Tiché místo

Verbální komunikace by se vešla za nehet malíčku, odpovědnost rodičovství navázaná na Krasinskeho snubní prsten na prsteníčku, vztyčený prostředníček všem tvůrcům, co už přes dekádu nejsou schopni natočit intimně laděnou alien invasion (mluvím o tobě, cloverfieldská franšízo), ukazováček před ústy na znamení ticha, co přinutí diváka vnímat jeho zvuk a kdyby lekací scény to ticho tak razantně nerozrážely, byl by tu i zvednutý palec. Podobnost s Gibsonovou famílií uprostřed lánů je nepřehlédnutelná (postavy na omezeném prostoru pod stupňujícím se tlakem a všudypřítomný strach utužující vazby). Akorát modlitby, sklenice s vodou a baseballovou pálku vystřídaly nuceně tlumené emoce, zesílené naslouchátko a stará dobrá brokárna. Kde vzali všechen ten písek na cestičky a jak vypěstovali bez strojů tolik kukuřice? Proč armáda nepoužila akustické zbraně? Proč na vetřelce nezkusila letákovou kampaň v Brailleově písmu? Proč na farmě nezkusili odpuzovač kun? Ty otázky tu jsou, ale víte co. Když je člověku dopřáno prvotřídní napětí, na logice zase tolik netrvá.. (11.05.2018)

Otravné hnidopichy upozorňuji, že tento komentář možná obsahuje přítlačná křídla. Takže, závěr ala Mars útočí to úplně zabil. To mi vážně chtějí tvrdit, že v celé lidské civilizaci, vyznačující se tak širokým spektrem zvuků, nikdy nikoho nenapadlo obrátit zvuk proti útočníkům? A údajně nezničitelný emzák lehne po jedné ráně? A zase jste tam museli rvát ten už vážně opruzující feminismus v té podobě, že otec se sice může hrdinně obětovat, to je dovoleno, ale nedej sufražetka, aby to náhodou byl on, kdo rodinu nakonec ubrání a zachrání. Zkrátka závěr, ano, od toho místa, které zmiňuje kolega DaViD´82, je na hlavu padlý, laciný a otravný. Když něco takového vidím v průměrně blbém filmu, jen nad tím pokrčím rameny, ale když mi to někdo předestře po tak nadějně rozehraném začátku, je to k uzoufání. P. S. Taky jsem si vzpomněl na Znamení, které je lepší právě proto, že konec nezazdí začátek, navíc v něm hrají sympatičtější děti. (04.05.2018)

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*. (14.07.2018)

Horor roku, ako som pôvodne čakal a dúfal sa nakoniec nekoná, ale že by som bol výraznejšie sklamaný, tak to tiež určite nie. Film síce využíva skvelý nápad, ale aj tak hlavným a vlastne aj jediným väčším problémom zostáva samotný dej. Zase nemôžem povedať, že by bol zlý, ten potrebný štandard si splní, ale tým to aj končí, v priebehu filmu vôbec nič neprekvapí, neustále si ide v očakávanom smere, je to jednoducho až moc predvídateľné a komorné. Nutne by to potrebovalo nejaké, kľudne aj menšie oživenie, či už nejaký dlhší flashback, krátke stretnutie s inou skupinou, alebo niečo podobné, čo by film nachvíľu trochu zatraktívnilo. Ale inak sa na to pozerá dobre, keďže film sa až moc spolieha na postavy a tie sa teda vydarili. Hlavne prvá polovica je prakticky taká rodinná dráma, ale samozrejme v takomto hororovom prostredí, kedy sa rieši len každodenný život a vzťahy medzi nimi. Duo rodičov, teda Emily Blunt a John Krasinsky sú výborní, ale o moc nezaostávajú ani deti, jedine chlapec je trochu menej výrazný, ale páčila sa mi Millicent Simmonds, tá to dobre zahrala a jej postava ma bavila. Druhá polovica už výrazne zakčnie a postavám už ide takmer neustále o život, na čo sa tiež stále dobre pozerá, ale rovnako ako zvyšok filmu tu nič neprekvapí. A to platí aj o obyčajnom závere. Ale ten samotný nápad so zvukom je prevedený vynikajúco, na tomto si dali tvorcovia veľmi záležať a vyšlo im to. Tu sa dá celý čas všímať a užívať si tú neobyčajnú prácu so zvukom. Hororová stránka je ale tiež trochu rozporuplná. Atmosféra je taká nezvyklá, ale sadla mi, skvelo funguje aj napätie, hlavne vždy, keď sa niečo pokazí, tak som tŕpol spolu s postavami, ale keď už sú netvory naplno v obraze, tak ma to až na nejakú výnimku zase tak moc nebralo. A ani vzhľadom sa mi moc nepáčili, lepšie fungovali v tej prvej polovici, keď ich bolo vidno len v náznakoch. Takže režijne tu nemám výhrad, John Krasinsky sa ukázal, ako talent, ktorý v tomto žánri ešte môže prekvapiť, vizuálnu stránku a dynamiku má zvládnutú bezchybne a vie si aj vybudovať napätie a chémiu medzi postavami, aj keď v tomto to mal predsa len trochu jednoduchšie, keďže tu hral s manželkou. A tak moje pôvodné očakávania určite neboli naplnené, na to by musel byť filmu trochu nápaditejší aj v iných ohľadoch, ako len v práci so zvukom a tak je to film skôr len na jedno pozretie, ale to som si celkom užil. 76% (08.05.2018)

Milosrdný Buddho za co mě kurva trestáš žes mi na mé pouti životem dal do cesty takhle kolosální hovno? Do toho nešlo jen šlápnout na tom ujede noha, hodíte záda a jste od sraček celý. Tichý místo je bez debat (a klidně i s debatama páč já si to obhájim) ten nejvymrdanější horor v červenejch číslech za hooodně dlouhou dobu ba dokonce největší pitchovina od červenou barvou svítící sračky jménem "Smrt přichází v bílém" a že to je kurva konkurence !! Pár slov k filmu - Absolutní sračka. Šeredný režisér, scénárista a herec v jedný osobě s naprosto k jeho osobě nehodícím se jménem Krasinski, se rozhodnul natočit něco, co jsme ještě neviděli. Musím uznat, že to se mu povedlo jelikož takový hovno sem fakt ještě neviděla. Máme tu tak vcelku origoš nápad, kterej mohl dopadnout skvěle, kdyby se ho nechopil debil což samo o sobě nedává smysl, protože když to Krasinskýho napadlo tak by debil být neměl, ale podle toho filmu debil fakt je (záhada pyčo) . Každopádně kdo štěkal hutnou atmosféru, napětí a krásnej malej komorní horor co všechny strčí do prdele, musel bejt strašlivě nasranej. Film ani zdaleka nemá dobrou atmosféru, napětí neexistuje a postavy jsou tak úžasný a sexy, že mi byly naprosto u píči. Jako, že do dětí se neseru tak v životě sem neviděla šerednější dětskou herečku než tu hluchou borku co se navíc chovala jako vaginální mykóza (podrážděná píča) celej film a já jí přála strašnej osud snad víc než Babišovi. Fotr co vyl na vodopád, bratříček co sral baterky do rakety, matka co chytla mykózu od dcery nebo druhej brácha co byl podobně tupej jako první brácha jsou další skvostný postavy tohohle díla a pokud si mezi nima najdete někoho, komu budete fandit tak jste asi svatý nebo Vás mrdli do hlavy. Tuna nelogických píčovin (jak může hluchá holka vědět jestli dělá nebo nedělá hluk, proč se nepřestěhovali k vodopádu, dcerka vymyslí jak sejmout emzáky za minutu zatímco Krasinsky nad tim dumal léta, máme cestičky z písku abychom běhali vysokou trávou a nikdo nás najednou neslyšel, drsnej emzák si neporadí s autem a chcípne po jedný ráně brokárnou i když jemu podobní měli nakopat prdel tankům a po zuby ozbrojený armádě atd. atd) plus naprosto nudnej děj a totální absence napětí nebo (nedejbuddho) strachu, posílá tento patvar z Tichého místa na jiné místo a to přímo do prdele odkud se snad už nikdy nevyhrabe. (25.06.2018)