Hamlet liikemaailmassa
Hamlet podniká
Hamlet Goes Business
Režie:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Pirkka-Pekka Petelius, Esko Salminen, Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Kari Väänänen, Puntti Valtonen, Mari Rantasila, Turo Pajala, Aake Kalliala (více)Obsahy(1)
Už název filmu, který je v češtině volnou parafrází finského titulu „Hamlet v obchodním světě", naznačuje, jak daleko si Aki Kaurismäki při filmovém zpracování kanonického díla světové literatury a dramatu dovolil zajít. Shakespearův nadčasový model, zakládající se mj. na prolínání mocenských a rodinných vazeb, převádí do současného Finska. Při hledání dobových a charakterových paralel si finský režisér počínal až s pobavenou důmyslností. Jako by se dopouštěl milostného rouhání a zároveň silou významu předlohy chtěl působit na co nejširší publikum.
Hamlet dnešních dní je čerstvým dědicem významného podílu v podniku, jenž nyní řídí jeho strýc Klaus. Píše podprůměrné básně, hlídá si svou váhu a jen pomalu se začíná dostávat z oblouznění, jež pro něj život do okamžiku otcovy smrti představoval. Navíc, jak je asi všem, kteří jsou se Shakespearovou tvorbou aspoň trochu obeznámeni, je tady jedno velké temné tajemství, které vrhá stín na rodinnou historii. Jeho odhalení podmiňuje Hamletovo prozření, či přímo dospění k pocitu odpovědnosti a soudnosti.
Na rozdíl od předcházející filmové adaptace klasického literárního díla, prvotiny Zločin a trest, se ve filmu Hamlet podniká výrazněji objevují prvky komiky, i když pro Kaurismäkiho příznačně lomené silnou ironií. Jelikož se jedná o jeden z mála filmů, jehož hrdinové se nacházejí na vyšších příčkách společenského žebříčku, jsou i z pozice Kaurismäkiho sociální citlivosti projevy společenské nespravedlnosti kritizovány formou ironie a práce s absurditou. Hamlet zde totiž není jen katalyzátorem dramatu produkovaného rodinnými vztahy, ale i reprezentantem určitého společenského statusu a politické moci.
Mezi režisérovy velké přednosti patří, že si je dobře vědom nemožnosti nalézat absolutní odpovědi a definitivní řešení, na ta slova vlastně nestačí. Hamletova postava (její osud) přes prvotní možnou „odpudivost" z důvodu rozmařilosti a nezodpovědnosti, se s postupujícím dramatem projevuje nejen jako plánovitě tragická, ale především pochopitelná a divákovi (možná) sympatická. Drama se dnes už zřetelně neodbývá jen na prknech, která znamenají svět. - Petr Pláteník
(oficiální text distributora)
Recenze (37)
Tak., Kaurismäki si myslí, že přeraskolnikuje Dostojevského a přehamletuje Shakespeara?! A proč by ne? Rozhodně na o má! Když jsme se koupili televizi (jako první na ulici, zrovna dávali Kozincevova Hamleta. Samozřejmě se mi to hrozně líbilo, mnohé scény a dialogy si pamatuji dodnes. I když už tehdy jsem byl schopný vnímat netradiční a nekomerční věci, byl by pro 12 letého školáka Kaurismäkiho vizuální svět asi ještě nedostupný a nepřístupný. Nyní je to samozřejmě jinak: jeho Hamlet zasazený do komerčního světa prostředků a účelu, postrádá sice svoji intelektuální rozervanost (vždyť je strůjcem toho všeho právě on sám), nicméně duševně "normální" také není. A tak jsem prošel jakousi pomyslnou cestu od WS k AK, aniž bych si toho valně všimnul, avšak svět se za tu dobu změnil nevratně. Pozn.: Chybí mi zde jen Hamletův monolog nad Jorikovou lebkou. Nebo tam přece někde je? ()
Jo, tohle mě bavilo. Hodně zvláštní adaptace Hamleta, která mě ale zaujala a místy i příjemně pobavila. Na Kaurismäkiho to bylo podle mě poněkud svižnější, což mi ale ve finále nevadí. I tak si myslím, že tu jsou hluchá a nudná místa, ale jinak tomu nemám co vytýkat, líbilo se mi to. Líbila se mi i kamera a herecké výkony, akorát teda Matti Pellonpää mohl mít nějakou větší roli. Teď jsem si ještě vzpomněl, že jsem asi rok a půl zpátky viděl zhruba 35 minut z jedné filmové adaptace Hamleta (bohužel nevím kterou) a pamatuju si z ní jen dvě věci - 1. Byla to strašná nuda. 2. Scénu, kdy je otráven otec, která se odehrávala v zimě a vypadala, jako by Santa Claus dostal záchvat na saních a spadl do sněhu, kde se nějakou dobu cukal. Té scéně jsem se pochopitelně smál, a protože to asi byla nějaká slavnější verze, tak teď musím znít jako kulturní barbar, ale co už. Pointa je v tom, že tahle verze, byť je taková hodně svá, mě oslovila mnohem víc. Takže mě Kaurismäki opět nezklamal. Slabé 4* ()
Aki Kaurismaki prostě nemůže točit o lidech z vyšších společenských vrstev, s jeho poetikou se to naprosto míjí. Tenhle film prý vznikl z opilecké sázky a je to taky jediné vysvětlení, proč se do takového tématu Kaurismaki vůbec pustil. Pár velmi podařených momentů, ale jinak se tu příliš mnoho mluví a příliš z toho ční snaha pervertovat shakespearovské téma k obrazu svému. ()
Ďalšia z Kaurismäkiho adaptácií. Už je to niekoľký film čo od tohto tvorcu pozerám a stále si k nemu neviem nájsť cestu. Niektoré scény má Hamlet výborné. Oféliina smrť, divadelná hra, alebo rozlúčka medzi Hamletom a Oféliou. Tie sú nie len natočené ale aj odohrané bez akejkoľvek chyby. Všetko ostatné je ale potom hra na umenie. Veľké slová a veľké gestá u postáv, ktorým to neveríme. Celá tá konšpiračná línia aj snaha o akúsi myšlienku typu kto druhému jamu jamu, sám do nej sám, mi jednoduché nesedí. Ako novodobá adaptácia funkčné, ale originál mám predsa len radšej. Kaurismäki nie je zlý režisér. Jeho tvorba je určite zaujímavá a nesie jeho typické znaky. Mne to ale akosi stále nestačí. ()
Hamlet jako symptom kapitalismu? Proč ne! Kaurismäki ironicky pootočil a vypreparoval Shakespeara, výsledek pak odvyprávěl v lakonickém šklebu, který ve správných chvílích přechází do teatrality a absurdna. Scény jako utonutí Ofélie nebo souboj Hamleta, Laerta a Klaudia jsou skvostné dokonalým zasazením tragiky do rámce popové rozvernosti. Důkaz toho, že opilý Fin má něco víc než jen morbidní smysl pro humor. ()
Reklama