a vlastně jedinečný, protože soudních dramat v ČSSR moc nevzniklo, který je precizně natočený a dává ty správné otázky - ostatně, mnohé úvahy a postřehy by se daly použít i dnes. Např. jestli je lepší ukrást patnáct tisíc, nebo několik milionů (případně v dnešní době miliard), nakolik platí sliby lidí z ministerstva, nakolik má člověk na výběr, když mu buď hrozí sankce na jedné, nebo kriminál na druhé straně apod. Miroslav Macháček pojal svého žalujícího opět po svém, ale sem se to velmi hodí, líbilo se mi také, jak civilně pojal svou postavu Jiří Menzel. Zajímavé a silné jsou scény před vynesením rozsudku, scéna spuštění elektrárny, a ve druhém plánu mne zaujala uklízečka u soudu, která jednou dokonce mění žárovku u lustru na chodbě. Někdy jsem z toho měl pocit kopírování 12 rozhněvaných mužů. Ale celkově mi přece jen přijde, že ne všechno je dotaženo, z něčeho čouhá kalkul (zvlášť ten druhý, blonďatý soudce z lidu a jeho proklamace, nakolik přesné), a dokonce i Müllerova postava je nejednoznačná, ale nikoliv chtěně - samozřejmě je podán jako osobnost, má zajímavou minulost, ale jeho vzteklé výlevy mi k němu vlastně moc neseděly, i ta jeho naivita, jako že o ničem nevěděl ani nikdy nic nezaslechl. Nebere mne pak tolik jeho "prozření", že vlastně chce být potrestán, protože by stejně neměl klid. A i když jakoby rozladěný klavír coby hudební motiv není špatný nápad, žel z té doby existuje víc filmů (třeba A pátý jezdec je strach), které tuhle vnější hudební disharmonii v podobenství k vnitřní disharmonii příběhu používají. (30.10.2020)