Saljut-7

Hodně, hodně dobré! To, že Rusové točí kvalitní snímky, je možná pro někoho překvapení, ale já už je sleduju pár let a jejich filmy jsou naprosto srovnatelné s těmi hollywoodskými. Tentokrát nám naservírovali vesmírné dobrodružství o vesmírné stanici Saljut 7. Příběh, efekty, herecké výkony i hudba jsou na skvělé úrovni. Je to také dost emotivní, opravdu se to povedlo. (13.06.2018)

“Salyut 7”, bola poslednou orbitálnou stanicou, ktorá bola v roku 1982 vypustená na obežnú drahú. Celkovo ju navštívilo viac ako 20 kozmonautov. Potom ako ju v júni 1985, opustila jedna z posledných posádok, bola jej drahá letu nečakane narušená. Po prechode atmosférou, tak hrozil nekontrolovateľný voľný pád na zem. V čase studenej vojny medzi “SSSR” a “USA”, daná katastrofa neprichádzala v úvahu. Dvojčlenná Ruská posádke kozmonautov, Vladimír Dzhanibekov a Viktor Savinykh tak boli opätovne vyslaný do vesmíru, aby prevzali kontrolu nad “Salyut 7”. Toto je príbeh, ktorý zachytáva samotný dramatický priebeh udalostí. Skutočne, po vizuálnej stránke, z trojice ruských filmov o “kosme”, je tento najvydarenejší. Z pohladu príbehu disponuje každý jeden z nich silnými aj slabými stránkami. Podľa mňa sú skoro všetky na jedno kopyto. Čiže viac než solídne spracované, pozornosti jednoznačne hodné! (18.12.2017)

Saljut 7 mě vtáhnul víc jak o něco starší Gravitace, a to už je co říct! Celé to bylo, řekl bych, lidštější. O osudy sovětských hrdinů a jejich rodin jsem se taky víc bál. Dopředu jsem si o této misi na webech nic nečetl, ani zdejší komentáře. Jen ten konec je na můj vkus dost rychle utnutý. Film, u kterého se nenudíte ani 1 ms si nicméně nezaslouží menší hodnocení. (16.10.2020)

Další z typických produktů moderní ruské blockbusterové kinematografie, kterou charakterizuje ambicióznost v oblasti technického zpracování, nostalgická idealizace sovětské minulosti a kontraproduktivní snaha být hollywoodštější než Hollywood - ta se negativně projevuje jednak v potlačování kulturních prvků, které by ruským filmům dodaly nějaký jasně rozpoznatelný "ruský" charakter a jednak v přepálené (melo)dramatičnosti, která nesedí ke zpracovávané látce. Právě příliš přehnaný tlak na emoce a velkolepost ze Saljutu-7 trčí obzvláště očividným a nepříjemným způsobem. Namísto toho, aby film z inspirace reálnými událostmi těžil ku svému prospěchu, působí nakonec daleko méně uvěřitelně a více vyfantazírovaně než kompletně smyšlená Gravitace, která byla očividně jeho největší stylistickou inspirací. Ještě více si Šipenko a jeho tým ublížili pokusy dodat filmu pseudo-hluboký, "duchovní" rozměr skrze několik výjevů, které mají blíž spíše k lacinému pulpu. Smutně nekritický pohled na Sovětský svaz se pak projevuje zejména ve stylizaci mizanscény - SSSR 80. let ve filmu vypadá jako docela moderní země s vysokou životní úrovní a mladší diváci, kterým nic neřeknou ikonické artefakty jako je medvěd Míša z moskevské olympiády roku 1980, podle mě musí mít docela problém s určením, v které době se vůbec příběh odehrává. (19.12.2017)

Po vizuální stránce je snímek Saljut-7: Vesmírná krize opravdu velmi povedený. Zamlouval se mi i styl vyprávění podpořený příhodným hudebním doprovodem. Místy to bylo fakt napínavé, občas decentně dojemné a taky trochu úsměvné. Jen bych očekávala, že ten všeobjímající závěr à la Amerika si právě Rusové odpustí. (75%) (17.02.2022)