Hamlet liikemaailmassa
Hamlet podniká
Hamlet Goes Business
Režie:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Pirkka-Pekka Petelius, Esko Salminen, Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Kari Väänänen, Puntti Valtonen, Mari Rantasila, Turo Pajala, Aake Kalliala (více)Obsahy(1)
Už název filmu, který je v češtině volnou parafrází finského titulu „Hamlet v obchodním světě", naznačuje, jak daleko si Aki Kaurismäki při filmovém zpracování kanonického díla světové literatury a dramatu dovolil zajít. Shakespearův nadčasový model, zakládající se mj. na prolínání mocenských a rodinných vazeb, převádí do současného Finska. Při hledání dobových a charakterových paralel si finský režisér počínal až s pobavenou důmyslností. Jako by se dopouštěl milostného rouhání a zároveň silou významu předlohy chtěl působit na co nejširší publikum.
Hamlet dnešních dní je čerstvým dědicem významného podílu v podniku, jenž nyní řídí jeho strýc Klaus. Píše podprůměrné básně, hlídá si svou váhu a jen pomalu se začíná dostávat z oblouznění, jež pro něj život do okamžiku otcovy smrti představoval. Navíc, jak je asi všem, kteří jsou se Shakespearovou tvorbou aspoň trochu obeznámeni, je tady jedno velké temné tajemství, které vrhá stín na rodinnou historii. Jeho odhalení podmiňuje Hamletovo prozření, či přímo dospění k pocitu odpovědnosti a soudnosti.
Na rozdíl od předcházející filmové adaptace klasického literárního díla, prvotiny Zločin a trest, se ve filmu Hamlet podniká výrazněji objevují prvky komiky, i když pro Kaurismäkiho příznačně lomené silnou ironií. Jelikož se jedná o jeden z mála filmů, jehož hrdinové se nacházejí na vyšších příčkách společenského žebříčku, jsou i z pozice Kaurismäkiho sociální citlivosti projevy společenské nespravedlnosti kritizovány formou ironie a práce s absurditou. Hamlet zde totiž není jen katalyzátorem dramatu produkovaného rodinnými vztahy, ale i reprezentantem určitého společenského statusu a politické moci.
Mezi režisérovy velké přednosti patří, že si je dobře vědom nemožnosti nalézat absolutní odpovědi a definitivní řešení, na ta slova vlastně nestačí. Hamletova postava (její osud) přes prvotní možnou „odpudivost" z důvodu rozmařilosti a nezodpovědnosti, se s postupujícím dramatem projevuje nejen jako plánovitě tragická, ale především pochopitelná a divákovi (možná) sympatická. Drama se dnes už zřetelně neodbývá jen na prknech, která znamenají svět. - Petr Pláteník
(oficiální text distributora)
Recenze (37)
Tak., Kaurismäki si myslí, že přeraskolnikuje Dostojevského a přehamletuje Shakespeara?! A proč by ne? Rozhodně na o má! Když jsme se koupili televizi (jako první na ulici, zrovna dávali Kozincevova Hamleta. Samozřejmě se mi to hrozně líbilo, mnohé scény a dialogy si pamatuji dodnes. I když už tehdy jsem byl schopný vnímat netradiční a nekomerční věci, byl by pro 12 letého školáka Kaurismäkiho vizuální svět asi ještě nedostupný a nepřístupný. Nyní je to samozřejmě jinak: jeho Hamlet zasazený do komerčního světa prostředků a účelu, postrádá sice svoji intelektuální rozervanost (vždyť je strůjcem toho všeho právě on sám), nicméně duševně "normální" také není. A tak jsem prošel jakousi pomyslnou cestu od WS k AK, aniž bych si toho valně všimnul, avšak svět se za tu dobu změnil nevratně. Pozn.: Chybí mi zde jen Hamletův monolog nad Jorikovou lebkou. Nebo tam přece někde je? ()
Kaurismaki je po rokoch braný ako viac-menej pohodár, ktorý vyznieva vskutku pozitívne, jeho postavy sú skôr typologickými postavičkami, takže tento ranný snímok z jeho tvorby môže pôsobiť relatívne šokujúco. Kto pozná predlohu, vie, o čo pôjde, takže množstvo mŕtvol ho neprekvapí. Nepamätal som si z povinnej literatúry nič, takže ma kombinácia Kaurismakiho typických prvkov čiernej komédie a vážnej drámy prekvapila a potešila. ()
Hamlet jako symptom kapitalismu? Proč ne! Kaurismäki ironicky pootočil a vypreparoval Shakespeara, výsledek pak odvyprávěl v lakonickém šklebu, který ve správných chvílích přechází do teatrality a absurdna. Scény jako utonutí Ofélie nebo souboj Hamleta, Laerta a Klaudia jsou skvostné dokonalým zasazením tragiky do rámce popové rozvernosti. Důkaz toho, že opilý Fin má něco víc než jen morbidní smysl pro humor. ()
Jo, tohle mě bavilo. Hodně zvláštní adaptace Hamleta, která mě ale zaujala a místy i příjemně pobavila. Na Kaurismäkiho to bylo podle mě poněkud svižnější, což mi ale ve finále nevadí. I tak si myslím, že tu jsou hluchá a nudná místa, ale jinak tomu nemám co vytýkat, líbilo se mi to. Líbila se mi i kamera a herecké výkony, akorát teda Matti Pellonpää mohl mít nějakou větší roli. Teď jsem si ještě vzpomněl, že jsem asi rok a půl zpátky viděl zhruba 35 minut z jedné filmové adaptace Hamleta (bohužel nevím kterou) a pamatuju si z ní jen dvě věci - 1. Byla to strašná nuda. 2. Scénu, kdy je otráven otec, která se odehrávala v zimě a vypadala, jako by Santa Claus dostal záchvat na saních a spadl do sněhu, kde se nějakou dobu cukal. Té scéně jsem se pochopitelně smál, a protože to asi byla nějaká slavnější verze, tak teď musím znít jako kulturní barbar, ale co už. Pointa je v tom, že tahle verze, byť je taková hodně svá, mě oslovila mnohem víc. Takže mě Kaurismäki opět nezklamal. Slabé 4* ()
Zvláštny a zaujímavý film. Možno by bolo aj načase prečítať si originál, potom by bolo asi aj hviezdičiek viac. Zdá sa mi, že by som tak pochopil viac súvislostí a viac by ma to bavilo, keby som mohol hľadať rozdiely a podobnosti. Toho originálu tam bolo asi dosť, keďže niektoré scény boli akoby vystrihnuté z iného storočia, hoci dej sa odohráva takmer v súčasnosti. A ten fínsky humor, to je tiež niečo veľmi zvláštne: výroba gumových kačičiek, japonský vynález plastového dreva alebo ku koncu radiohead awards. Jednoznačne po prečítaní Hamleta to chcem vidieť ešte raz. ()
Reklama