Tlumočník

Přál bych si, aby se Jiří Menzel stihl podílet ještě na řadě dobrých filmů, ovšem s Tlumočníkem to tak úplně nevyšlo. Na vině je především scénář, kvůli kterému vyprávění plyne tak pomalu, že skoro doufáte, že to budete mít za sebou. Jako úplně. Road movie se starými lidmi by mohla chytnout i ty mladé, ovšem myšlenkově klouže po povrchu a filmařsky nemá čím zaujmout. Nebo alespoň pobavit. Peter Simonischek jako (ne)stárnoucí bonviván dává vzpomenout na svou předloňskou hvězdnou úlohu Toniho Erdmanna, jako protipól mu Menzel funguje dobře. Alespoň mezinárodní koprodukce je na snímku vidět, díky čemuž se tvůrci nemusejí stydět, ale mohlo to tedy dopadnout mnohem, mnohem lépe. (04.07.2018)

Dávnejšie som nevidel niečo z domáceho košiara a tak táto koprodukčná ovečka celkom prekvapila. Odkaz filmu je prvoplánový a preto záver snáď nikoho neprekvapí. Zaujal ale hlavne road movie elementami, ktoré výborne sadli aj vzhľadom na krásnu scenériu severného Slovenska. V prvej polovici občas milé, občas trápnejšie komično, v tej druhej polovici atmosféra zvážnie a príbeh sa tendečne začne vŕtať v dávno zabudnutých vojenských krutostiach. Trochu mi vadilo, že väčšina filmu bola s titulkami kvôli nemčine. Že sa nemčina v titulkoch objavila aj na archívnych videách, bolo už ale smiešne. (07.04.2019)

Potenciál námetu nebol ani spolovice využitý. Tvorcovia a tvorkyne nás mohli ponoriť do ťažkých otázok o "dedení" zodpovednosti, kolektívnej vine a vysporiadaním sa s minulosťou. Namiesto toho príliš dlho sledujeme vyvíjajúce sa priateľstvo medzi bohémskym Simonischekom a upätým Menzelom. K nosným témam sa film dostáva neskoro a trestuhodne nepriamo - akoby sa bál tlačiť na emócie, vo výsledku však nedokáže vyvolať žiadne. Úplne na záver na nás mrkne nenápadná, napriek tomu silná scéna s otcom nacistom, ale tá už film z nevýraznosti nevytrhne. Škoda. (31.08.2024)

Slovensko, krajina, kde každá mladšia žena letí po starších mužoch, krajina, kde každý rozumie po nemecky, ale hovoriť po nemecky už nevie. Jo vlastne to je zlé tvrdenie, niekto sem-tam nemecky nerozumie, ale len keď sa to hodí. Vlastne, niekto rozumie nemecky svojej kamarátke pár sekúnd po tom, čo sa jej spýtala, o čom hovorí po nemecky ten postarší pán, ktorého by mimochodom veľmi rada vyšukala. No nie je nám tu nádherne ? Dlho som nevidel tak nevyrovnaný film. Vlastne, keď sa zamýšľam, neviem za čo som mu chcel dať pôvodne tri hviezdy. Myšlienok má tlmočník hneď niekoľko, a možno práve to je kameňom úrazu. Akosi nedokážu spoločne koexistovať. Nie že by to nebolo možné všeobecne, ono sa to stáva nemožným konkrétne tu. Vlastne, prečo sa to volá tlmočník ? Ono, on je tam úplne navyše. Celá jeho podstata je strašne plochá. Opodstatnene sa vyskytuje len prvých pár minút, ako zámienka príchodu na Slovensko. Ach jo... Mohol by som tu takto premýšlať ešte hodne dlho, no na nič by som zrejme neprišiel. Pretože čo si môžete z tohoto filmu odniesť je miš-maš rôznych motívov pozliepaných do niečoho čo vôbec nefunguje, neobohacuje ani nepodnecuje. A aby toho nebolo málo, okrem maximálne otravného hudobného motívu, ktorý sa nijak nemení, negraduje a celý film tak vyznieva ešte viac sivo ako by vyznieval bez neho. A aby toho nebolo málo, svoje miesto tu dostala aj mne maximálne nesympatická Evelyn a (WTF) Run,Run,Run od Celeste Buckingham. 2* Za potenciál a lokácie... (19.03.2019)

Málokdy se mi stane, aby mne film dostal do kolen. Tomuhle se to povedlo. Pravda, měl jsem v sobě trochu nasáklé podhoubí, protože jsem kdysi psal recenzi na DVD s dokumentem, kde se popisovalo docela detailně, jak nacisté vraždili děti buď už cestou vlaky nebo v koncentráku. Proto mne zápletka zaujala hned od začátku a ten podivný vztah dvou zcela opačných lidí velmi rezonoval v každém pohledu, slovu i scéně. Je pravda, že víc mne bavila úvodní buddy road movie, kdy jsem čekal, že závěr bude o tom, že se postava tlumočníka konečně usměje. Ale zdá se, že u této linky režisér využil nakonec setkání s dcerou u loupání jablek k odpovědi na otázku, kdy pan tlumočník měl z něčeho skutečně radost. Má ji ze své dcery. Po návštěvě hotelu bez peněz a koktejlové oslavě narozenin se totiž film láme, a už to není veselý chlápek se snaží rozveselit truchlivého chlápka, ale jde se už pod kůži toho, co se stalo za druh světové války. Scény jsou zde čím dál silnější - jak v hospicu, tak u paralel fotek zabitých lidí se scénami se zabitým jelenem nebo kozou, případně vyprávění o sestře, která se rozhodla pykat. Velmi silná je scéna, kdy Graubner jde po městě se slevami a výprodeji, s kebaby, a do toho zní dopis o všech těch hrůzách, co se děly. Šulík navíc film dotváří úchvatnými scenériemi přírody, i použitou hudbou. Atmosféra rán v horách, v mlze na dálnici, v šeru na vlakovém nádraží... A potom jedna ze závěrečných scén (nečtěte k tomuto závěru, prosím, nikde nijaké spoilery) člověka dostane do kolen. Osobně jí říkám, aniž bych tím cokoliv spoileroval (protože si lze pod tím pojmem představit cokoliv), poslední soud. Ten film má ještě jednu významnou vlastnost, působí i po skončení a rozehrává v divákovi, pokud není přílišný necita, další vlny emocí. (25.03.2018)