Režie:
Damien ChazelleScénář:
Josh SingerKamera:
Linus SandgrenHudba:
Justin HurwitzHrají:
Ryan Gosling, Claire Foy, Jason Clarke, Kyle Chandler, Corey Stoll, Patrick Fugit, Christopher Abbott, Ciarán Hinds, Olivia Hamilton, Pablo Schreiber (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Před padesáti lety se půl miliardy lidí mačkalo u televizí, aby v přímém přenosu sledovali přistání posádky Apolla 11 na Měsíci. Krátce nato pronesl astronaut Neil Armstrong slavnou větu „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo,“ a počin, který se stal možná nejodvážnější výpravou od plavby Kryštofa Kolumba, byl tímto úspěšně završen. Stejně fascinující ale byla éra, která tomuto letu předcházela, a životní příběh člověka, jenž dostal to privilegium udělat na Měsíci první „lidský“ krok. Příběh Prvního člověka začíná v roce 1962, kdy začal pracovat jako pilot pro NASA a kdy se musel vyrovnat s osobní tragédií, smrtí dvouleté dcery na nevyléčitelnou nemoc. Pro práci, která představovala permanentní koketování se smrtí si těžko mohli v NASA vybrat vhodnějšího aspiranta. Armstrong (Ryan Gosling) není vesmírný kovboj, který by riziko podstupoval dobrovolně a s frajerským nadhledem, na druhou stranu ani nepanikaří v situacích, kdy mu jde o život. Jeho základním charakterovým rysem je klid. Klid ve chvíli, kdy se ve zkušebním modulu řítí k zemi volným pádem, klid, když odpovídá synovi na otázku, zda se z mise vrátí, klid ve chvíli, kdy dělá onen historický první krok. Protiváhou tomuto klidu je pak absolutní neklid jeho ženy (Claire Foy) a její vnitřní drama, s jakou prožívá jeho každý úspěch, a možnost, že se už nikdy nevrátí. (Cinemart)
(více)Videa (16)
Recenze (806)
Značná část filmu mi přišla dosti nezáživná a potvrdila mi, proč nemám rád životopisný žánr - mj. pro jeho nesnesitelnou předvídatelnost (pojednává-li film o někom známém, člověk předem ví, k čemu tam dojde; těžko tedy kupříkladu považovat scény s Armstrongovými trénínkovými lety za napínavé, když předem víte, že je musí přežít, aby se mohl dostat na Měsíc) a zahlcenost detaily z osobního života, které mě nezajímají (osobně mi je fuk, jestli měl Armstrong nějakou dceru, manželku apod. a jaký měl s nimi vztah a co se jim dělo apod. - mě zajímá jen to, co dokázal on). Zajímavé mi to přišlo až někdy v momentě, kdy KONEČNĚ vzlétá raketa s Armstrongem a spol. na Měsíc (neskutečně nádherná a působivá scéna), což je tak někdy v poslední půlhodině - a vše co následuje v podstatě nemá chybu, a osobně jsem byl v kině vyloženě nadšený, že mi ten film nechal prožít, jaké to asi muselo být, stanout jako první člověk na Měsíci (a současně jsem si vzpomněl na svůj odvěký vztek vůči všem těm idiotům, kteří věří tomu konspiračnímu nesmyslu, že Američani na Měsíci nikdy nebyli). Takže až ten závěr vytáhl můj dojem nahoru a přivedl mě skoro k nadšení, jinak mi to přišlo spíš slabší, mj. i kvůli Ryanu Goslingovi, který podle mě nikdy nebyl moc dobrý herec, což bohužel platí i zde. ()
Je přiznačné, že aby byl režisér ve věku Chazella oceněný Oscarem a získat si v poli mainstreamu pověst toho nejlepšího ze své generace, musí jeho režie vypadat v podstatě jako režie zručného šedesátiletého akademika, co má peak třicet let za sebou a teď točí sofistikovaná cvičení na náhodná témata objektivně správnými způsoby. Kdybyste mi řekli, že to natočil Ron Howard v pauze mezi dalšími Šiframi mistra Leonarda, aby nám dokázal, že to má pořád v ruce, neměl bych problém tomu věřit. Nevzrušivě kvalitní nuda. Ne že by tu nebylo vůbec o ničem mluvit - třeba je zajímavé, že při veškerém budovaném napětí je nakonec celá cesta na Měsíc odbyta překvapivě rychle a zcela neprocedurálně - přiletí a odletí se pomocí dvou násilných střihů a obecně veškeré nebezpečí, které se tak silně budovalo, není v samotném aktu jakkoliv otisknuto - což mi přišlo zvláštní a přemýšlel jsem, nakolik je to záměr a co má z toho záměru vyplývat. Ale pořád to není dost, abych se o ten film upřímně zajímal. To by se stalo, kdyby třeba líp rozvedl linii vtahu manželů Armstrongů, která mohla utáhnout celý film, kdyby se jí dostalo jen trochu víc prostoru. (Když na konci Armstrong háže řetízek své dcery do kráteru, byl jsem celkem překvapený, že tahle věc, co z filmu víceméně zmizela, má najednou nějak rezonovat). Je to určitě dobře natočené - nemám sebemenší potřebu jít nějak proti tomu filmu (není to ten případ "love to hate", jakým je pro mě La La Land) a když komentář vyznívá negativně, tak proto, že pozitivní věci není potřeba psát, protože se o to postarali jiní. Jen je to přesně takový film, jaký mě moc nezajímá. 70 % ()
Je to můj problém, ale prostě jsem se nudil. Bylo to na mne příliš technické a vesmírné záběry mi přišly nekonečné. Vždy když jsem dlouhé minuty čuměl na roztřesené kontrolky, tak jsem fakt chcípal. Rodinná linka mi nevadila, ale ta jeho žena mi přišla divná. Hodila by se mi třeba do Osvícení. Nejvíc se mi líbila hudba. Prostě mi více sedí styl do detailu vymazlené Gravitace, mysteriózního Interstellaru, nebo divácky přístupnějšího Apolla 13, než tento "špinavý," zádumčivý přístup. ()
Damien Chazelle je jeden z nejzajímavějších mladých filmařů současnosti a sám nevím, jestli je lepší jeho Whiplash nebo La La Land. Každopádně díky těmhle dvěma filmům ukázal, že nehodlá být zaseklý u jednoho jediného žánru, takže jsem se na biografii Neila Armstronga a příběh o dobývání Měsíce dost těšil. A částečně jsem dostal přesně to, co jsem čekal a chtěl. Technicky dokonalý film, kterému sluší velké plátno v IMAXu, má skvělou kameru i zvuky a hudbu, díky které není problém bát se při startu Apolla 11 podobně jako u regulérního hororu. Kouká se na to skvěle. Chazelle se ale pokouší vyprávět možná až příliš mnoho věcí, které se okolo celé události odehrály, a těch příběhů pilotů, inženýrů a rodin je tu zkrátka moc. Tak moc, že spousta z nich vyšumí do ztracena a dějově nikam zásadně nevede, nebo nemá takový emocionální dopad, jak by asi tvůrci chtěli. Celkově jde ale pořád o film, který je nutné vidět a pokud možno v co nejlepším a největším kině. V něm se První člověk může srovnávat s Gravitací nebo Intestellarem. Minimálně po té technické stránce. ()
Zatímco předchozí snímek Damiena Chazella La La Land oslovil prakticky celou Ameriku (zisk šesti Oscarů není pro mladého režiséra vůbec běžné), jeho další projekt První člověk narazil. Ani ne tak nekvalitou - na to je látka o Neilu Armstrongovi příliš silná -, ale z ideologických důvodů. Všelijakým politickým "pseudovlastencům" totiž nebylo po chuti, že je První člověk především silné rodinné drama a hodně depresivní záležitost. Na Chazellův snímek se nedívá úplně snadno, zvláště když jste nuceni společně s Neilem Armstrongem projít si těžkým životním peklem, než spolu s ním stanete na měsíčním povrchu. O to více si pak uvědomíte, že všechny tyhle vesmírné projekty 60. let minulého století byly jednou velkou sérií nejistot. Díky tomuto přístupu se můžeme plně ponořit do atmosféry daného období a sledovat náročné proces, který slavné události teprve předcházel. Ryan Gosling v roli Neila Armstronga exceluje a Claire Foy tu též předvádí fantastický výkon. Chazellův dvorní skladatel Justin Hurwitz potvrzuje své kvality i bez svého milovaného jazzu. První člověk je mistrovským dílem, aniž by k tomu potřeboval onen typický patos, který se u podobných látek běžně vyskytuje. Za to patří Chazellovi velký dík a "pseudovlastencům" velký výsměch. ()
Galerie (49)
Zajímavosti (38)
- Když se Neil Armstrong (Ryan Gosling) dívá z okna kosmické lodi, zobrazuje se Měsíc v poslední čtvrtině fáze před úplňkem. Ve skutečnosti ale bylo těsně po úplňku. (vojacekr)
- Astronauti Apolla měli status vládních zaměstnanců, přičemž většina z nich byla v pozici kapitána a jejich plat se vyměřoval podle hodnosti bez ohledu na jejich dosažené vzdělání. Průměrný roční příjem těchto astronautů (60. léta) byl 17 000 USD. Rovněž nepobírali rizikový příplatek. Kromě toho brali příplatek 8 dolarů navíc za každý den strávený v lodi. (vojacekr)
- Vyobrazení karantény v prostorné třípatrové Lunar Receiving Laboratory bylo přesné. Většina lidí si vybaví stísněnou mobilní karanténní stanici vypadající jako přívěs auta. (dan4815)
Reklama