Akta Pentagon: Skrytá válka

Hezky natočená óda na svobodu tisku a poctivou investigativní žurnalistiku. V první půli jsem s tím trochu bojoval, ale kombinace skvělých herců, rychlého tempa, precizní gradace, přehledného dávkování informací (ze začátku se divák může kapku ztrácet, ale i při průměrné míře koncentrace je posléze vše podstatné jasné a smysluplné) a dobře p(r)odaného ústředního morálního dilematu u mě filmu tu čtvrtou hvězdu přeci jen zajistila (stylová tečka taktéž potěšila). Sice to určitě není nová "instantní" spielbergovská klasika, ale Steven si i tak může s klidem odškrtnout další úspěšně splněný (sub)žánr (novinářské drama). 70 % (22.02.2018)

Pokud nemáte ponětí, co se odehrávalo v 60. a 70. letech ve vyšších patrech americké politiky a jména jaky Lyndon Johnson nebo Bob MacNamarra vám nic neříkají, budete vás dost bolet hlava. Post počítá se znalým divákem a i u takto komplikované historické etapy neplýtvá časem na vysvětlování kdo je kdo a hned se solí jména a situace v tak mohutné kadenci, že jsem například v jedné scéně (kdy jsem si musel fyzicky rozepsat její aktéry na papír) zjistil, že film počítá s tím, že pokud se postava A baví s postavou B o nějakém Henrym, mělo by mi jako dojít, že mluví o Henrym Kissingerovi. Týjo. Jenomže já to takhle mám rád, film se dokáže lépe soustředit na pohnutky a dilemata bouřící v jednotlivých postavách namísto toho, aby z nich dělal figurky na historické šachovnici. Z této strany není mnoho co vytknout (počítám, že výkon Meryl Streep mi lezl na nervy schválně) a to i přes to, že 80% herců vypadá stejně, respektive jako Clark Kent. Půlku celé práce navíc dělá Kaminskyho kamera už jen díky tomu, že Spielberg pořád trvá na natáčení na filmový pás, takže si můžeme vychutnat ten čím dál vzácnější feeling z filmového zrna a lehké, přesto ostré zamlženosti. Navíc ačkoli se většinu času pohybujeme v menších či větších místnostech, tak je obraz většinu času v plynulém pohybu, sleduje kam postavy míří a nejednou z nich například překvapivě přeskočí na postavy jiné. Skoro každý záběr by se zde dal využít jako výukový materiál pro to jak pracovat s pohybem, světlem a kompozicí pro dosažení kýženého efektu. Post ale není bezchybný. Jako největší selhání počítám začátek ve Vietnamu, kde máme pochopit motivace whistleblowera, ale kvůli zachování nízké přístupnosti a celkové odfláknutosti té scény to nemá kýženého efektu. Stejně tak jako trendová emancipační póza, která působí ve filmu nepatřičně naroubovaně a přijde mi, že celému hnutí za žensko-mužskou rovnoprávnost dělají tahle překotná gesta jenom medvědí službu. (25.05.2018)

„POKUD VLÁDA VYHRAJE A MY BUDEME ODSOUZENI, WASHINGTON POST, TAK JAK HO ZNÁME, PŘESTANE EXISTOVAT…“ /// Spielberg a jeho další závažný téma. A vo tom, jak je to závažný, svědčí obsazení. A vo tom, jak moc je to téma americký zase hodnocení (nejen na CSFD). Nejde totiž vo nic menšího, než vo zasranou svobodu tisku a demokracii v americkým pojetí. A já, (přes všechny ty noviny typu Blesk, Hrom…) si prostě myslím, že tisk má sloužit lidu a ne politikům. A ta telefonická konference vo tom, jestli zveřejnit či bejt přizdisráči, je oslavou nejen novinářskejch ideí, ale i dramatu. Hmm, tak co tam máte dál? Duel Frost/Nixon jste už viděli? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu se zeptat Miloše, jestli může stát zakázat novinářům psát. 2.) Vždycky jsem se chtěl zúčastnit nějaký menší rebelie. 3.) Thx za titule „samo133“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.08.2018)

Spielberg se v těch politických tématech nějak našel. Možná až moc. Víc, než by musel. Když jsem si pustil Akta Pentagon, tak zkraje záběry z Vietnamu neměly chybu. Dokonce jsem si říkal, že bych si klidně dokázal představit nějakej film z Vietnamu, u kterého by mi vůbec nevadilo, že se třeba opakuje. Jenže po chvíli příběh směřuje tam, kam potřebuje a tak se rozjíždí příběh novinářů, který mě totálně umrtvil. Jak kdyby už v Americe chtěli zfilmovat každý hovno. (03.03.2018)