Tiché místo

Výborný námět. Nevadí ani, že není vysvětleno, jak k "tomu" došlo, nevadí ani pár logických nesrovnalostí, pustíme-li se do hnidopišského rozboru. Vadí jen, že pan Krasinski se několikrát uchýlil k lacinným lekačkám, které mi nejsou příjemné, protože se šíleně leknu, i když vím, že to přijde. :) Jinak je film fakt nápaditý, atmosféra pohlcující, emoce fungující a závěr úsměvně stylový. 8/10 (06.05.2018)

Bohužel docela laciné, i když ústřední nápad je rozhodně originální a odvážný, alespoň zpočátku. První polovina je ještě docela dobrá, hrátky s tichem, zajímavý hudební doprovod, trocha tajemna. Bohužel se to postupně zvrtává. Trapné je přílišné vysvětlování pomocí novinových ústřižků, které je až příliš doslovné a nenechává diváka postupně se prokousat tím, co je stejně jasné. Nelogické je chování postav, například syna, který vběhne do kukuřičného pole. A celý děj se stává lehko předvídatelnou vyvražďovačkou, která se na klíčové scény připravuje příliš okatě. (19.01.2019)

Pořádně vychutnat hustou atmosféru mi bránila elementární nesmyslnost stvoření (tohle prostě eko/etologicky nefunguje a člověk je děsivější predátor) i celého předváděného světa a přál jsem si, aby to už skončilo, bohužel nikoli z hrůzy hororu. Závěr jak z Mars Attacks, a to nemyslím způsob, ale věrohodnost. (26.08.2019)

Přes docela dobře odvedenou “hlesneš - zhebneš” myšlenku prostě není můj šálek. Hipster hippie nasáklá rodinná vztahovka hraná přepjatě jak na Oscara, dramatický rození, spousta brečení a nezávislácký duchaplnosti... přičemž tu aspoň jakž takž často straší počítačová alieno-arachnidí svině, stopáž není předlouhá a <3 u moment i mě dojal... chci prostě drsnější, zlejší a šťavnatější. Plus tyvole, kéž by někdo platil radši maskéry než tým grafiků a podnítil SFX monstra (duši) zpátky do hororů. (01.07.2018)

Co je v první půli (do ohňostroje) pravidla nastavující vnitřní tenzí dopované spielbergovské drama jedné rodiny s jasným konceptem, to je v druhé polovině (od sprchy) hloupé survival béčko s lacinými lekačkami ona pravidla soustavně porušující, s jedním logickým lapsem za druhým a jedoucí dle žánrových klišé osnov. Shyamalanovsky (z časů Znamení) zvolna budované napětí versus pozlátko a tupě se chovající postavy tlačené jako loutky z jedné adrenalinové eskapády do druhé. První polovina výtečná, druhá solidní. Jenže vzájemně jsou neslučitelné a jdou proti sobě. Tohle měla být celou stopáž buďto tichošplápková kočka či uštěkaný pes a nikoli mrouskající kočkopes. Ve výsledku je na tom vůbec nejpůsobivější prolog, který plně obstojí jako soběstačný kraťas. (01.05.2018)