Akta Pentagon: Skrytá válka

Spielberg nastavil latku v podobe filmovej tvorby tak vysoko, že divák ako “Ja”, zakaždým očakáva len to najlepšie. Bohužiaľ, s politickými drámami to “el majstrovi” ako si nejde. Už “Lincon” bol dierou v plote bez emócii, pričom i samotné “Akta”, nie sú nijak mimoriadne záživne podanou story, ktorá by diváka od úvodu až do samotného záveru, držala v napätí. Záživnejšie je aj vyhľadávanie dokumentov k danej téme na Google, než tento absolútne priemerný film, zabalený v pozlátku .. (19.03.2018)

Spielberg bol kedysi pojem. Dnes mám pocit, že mu to akosi nejde. Nominácia tohto filmu na oscara je podľa mňa nezaslúžená, mám pocit, že sa tam film ocitol hlavne kvôli téme. Američania radi poučujú čo a ako, čo je správne a čo nie. Film nemal ani na nomináciu a právom nezískal žiadnu sošku, ak sa nemýlim. Prvú pol hodinu sa film akosi vlečie, nevedel som sa naladiť a nebavilo ma to. Potom sa to postupne rozbehlo, v závere fajn, ale na štvrtú hviezdu to u mňa nestačilo. Ďalší film z kategórie "akademická nuda" presne ako to Spielberg dal už dvakrát - Amistad a Lincoln. Už by aj stačilo...60%. (15.04.2018)

„POKUD VLÁDA VYHRAJE A MY BUDEME ODSOUZENI, WASHINGTON POST, TAK JAK HO ZNÁME, PŘESTANE EXISTOVAT…“ /// Spielberg a jeho další závažný téma. A vo tom, jak je to závažný, svědčí obsazení. A vo tom, jak moc je to téma americký zase hodnocení (nejen na CSFD). Nejde totiž vo nic menšího, než vo zasranou svobodu tisku a demokracii v americkým pojetí. A já, (přes všechny ty noviny typu Blesk, Hrom…) si prostě myslím, že tisk má sloužit lidu a ne politikům. A ta telefonická konference vo tom, jestli zveřejnit či bejt přizdisráči, je oslavou nejen novinářskejch ideí, ale i dramatu. Hmm, tak co tam máte dál? Duel Frost/Nixon jste už viděli? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu se zeptat Miloše, jestli může stát zakázat novinářům psát. 2.) Vždycky jsem se chtěl zúčastnit nějaký menší rebelie. 3.) Thx za titule „samo133“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.08.2018)

K písaniu komentu sa dostávam až na šiesty deň po zhliadnutí filmu. Celkom slušne ma totiž The Post nažhavil na podobné snímky , ktoré sa zaoberali škandálom Watergate a ilegálneho financovania vojny vo Vietname počas vlády prezidenta Nixona. Najprv som si šupol na náladu Platoon, ktorý som dovtedy ešte nevidel. Potom prišiel na radu Frost/Nixon, ktorý mi čo to osvetlil a dal do súvislosti s týmto filmom, no a pred chvíľou som dopozeral All the President's Men, kde bola k dispozícii kompletne celá redakcia The Post na čele s Benom Bradleem. Tu, pre zmenu, Redford s Hoffmanom vyšetrujú tajné fondy Nixonovej vlády, pričom ich mega prísne utajeným zdrojom je chlapík známy pod prezývkou "Deep Throat" , o ktorom pojednáva zase táto snímka: Mark Felt: The Man Who Brought the White House Down , a ktorú zrovná ťahám. Výborne sa to všetko dokopy doplňa. (20.02.2018)

Kromě toho, že je to kvalitní biják, poctivě zpracovávající poctivá témata (právo na informace, povinnost mít svědomí i na vysokých postech a riskovat všechno, rovnoprávnost žen atd. atd.), o čemž je toho napsáno víc než dost, bych za sebe ráda na okraj uvedla, že mě okouzlil tou nenápadnou prezentací vysokého stylu, úrovně dotčené sorty lidí, na níž si přes veškerou neokázalost dával záležet. Prezentací jejich morální jakosti, esence rozumu i citu, smyslu pro rodinu, povolání ve vlastním smyslu slova i cti, nakonec tehdy ještě i u těch bankéřů bylo znát, že je to zasahovalo, že byli důstojní a obměkčitelní, a i ti, kdo stáli se svými názory a postoji proti sobě, se dokázali ctít, a také jejich decentního, ale vytříbeného vkusu a kulturní zušlechtěnosti. *** Jeden nenápadný příklad, který hovoří za všechno: Když dámy opouštějí pánskou společnost, která zavedla řeč na soudobou politiku, cestou do salonku vedou "dámské" řeči o tom, že Lawrence Durrell vydal půvabnou věcičku a že prý píše další sadu románů (a ano, ohlíží se po čtvrté ženě)... Dnes si nedokážu vůbec představit, že bych narazila na čtyři pět dalších vrstevnic obeznámených s Alexandrijským kvartetem, Avingnonským kvintetem a vůbec s osobností Lawrence Durrella, středomořského diplomata a geniálního spisovatele, a to jsem vystudovala literární vědu a ty knihy, stejně zásadní, uchvacující a s ničím nesrovnatelné jako třeba Proustovo hledání ztraceného času, jen ještě s mnohem větším záběrem i geopolitickým a geofilosofickým, neznali už ani mí učitelé. Nikdy by mě nenapadlo, že se s tak případnou narážkou na Lawrence Durrella setkám zrovna ve Spielbergově bijáku. A podobné okouzlení mě v tom snímku potkalo vícekrát. Smekám klobouček. *~ (20.07.2019)