První člověk

Je přiznačné, že aby byl režisér ve věku Chazella oceněný Oscarem a získat si v poli mainstreamu pověst toho nejlepšího ze své generace, musí jeho režie vypadat v podstatě jako režie zručného šedesátiletého akademika, co má peak třicet let za sebou a teď točí sofistikovaná cvičení na náhodná témata objektivně správnými způsoby. Kdybyste mi řekli, že to natočil Ron Howard v pauze mezi dalšími Šiframi mistra Leonarda, aby nám dokázal, že to má pořád v ruce, neměl bych problém tomu věřit. Nevzrušivě kvalitní nuda. Ne že by tu nebylo vůbec o ničem mluvit - třeba je zajímavé, že při veškerém budovaném napětí je nakonec celá cesta na Měsíc odbyta překvapivě rychle a zcela neprocedurálně - přiletí a odletí se pomocí dvou násilných střihů a obecně veškeré nebezpečí, které se tak silně budovalo, není v samotném aktu jakkoliv otisknuto - což mi přišlo zvláštní a přemýšlel jsem, nakolik je to záměr a co má z toho záměru vyplývat. Ale pořád to není dost, abych se o ten film upřímně zajímal. To by se stalo, kdyby třeba líp rozvedl linii vtahu manželů Armstrongů, která mohla utáhnout celý film, kdyby se jí dostalo jen trochu víc prostoru. (Když na konci Armstrong háže řetízek své dcery do kráteru, byl jsem celkem překvapený, že tahle věc, co z filmu víceméně zmizela, má najednou nějak rezonovat). Je to určitě dobře natočené - nemám sebemenší potřebu jít nějak proti tomu filmu (není to ten případ "love to hate", jakým je pro mě La La Land) a když komentář vyznívá negativně, tak proto, že pozitivní věci není potřeba psát, protože se o to postarali jiní. Jen je to přesně takový film, jaký mě moc nezajímá. 70 % (21.12.2018)

Chazelle překvapil. Osobité, chladné, zrnité, výtečné. Ultravěrohodná rekonstrukce jedné z klíčových událostí (nejen) šedesátek, kde kromě samotné cesty na Měsíc nechybí ani brilantní vyobrazení soudobé společnosti, potažmo rodinných hodnot. Bez patosu, bez heroismu s depresivními pazvuky a skřípěním interiéru vesmírných raket. (21.10.2018)

„JE TO MALÝ KROK PRO ČLOVĚKA...“ /// Z historie kosmonautiky. Nejsem extrémní fanoušek, takže zůstávám u hodnocení filmu: bavilo mě hlavně „to odborný“. Technicky precizní, příběhově standardní životopis jedný události. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Začínal jsem na projektu Gemini. 3.) Thx za titule „smejch88 a alsy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (08.01.2019)

Během posledních měsíců jsem konečně dohnal 2001 Kubricka, THE RIGHT STUFF a APOLLO 13, viděl řadu dokumentů na téma NASA/ Měsíc a strávil den návštěvou Kennedy Space Center. Nic z toho mě zdaleka nazasáhlo tak, jako teď tohle. Chazelle to pojal až doku-dramaticky a ultra intimní, vedle legendární mise se soustředí rovným dílem na žal rodinné tragédie, Gosling hraje oscarově a bez opiček, Hurwitzova hudba (opět) nádherná a stěžejní, celá snově realistická pasáž přistání a následně zasazený proslov JFK slzyrvoucí. Je to vlastně celý smutná, krutě dojímavá podívaná a emoce tu dosahují level (podobně velmi lidsky vzatý) INTERSTELLAR. Místy a v součtu geniální, kus umění. S*ru na nějaký absurdní američanský breky o "unpatriotic" nezapichování vlajky, já 3x kino a film roku 🚀🌙 (A doufám, že se lidstvo ještě za našeho života rozhýbe - i bez motivu válečné paranoie - k posunování naší vesmírný hranice.) (25.10.2018)

Damien Chazelle je můj hodně oblíbený režisér a stále do něj vkládám velké naděje. To jen tak na úvod. First Man je pro mě od něj nejslabší kousek. Přitom kdyby byl celý film jako poslední čtyřicetipětimutovka, tedy strhující, pečlivě seřízená labužnická hudba Justina Hurwitze, která tomu dodává pořádné grády a jednoduše vesmírně okouzlující, byl by to pro mě film roku a v mžiku bych zapomněl na všechny ty Gravitace i Interstellary. Jenže autor scénáře viděl Howardovo Apollo 11 a tak to bylo třeba trošku ozvláštnit, a hodně se tu zabrušuje do tématu rodiny, ztrát přátel i spolupracovníků a vykreslení nerozhodnosti a nejniternější emoce toho pána vepředu, tedy Ryana Goslinga čili Neila Armstronga. A na mě to bohužel nefungovalo. Dokonce jsem se citelnou část filmu už velmi nudil a toužil jsem už konečně po onom slibovaném startu raketoplánu, při kterém jsem věděl, že mladý režisérský talent přímo dupne na plyn. Co se týče technického provedení, je První muž vyloženě ze staré školy, přímo v Nolanově stylu. Je točený na 16ti a 35ti mm film a technofilové si vyloženě vychutnají libovolnou scénu z vesmíru, nejlépe samozřejmě na co největším plátně, přičemž věřím, že v technické kategorii tento před-oscarový snímek pobere zaslouženě vše možné. Já od toho možná čekal něco jiného (je to jako když jdete na psycho film matka! a první hodina je naprosto o ničem), bohužel jsem částečně zklamán a ačkoliv jsem velmi balancoval na hranici tří a čtyř hvězdiček (zejména v závěrečném v aktu), nakonec tomu více přihodit nemůžu a řekl bych, že v televizi to za pár let bude o to horší zážitek, pro každého. (05.10.2018)