Thelma

Mňo... Když přistoupíte na metaforičnost příběhu, jak to očividně učinila má žena, tak vám Thelma může připadat svou filosofičností (až) zajímavá - tedy něco ve smyslu "be careful what you wish for". Pokud Thelmu uchopíte jako primitiv jako já, tedy bez "Hmm, tohle je zřejmá paralela na támhleto, tato scéna s největší pravděpodobností odkazuje na tuhlecto", tak vás Thelma zdrtí svou banálností. A ano, každý z nás si někdy hluboko uvnitř přeje, aby se ta která osoba propadla do země; nepotřebujeme však Thelmu k tomu, aby nám sdělila, že to ve finále nemyslíme vážně a že kdyby se něco takového nakonec stalo, že bychom toho litovali... 60% (15.12.2017)

Thelma je taková Carrie pro 21. století (což rozhodně funguje lépe, než jakýkoli remake). Film se nesnaží diváka děsit, spíš být nepříjemně znepokojivý. Od diváka sice vyžaduje naladit se na jeho tempo, ale není to nic obtížného. Trochu ze slabšího soudku mi přišla jen ta zvířecí symbolika, ať už šlo o hady nebo ptáčka, ale jinak je to výborně vystavěný psychologický horor. (27.03.2021)

Když už jsem si myslel, že mě film trochu uspává, že to má momenty, které nejsou zrovna moc záživné, tak pak najednou přišel se scénou, která mě zase dovedla dostat. "Thelma" má na první pohled trochu nečekané prvky, ale na pohled druhý jsou to prvky, které v celkovém konceptu filmu rozhodně fungují. (21.03.2018)

Brilantní mix nadpřirozena s dramatem obsahující kapku severské ponurosti a podávaný s vybroušeným soundtrackem. Thelma v sobě tyto atributy kombinuje s jakousi naléhavou kadencí, což dokonale kontrastuje s jemným psychologickým nádechem společně s chytře rozvedenou příběhovou linií. Rovněž zde musím ocenit režiséra Joachima Triera za příkladnou práci s lidskými charaktery a rozkrývaní nejniternějších lidských pudů. Již dlouho jsem neviděl nic tak procítěného a zároveň tak odtažitého, tak do hloubky jdoucího, a přitom s lehkostí klouzajícího po nevyzpytatelném povrchu našeho vnímání. Bez debat jeden z nejlepších filmů roku 2017. Skvělá práce! „There's something with you, Thelma.“ (21.12.2017)

Trier si to zřejmě dobře spočítal a jeho poněkud zašmodrchaná rovnice zřejmě platí pro většinu (?) diváků. Nicméně popisuje jakýsi svět naruby, vyznačující se souborem úchylek, jak psychických, tak somatických. Trochu jsem se probral při diskursu PSYCHOGENIC NON-EPILEPTIC DISSOCIATIVE SEIZURES, ale i to vyšumělo jaksi do ztracena. Navíc bych se chtěl ohradit vůči názoru, že se jedná o variantu "bildungsrománu", v němž se dívka vymaňuje z patriarchálních názorů (porovnejte jen třeba s Goethovým Vilémem Meisterem) - láska, přátelství, umění, tvorba, poznávání atd., nic toho se zde nevyskytuje. Je sice pěkné, že Thelma s batůžkem opouští rodný dům, ale nevyřešila ani jeden ze svých "problémů". Čeká ji tak pouze cesta zpět do rodinného "prokletí", za babičkou. (09.12.2022)