Modré stíny

Modré stíny se mi svými vypravěčskými řešeními jeví být neobvykle intenzivní obměnou dlouhodobé české tradice, již nazývám zdrženlivou detektivkou: detektivové pozadí vyšetřovaných událostí nikdy nepochopí, řešení se nedá vyvodit z poskytnutých vodítek a vyprávěcím cílem je především nazřít velmi členité uspořádání fikčního světa. Zvláštnost výstavby Modrých stínů současně spočívá i v postupném přesunu od důrazu na vyšetřování (první dvě epizody) k důrazu na soukromé aspekty postav týmu kolem komisařky Výrové (druhé dvě epizody). Jestli přitom řídící princip vyprávění Modrých stínů nacházím ve hravém potlačování očekávaných a zdůrazňování nečekaných prvků, lze podobně uvažovat i o jejich sebeuvědomělé stylové organizaci. Ta divákovi sice očekávatelně poskytuje prvky potřebné k porozumění, ovšem zjevně zdůrazňuje ozdobné rysy stylu, což se ukazuje zejména na filmařském pojetí rozhovorů mezi postavami. Podrobněji o tom všem pojednávám v rozsáhlém rozboru "Modré stíny jako zdrženlivá detektivka", který jsem napsal pro časopis Iluminace. (06.03.2016)

Zvuk byl skutečně otřesný - s čestnou výjimkou Trojana jsem hercům rozuměl každé páté slovo. Přepálený jas asi měl nějaký umělecký význam (jako svatá trojice?), podobně všechny ty podhledy, nadhledy, pohledy z obrazu, tváře řízlé kantnou, detailní záběry na uši herců... Podivná záliba v minimalizaci hlav herců a nadměrné předimenzovanosti prostor a zdí. Možná právě proto existují nějaká kameramanská pravidla, protože zde máme zářný případ toho, jak to hnusně vypadá, když se soustavně porušují, a jak se na to nedá koukat. A příběh takový, že po hodině se dozvíme, že vrah pravděpodobně chtěl oběť zabít. Za celý díl se jinak plácá prázdná sláma. Předražená zakázka? Jestli to má být motiv vraždy, pak se to asi neodehrává v ČR, kde předražených zakázek a nijak stíhaných, jsou stovky. A co měla znamenat ta přehnaně a zbytečně hysterická a uřvaná scéna výslechu toho spiťara? Inťošskou parodii na severské kriminálky? Nebo to snad mysleli tvůrci vážně? Podle mne je to schválně natočené tak blbě, aby se mohlo kdykoliv říct, že jde o umění, a pitomý plebs to prostě nechápe, a že každý, kdo dá odpad, je nechápavý blb. Ale možná je to i tak, že se celé to rádoby umění a popírání všech pravidel prostě vymklo z ruky a vznikl neskutečný paskvil. --- EDIT: Zcela souhlasím s jedním z komentářů na iDnes: "Ladislav Zoch - Vynikající! Ovšem ne pro koncesionáře ČT, ale jako pomůcka do filmové školy. V kameře (čtyři kameramani, to neměl ani Amadeus) jsou demonstrovány všechny zásadní chyby, kterých se lze dopustit. A zvuk - to samé. Ono je možno porušovat pravidla řemesla, ale musí být známa a tvůrce musí vědět, k čemu jejich porušování slouží. Jinak to není umění, ale diletantismus." --- EDIT: Základem vyprávění vždy bylo vyprávění. Řecké tragédie, čínské hry i alžbětinské divadlo si vystačily se třemi, čtyřmi herci a náznakem kulis. Podstatný byl příběh, sdělení. Nadřadit formu a rádoby umělecký postup nad vyprávění lze možná pochopit u výtvarného umění, výrazového tance nebo nějaké performance. Ale pokud chtěl Tauš dělat umění, vybral si špatný formát. Asi jako kdyby chtěl hrát fotbal na hokejovém hřišti. (28.02.2016)

Jen bych chtěl zdejší koncesionáře upozornit, že podobné lapsy se občas stávají i u velké BBC. Z posledních let například hromada stížností na zvuk u Jamaica Inn a na obraz u Wolf Hall. Tak vám to tvůrci Modrých stínů ulehčili a můžete si zanadávat na obojí hned u prvního dílu. Jen doufám, že zůstalo u mailů na Kavčí Hory a nevolali jste kvůli tomu opraváře. (07.03.2016)

Po prvním dílu, kdy kromě natahovaného děje zaujal nejen diváky, ale i autory neskutečně nepovedený zvuk, jsem si říkal, zda má vůbec cenu tuto sérii dokoukat. Nicméně vytrval jsem do konce a nelitoval. Sice mi přišel ještě třetí díl jako úlet totálně mimo téma a tvůrci mohli tento příběh natočit jako zvláštní film, ale závěrečný díl pokažený dojem opět napravil. Nechápu sice "umění" záběrů na stropy a stromy, ale asi měl tento způsob natáčení poněkud odosobnit příběh (?). Příběh byl tak komplikovaný, že si nejsem dosud zcela jist, kdo vlastně byl ten zlý a kdo hodný, ale obávám se, že i přes některé své kvality nebudu možná chtít rozplétat tento komplikovaný případ podruhé. Co mě ale obrovsky potěšilo, byly postavy. Pro mě téměř neznámá Klára Melíšková je konečně policistka, která nepůsobí směšně, ani když křičí (na rozdíl od Atentátové kožené rádoby drsňačky) a David Novotný ukázal, že umí i nejen jako komediant. Zajímavá série. (20.03.2016)

Vážně na tohle bylo potřeba 4 epizod oproti Případu pro exorcistu, kterému stačily tři??? Nezajímavý a nudný případ s fakt trapným vrahem i jeho motivacemi. Vlastně celé to politické zasazení tomu vůbec nesedí, upřímně mi u detektivek moc nesedí. Výkony jsou někdy fakt dobré a někdy hraničí s tragičností. Nevím, celé je to takové na houpačce, takže si to žádné jiné hodnocení, než průměr nezaslouží. (14.05.2019)