Únos

Různé okolnosti mě donutily to vidět už třikrát (když nepočítám hrůzné noční projekce do sna), a stále nechápu, proč mi někteří (chytří a vzdělaní) lidé tvrdí, že jde přes ideologický nános o kvalitně natočený film. V čem? Tedy z čistě technického hlediska snad, ale to mě moc netěší, když scénář je úplně primitivní a přetížený nablblými dialogy (pro zajímavost jsem si vypsala ve filmu užívané nadávky: rošťáci, opatrník, ředkvička, čalouník), herci vypadají jak z plakátu a rvačky jak z grotesky. Jestli u tohoto filmu někdo dokáže být napjatý a pochybovat o tom, jak se která postava zachová, tak to je teda borec. Já jsem se dvakrát jen nudila, napotřetí se mi povedlo docenit srandistickou stránku věci. (28.10.2011)

Vrcholná filmová propaganda. Překrucování československých dějin v rámci nehorázné manipulace s fakty, využívajíc k celé operaci skutečnou událost z března 1950, během které byla unesena tři česká letadla do německého západního sektoru. Filmový Únos Kadára a Klose, tehdy debutujícího režisérského tandemu, byl ovšem dokonalou agitkou socialistického realismu, nemajíc pranic společného s onou skutečností. Děj je prostý. Z Ostravy startuje letadlo, které podvratní piloti (jak jinak než bývalí příslušníci RAF) unesou do západního Německa. Většina cestujících se chce vrátit do náruče socialismu. Na první pohled je vidět, kdo je kdo. V popředí stojí kladní hrdinové: poslanec, dělníci, vojáci, z počátku váhavý vědec, který však včas "prohlédne". Jejich protihráči byli, jak StB trefně nazývala, "bývalí lidé": kavárník, český pilot britského letectva, kněz, jazzový hudebník (skvěle zahraný Milošem Kopeckým). Individua jimž v socialistické společnosti pšenka již nikdy nepokvete. Ponecháme-li stranou politické zabarvení snímku, šanci na ospravedlnění nenachází Únos ani po stránce scénáristické (absurdita dialogů je naprosto klíčová) a herecké (ubohé karikatury sebe sama). Účast v některých prvorepublikových operetách se s největší pravděpodobností stala záminkou k "napravení" padlých andělů, v tomto případě Ladislava Peška a Jiřího Dohnala, dosahujíc přitom šíleného výsledku (uf!). Lze Únos chápat jako inspirativní výukový materiál pro současný výklad politických dějin Československa? Ano. Je možné Únos pokládat za vrchol komunistické demagogie? Ano. Je tedy Únos dobrým filmem? Ne. Opravdu ne. (02.11.2008)

Já vím, že zde máme revizora Anděla, majora Zemana i tohle, taky třeba filmy se Švorcovou, zde jsem se nebavil ani tím, jak je to blbé, ani tím, jak je to naivně zábavné, bylo to totiž tak otravně předvídatelné, že divák mohl vidět začátek a pak jít dělat něco zajímavějšího (třeba zrýt zahrádku.) Jen bych si dovolil povzdechnout "chudák Jiří Dohnal, asi musel odčinit své prvorepublikové operetkové role" a potom taky "to v každém takovém podobném filmu musí, proboha, hrát Rudolf Deyl ml.????" (30.10.2006)

Řemeslně asi nejlepší propagandistický film který jsem viděl, faktograficky i ideově čistokrevný odpad.(3+0=3/2=1,5) Piloti kteří s letadly uletěli byli: Oldřich Doležal, Ladislav Světlík a Vít Angetter. Všichni vojáci  Československé perutě  RAF v Anglii. Ve filmu si zahráli i dva britští herci Duncan McIntyre a John Rae.V socialistické kinematografii něco nevídaného, zvláště pak v  50 letech. Záhadou však zůstává, proč se k propagandistickému filmu, který nešetří výpady a parodováváním života západně od našich hranic, propůjčili. (27.05.2020)

Ale no tak, no tak, vždyť tento film by šlo tak snadno aktualizovat... Zlá islamistická bojůvka unáší letoun svobodymilovných a mírumilovných západních občanů kamsi na blízký východ (třebas na hranice Sýrie a Iráku). Tam nutí unesené z propagandistických důvodů ke konverzi k islámu. Čas od času uřežou někomu hlavu (explicitně, dnešní divák je otrlejší) a citují drsné verše z Koránu. Unesení se mezi sebou ujišťují, že toto není pravá tvář islámu, neboť oni mudžahedíni bojují především se svými teoretickými souvěrci. Mezi džihádisty se nalezne jeden pochybovač, který se začíná odvracet od násilí. Ukáže se, že ideový vůdce v tajnosti provozuje sexuální orgie, jde mu hlavně o moc a nikdy by neoblékl sebevražednou vestu. Sem tam se zbije nějaká žena, páč jí sjela z ksichtu burka. Vlastně ne, přitluče se jí k lebce kladivem a hřebíky. Jelikož dnešní divák má radši cynismus než rozmáchlá gesta, nezpívají zajatci internacionálu, ale píseň "Tři čuníci jdou, v řadě za sebou..." Na konci jsou zlouni postříleni turecko-americkým komandem, přičemž hlavní záporák podle prchá. +++++ Už vidím, jak by se psalo, že konečně někdo ukázal těm slepcům, co jsou ti musulmani zač. Byla by to v lecčems podobná kravina jako Únos (a to zase Mekku moc v lásce nemám). Ale teď ke Kadárovi a Klosovi - ta ideová jednoznačnost, černobílost, schematičnost postav (ideologicky podmíněná) z něj vskutku činí nablblou záležitost - tak pitomou, že ocenit zvládnuté řemeslo, zvládnuté nad úroveň pouhého řemeslníka, prostě nedokáži. A to i když si musím říct, že po únose v roce 1972 se všichni unesení vrátili ze SRN domů, že narážka na McCarthysmus není mimo mísu a pár podobných drobností. (29.10.2014)