První člověk

Asi najnudnejší film o vesmíre, aký som kedy videl. Trochu ma bavila Claire Foy v úlohe manželky a asi dve tri silné scény, pričom jednou z nich bol pohreb. Inak strašná, neskutočná nuda, úplne nezaujímavé postavy a rozvláčne dialógy, ktoré ma bavili ako sledovanie roztopeného vosku tečúceho po sviečke. Čudný mi pripadal strih, ktorý bol nezrozumiteľný a často som sa prichytil pri tom, že vôbec neviem, za aké obdobie sa scéna X odohráva po scéne Y. Prípadne je to miestami prehnane skratkovité, pričom inokedy, kedy tam niektoré scény (a postavy) hádam vari ani nemuseli byť, tak sa umelo a neskutočne nudne naťahuje minutáž až do prasknutia. Kde bol VTEDY strihač? Nechápem, prečo má taký mimoriadne riedky dej minutáž pomaly ako Pán prsteňov. Len takýto malý kúsok chýbalo od toho, aby som nedal 20%. Takýto! (04.04.2019)

Měsíční elegie, film, kterej je mnohem víc o otcovství než o průzkumu vesmíru. Ten je koneckonců stejně jenom místem, kam naše tenký a chatrný skořápky odhazujou svůj smutek a úzkost. Nic mě letos nerozebralo tak jako První člověk. Virtuózní mozaika ostrých detailních a klaustrofobických střípků v super 16 a IMAXové šírky, která mi dokonale vypláchla senzory. Gosling může zase očima kanalizovat melancholii a výkon Claire Foy je silnější než gravitace.Takhle měl vypadat Interstellar... pro mě největší filmový zážitek roku 2018 a dokonalý reparát za La La Land. Damien už zase fackuje. (20.10.2018)

Byl jsem trošku skeptický, ale je to film, který by se vidět měl a ve výsledku jsem mile překvapen. S Damien CHazelle je to má první filmová zkušenost jeho tvorba mě doposud příliš nezajímala, ale tímhle filmem si získává mou pozornost. First man je poutavá biografie Neila Armstronga a bylo velmi hezké sledovat jak vše v tomhle zákulisí funguje. Ryan Gosling hraje jako vždy výborně a výlet na měsíc je pěkně vygradovaný i napínavý. Vyloženě jsem se nenudil i přes pomalejší tempo, ale kdybych si měl vybrat z posledních velkých Sci-Fi, co si pustit znova, asi dám přednost Marťanovi a Interstellar. Slušné. 75% (15.01.2019)

Tak si říkám, jestli se to nemělo spíš jmenovat "Last Man (Standing)". Myslím, že panu Chazellemu sluší tenhle chladný formalistický přístup mnohem víc než příšerná afektovanost jeho dvou prvních filmů. Sice si nejsem jistá, kolik substance se mu podařilo vložit do dlouhých záběrů na mlčícího Ryana Goslinga (jakkoliv je oceňuji, protože dlouhé mlčící záběry, ou jé) a jestli náhodou jenom nevyrobil neživotnou a prvoplánovitou ilustraci všeobecně známého příběhu, ale i kdyby ano, tak to alespoň udělal bez sentimentálního patriotismu a s notnou dávkou vyžívání se v "nepohledných" detailech, za což mu pořád z mé strany patří dík. Hudba mi připadala taková nedostačující/tuctová, podvědomě jsem si k těm klíčovým scénám v hlavě přehrávala Docking z Interstellaru zkombinované s tím, jak hraje Davy Jones na varhany v Pirátech z Karibiku, asi mi to toho Zimmera trochu připomínalo. Představovala bych si něco sofistikovanějšího/podvratnějšího/dechberoucnějšího než to, co předložil Justin Hurwitz. (Příklad mojí oblíbené vesmírné hudby je John Murphy pro Sunshine, který jsem přesně před rokem viděla v brněnské hvězdárně, ach. Ale zpátky k Prvnímu člověku.) Zajímalo by mě, jestli třeba časem film nezíská nějakou společensko-politicko-člověčenskou hodnotu, protože z pohledu Evropana mi například přijde extrémně směšné, že v Americe film u diváků a u kritiky prý ostrouhal víceméně jenom/hlavně proto, že v něm není přímo scéna, jak astronauti vztyčují vlajku na Měsíci. "Jen hlupák se dívá na prst, který ukazuje k nebesům." (14.02.2019)

Tři filmy, tři důvody k pokloně. Režisér Damien Chazelle je úkaz a ač mu v mnohém Akademie lehce nadržuje, uznání si rozhodně zaslouží. Nyní dokonale přeskočil do zcela jiného žánru, kdy se výsledek okolo zásadního kroku Neila Armstronga mnohdy odehrává v mrazivém a tichém vesmíru (se skřípěním interiéru rakety) a sám autor používá velmi pomalé a zrnité scény. Celé je to tísnivé a nijak divácky vděčné, takže v kinech se nedají očekávat celé rodiny. Nesází na triky, na velkolepost, dbá na vyváženost. Samotné kosmické výzvy je radost sledovat, ovšem je třeba vyplnit ty dvě a čtvrt hodinky, takže pozemšťané se občas musejí poštěkat, abychom pochopili, jak obtížné to měla astronautova žena Janet. Jenže na mě osobně to příliš nepůsobilo, ačkoliv se oba herci snaží (nevyslovená otcovská bolest ze ztráty dcerky), emoce ale prostě nedorazily. Oceňuji, že výsledek bude zřejmě hodně věrohodný, nemůžu ovšem nezmínit množství známých herců, kteří trestuhodně nedostávají pořádný prostor. Překvapivější stylizaci bych uvítal. (15.12.2018)