První člověk

Z Prvého človeka urobil režisér hraný dokument. Rozhodne znovu nešetrí údajmi zobrazujúcimi aj konkrétne dni, čo si rovnako nejde na prvú dobu zapamätať. Vlastne sa z toho stal už taký nešvár, ktorý určite nielen mňa už prestáva v životopisných projektoch baviť. Všetko navyše potreboval natiahnuť na dve a pol hodiny, pretože z nejakého dôvodu si scenáristi usúdili, že bude najlepšie začať s rozprávaním už v roku 1962, kedy sa všetko pomaly rozbiehalo. Prvý človek by bol zrejme oveľa pútavejší ako krátkometrážny počin. Armstrongov naučený výraz absolútneho pokoja a navonok potláčaných emócií pôsobí príliš chladným a psychopaticky zlovestným dojmom. Neľahkej úlohy sa zhostil Ryan Gosling, ktorý po väčšinu filmu robí prakticky len psie oči a melancholické tváre značiace vnútorný strach a utrpenie, ktoré sa v sebe hlavný hrdina rozhodol potláčať. Protipólom k zdanlivo vyrovnanému a stoickému Armstrongovi je jeho večne vynervovaná žena v podaní Claire Foy, ktorá je najlepšia na tých miestach, kde jej bolo dopriate zvyšovať hlas. (19.11.2019)

Damien Chazelle je můj hodně oblíbený režisér a stále do něj vkládám velké naděje. To jen tak na úvod. First Man je pro mě od něj nejslabší kousek. Přitom kdyby byl celý film jako poslední čtyřicetipětimutovka, tedy strhující, pečlivě seřízená labužnická hudba Justina Hurwitze, která tomu dodává pořádné grády a jednoduše vesmírně okouzlující, byl by to pro mě film roku a v mžiku bych zapomněl na všechny ty Gravitace i Interstellary. Jenže autor scénáře viděl Howardovo Apollo 11 a tak to bylo třeba trošku ozvláštnit, a hodně se tu zabrušuje do tématu rodiny, ztrát přátel i spolupracovníků a vykreslení nerozhodnosti a nejniternější emoce toho pána vepředu, tedy Ryana Goslinga čili Neila Armstronga. A na mě to bohužel nefungovalo. Dokonce jsem se citelnou část filmu už velmi nudil a toužil jsem už konečně po onom slibovaném startu raketoplánu, při kterém jsem věděl, že mladý režisérský talent přímo dupne na plyn. Co se týče technického provedení, je První muž vyloženě ze staré školy, přímo v Nolanově stylu. Je točený na 16ti a 35ti mm film a technofilové si vyloženě vychutnají libovolnou scénu z vesmíru, nejlépe samozřejmě na co největším plátně, přičemž věřím, že v technické kategorii tento před-oscarový snímek pobere zaslouženě vše možné. Já od toho možná čekal něco jiného (je to jako když jdete na psycho film matka! a první hodina je naprosto o ničem), bohužel jsem částečně zklamán a ačkoliv jsem velmi balancoval na hranici tří a čtyř hvězdiček (zejména v závěrečném v aktu), nakonec tomu více přihodit nemůžu a řekl bych, že v televizi to za pár let bude o to horší zážitek, pro každého. (05.10.2018)

Značná část filmu mi přišla dosti nezáživná a potvrdila mi, proč nemám rád životopisný žánr - mj. pro jeho nesnesitelnou předvídatelnost (pojednává-li film o někom známém, člověk předem ví, k čemu tam dojde; těžko tedy kupříkladu považovat scény s Armstrongovými trénínkovými lety za napínavé, když předem víte, že je musí přežít, aby se mohl dostat na Měsíc) a zahlcenost detaily z osobního života, které mě nezajímají (osobně mi je fuk, jestli měl Armstrong nějakou dceru, manželku apod. a jaký měl s nimi vztah a co se jim dělo apod. - mě zajímá jen to, co dokázal on). Zajímavé mi to přišlo až někdy v momentě, kdy KONEČNĚ vzlétá raketa s Armstrongem a spol. na Měsíc (neskutečně nádherná a působivá scéna), což je tak někdy v poslední půlhodině - a vše co následuje v podstatě nemá chybu, a osobně jsem byl v kině vyloženě nadšený, že mi ten film nechal prožít, jaké to asi muselo být, stanout jako první člověk na Měsíci (a současně jsem si vzpomněl na svůj odvěký vztek vůči všem těm idiotům, kteří věří tomu konspiračnímu nesmyslu, že Američani na Měsíci nikdy nebyli). Takže až ten závěr vytáhl můj dojem nahoru a přivedl mě skoro k nadšení, jinak mi to přišlo spíš slabší, mj. i kvůli Ryanu Goslingovi, který podle mě nikdy nebyl moc dobrý herec, což bohužel platí i zde. (06.10.2018)

Neil Armstrong wikipedia page: The Movie feat. lyrika míchaná s patosem, autista Gosling s nulovou chemií vůči Foyovce a Chazellovo typické vykrádání vašich oblíbených filmů za posledních 40 let. Posledních 30 minut už jsem Apollo tlačil k měsíci vlastní silou mysli, jen abych neslyšel Hurwitze brnkat další mix temp music Interstellaru s nádechem La La Landu. (05.10.2018)

"Nemám teplou vodu, světlo ani hajzl, ale Bílej je na Měsíci." Obvykle mám problém najít se svými barevnými, a v současný době nám nadřazenými, bratry společnou řeč, ale tady si možná dovolím i souhlasit. Nicméně tohle je o úžasném dobrodružném dobývání vesmíru plném pozitivní energie. Tedy podle mě by to tak mělo být, ale není. Místo toho jsou tu samá rodinná traumata, pohřby, patriotismus, technický problémy a kamera v rukou epileptika. To mě hodně nebavilo. Takže jsem se těšil alespoň na vyvrcholení. Doletí a vrátí se? Nedoletí? To by teda byly nervy, kdybych už někdy něco neslyšel o tom, že nějakej Armstrong na Měsíc doletěl, takže jsem jen s nadějí doufal, že to natočil nějakej konspirační teoretik a bude to mít mnohem zajímavější konec. Nemělo. Alespoň myslím. Prospal jsem ho. (07.06.2021)