První člověk

Chladná, odtažitá, realistická výpověď o jednom z největších technologických a vědeckých úspěchů lidstva, která dokáže čas od času v přesně tu pravou chvíli zasáhnout silnými emocemi. Řemeslně zcela bezchybné, využití filmového zrna a IMAX kamer vytváří hlavně při závěrečné misi opravdu dechberoucí podívanou, ale kamera a střih vytváří magické scény a kompozice v celé délce stopáže. Ryan Gosling a Claire Foy nepředvádí žádné herecké zázraky, ale to od nich jejich role zde ani nevyžadovaly. Gosling vlastně znovu hraje svého zádumčivého, tichého hrdinu, kterého jsem už u něj párkrát viděli a Foy v prostoru, který má, dokáže ukázat přesvědčivé emoce. Přes zmíněné klady však film po dějové stránce postrádá vnitřní soudržnost a je spíše sledem útrpných (a tragických) skoro dokumentárních historek na cestě směrem vzhůru k Měsíci. A občas je toho chladu až příliš moc a není to způsobeno jen vakuem nejzazší hranice. Proto "jen" 8,5/10. Vidět to ale v kině (o IMAXu ani nemluvě) plný počet bych dal. Škoda. (31.12.2018)

Upřímně řečeno, na film jsem se chtěl podívat jen a pouze kvůli jeho režisérovi (téma filmu mě před zhlédnutím nezajímalo). A měl jsem docela velké obavy z toho, že se tentokrát pouští do látky, u které zároveň není autorem scénáře (v tomto případě také předlohy), a navíc do něčeho, co vůbec nesouvisí s hudebním žánrem. A protože se novým historickým a životopisným hollywoodským filmům (až na nějaké ty výjimky) už z principu vyhýbám, příjemně mě překvapilo, že mi Chazelle tuto podívanou udělal nejen koukatelnou, ale zároveň mě po ty více než 2 hodiny opravdu bavila. A to i přesto, že si mě snímek získával zpočátku velmi pomalu a jakoby nenápadně (nebo možná právě proto?). Armstrongův příběh dlážděný profesními, ale i osobními neúspěchy a ztrátami má řadu silných momentů, ovšem ten nejsilnější přichází v závěru (ač beze slov, tolik vypovídající..ústřední pár byl celkově výborný, zvlášť Foy překvapila). Whiplash a La La Land se mi sice líbily o něco víc, přesto jsem byl znovu moc spokojen a hodnotím proto silnými 4*. (17.03.2019)

"Proč letíte na Měsíc, když je tolik problémů tady na Zemi?" Protože - no, myslím, že právě tuhle odpověď jsem ve filmu postrádal, zprostředkování nadšení, s jakým se lidstvo vrhlo do kosmu. Z toho tu zbyly nanejvýš útržky závodu se SSSR. Ano, byla tam věta o nutném posunu hranic a vědění, ale znělo mi to tak "aby se neřeklo". Film je mnohem víc komorním dramatem jedné rodiny než zobrazením cesty od prvního Shepardova skoku po balistické dráze do vesmíru na Mercury až po Apollo. A to komorním dramatem složeným z několika epizod, které málokdy opustí Armstronga a jeho ženu. Je to v tomhle případě škoda, protože se naprosté minimum dozvídáme o vývoji či o ostatních postavách. Např. o Buzzi Aldrinovi nám film ve dvou štěcích naznačí nanejvýš to, že je to chlápek s namaštěným egem, o Collinsovi se nedozvíme už skoro vůbec nic. Posádka tak nepůsobí jako tým, ale jako náhodně sebraná trojka lidí, co byli zrovna k mání. Nějaká společná příprava? Vzájemné vztahy? Střety charakterů? Prakticky nic. Správní hoši mi proto sedli mnohem víc. Co třeba herci? Gosling už mi svým "umím jen tenhle výraz" pohledem leze na nervy a královna Claire taky hraje skoro to samé co v The Crown, tj. sedí a č-kouká. Tím absolutně neříkám, že se na Prvního muže (ano, man, mankind...) kouká špatně. Ale takřka všechno, co se mi tu líbí, zajišťuje precizní technická stránka. Např. let Gemini (vč. nádherného vizuálně hudebního odkazu na 2001 i se Straussem) a Apolla jsou lahůdkové scény, o přistání na Měsíci nemluvě. Adrenalin krásně navodí i úvodní příhoda na X-15. Pochvalu zaslouží i režie, po téhle stránce nemám nač si stěžovat. Jsem hodně na vahách mezi třemi a čtyřmi. A musím říct, že mírné zklamání mě nakonec vede k nižšímu hodnocení, podobně jako třeba loni u Saljutu-7. Čekal jsem zkrátka trochu obšírnější pohled na věc. (19.10.2018)

Zatímco předchozí snímek Damiena Chazella La La Land oslovil prakticky celou Ameriku (zisk šesti Oscarů není pro mladého režiséra vůbec běžné), jeho další projekt První člověk narazil. Ani ne tak nekvalitou - na to je látka o Neilu Armstrongovi příliš silná -, ale z ideologických důvodů. Všelijakým politickým "pseudovlastencům" totiž nebylo po chuti, že je První člověk především silné rodinné drama a hodně depresivní záležitost. Na Chazellův snímek se nedívá úplně snadno, zvláště když jste nuceni společně s Neilem Armstrongem projít si těžkým životním peklem, než spolu s ním stanete na měsíčním povrchu. O to více si pak uvědomíte, že všechny tyhle vesmírné projekty 60. let minulého století byly jednou velkou sérií nejistot. Díky tomuto přístupu se můžeme plně ponořit do atmosféry daného období a sledovat náročné proces, který slavné události teprve předcházel. Ryan Gosling v roli Neila Armstronga exceluje a Claire Foy tu též předvádí fantastický výkon. Chazellův dvorní skladatel Justin Hurwitz potvrzuje své kvality i bez svého milovaného jazzu. První člověk je mistrovským dílem, aniž by k tomu potřeboval onen typický patos, který se u podobných látek běžně vyskytuje. Za to patří Chazellovi velký dík a "pseudovlastencům" velký výsměch. (05.02.2023)

Vesmírná sci-fi s sebou většinou přináší přitažlivý pocit nevšednosti a vzrušení z neznáma, film První muž to má těžké v tom, že se o sci-fi nejedná a všichni předem víme, jak to dopadne. I já jsem v průběhu projekce několikrát vzpomínal na Gravitaci a hlavně božský Interstellar, který ve svém žánru snad ani nejde překonat, avšak První muž, navzdory svému handicapu (předvídatelnost) bojoval velmi statečně. V podstatě si asi nedokážu představit podmanivější a zároveň důstojnější zpracování prvního přistání na Měsíci. Damien Chazele předvedl to nejlepší, co s daným materiálem bylo možné a zejména jeho použití hudby dalo vzniknout několika úžasným momentům.... 8/10 (07.10.2018)