Měsíc Jupitera

Nadsázka, tudíž levitace není nijak vysvětlena. Jedná se o zázrak, ale zázrak podivného druhu. Policista jde po levitujícím hrdinovi s urputností, která je asi pochopitelná – směs zvědavosti a osobní zášti. Protagonista je plochý, jen jakýsi obecný model hodného a sympatického imigranta (Syřana), normálního týpka, s nímž je v kontrastu jen jeho speciální schopnost. Nijak se nevyvíjí. Doktor se vyvíjí, ale jen v těch mezích, že byl vždycky dobrý, jen sešel s cesty a nyní vnímá v hrdinovi nejprve šanci na zbohatnutí – pragmatické hledisko, a poté na morální nápravu a snad na obrodu víry. Policista se nevyvíjí – je zlý, i když ke konci ukazuje lidskost a průběžně slabost. Formálně velmi nápaditý film působící dosti imerzivně. Připomíná v tomhle ohledu Cuaróna nebo Iňárritu, možná v některých aspektech Flieghaufa. Vlastně takový artový X-Men. Maďarsko tady celkem působivě vyznívá jako ponurá dystopická země (což se týká asi všech Mundruczóových snímků). Interpretačně jde pak o to, že křesťanská západní kultura ztratila víru a nový spasitel (či jen anděl?) paradoxně vzejde opět z těch, kterým se upírá jejich lidský status (z hlediska civilizace, která je v čele). Popově biblické analogie, spíše lehce nahozené, než nějak důmyslněji rozpracované (divákům u tzv. vážných témat často stačí v tomto ohledu dost málo) – Ježíš a Jan Křtitel (zavazování tkaničky); lidé se nedívají vzhůru - svět ztratil dobro. Na konci se přece jen povede navázat pozornost... (12.01.2019)

Maďarské Inception o doktorovi s výčitky svědomí, zlém anti-uprchlickém poldovi a mladém, nesmrtelném uprchlíkovi ze Sýrie, který umí létat. Není to žádný art a je to tak blbé, jak to zní. A obsahuje to jednu koulervoucí, jednozáběrovou auto-honičku ranní Budapeští. Formálně ambiciózní žánrový divnotvar s emocionálně i významově nefunkčním obsahem, který jako celek nepoberou ani po efektech a akci prahnoucí tínejdžři, ani v existenciálních tématech si libující filozofové. Rejža chce na festivaly i do Hollywoodu, ale za mě zůstává u stánku s langošema. (26.04.2018)

Film se zřetelným duchovním poselstvím. 1)  Spoiler. Nejvíce se mi na snímku zamlouvá vývoj hlavní postavy, doktora Sterna. Rovněž zarputilý velitel utečeneckého tábora, který po vzoru amerických snímků pronásleduje své uprchlíky po celé zemi, je podán lidsky přijatelně a srozumitelně, stejně jako i další postavy. Jen tu charakteristiku filmu (scifi) psal patrně někdo, kdo z filmu zná jenom jeho název._____ 2)  Spoiler. Jako obvykle u podobných děl se neřeší, co a proč se stalo. Dokonce nikoho ani nenapadne prozkoumat limity a meze zvláštní schopnosti syrského uprchlíka. Ignorantský lékař Stern se nezajímá o nic jiného, než o své egocentrické zájmy._____ 3)  Nakonec se však přes vyslovené výhrady duchovní přesah snímku naplnil._____ 4)  37letá Kata Wéberová napsala scénář, její muž 42letý Kornél Mundruczó (dělá i divadelní představení a opery) ho upravil a film režíroval (zahrál si i recepčního v hotelu). Z herců mě zaujal pěkný 26letý Zsombor Jéger (levitující Syřan Aryan)._____ 5)  Výstižný koment: Vančura****. (14.11.2021)

Létající Čestmír po uhersku. Upřímně řečeno moc nechápu ty nadšené ohlasy. Po stránce příběhové je film absolutně jalový a snaha o reflexi současných společenských problémů patří k těm nejlacinějším za poslední roky. Audiovizuálně je to sice vymazlené, ale zase to není nic, co by mě vyloženě posadilo na zadek, ačkoliv automobilovou honičku jsem si užil vrchovatě. Herecky jakž takž. Merab Ninidze mě po McMafia bavil i tady a Cserhalmi je pro podobné záporácké role jako dělaný, ale na druhou stranu představitel levitujícího Syřana nemá co nabídnout. Na festivalech z toho bude nejspíš leckdo slintat, ale jsem toho názoru, že většina diváctva to přejde pokrčením ramen. 50% (03.06.2018)

Je fascinující, jak spousta lidí nedokáže najít vynikající příběh, pokud jim film výslovně neříká, že ho vypráví. V Jupiterově měsíci jsou desítky podnětů a nápadů prakticky v každém z jeho dlouhých neuvěřitelně komponovaných záběrů. Nic přitom v něm neškemrá o vaše sympatie, postavy jsou zmatené, utahané, zkorumpované a sobecké, uprchlickou tematiku nevnímá čistě jednostranně (dočkáme se i teroristického útoku) a nepodává odpovědi. Pouze vizi strhaného, zmáčeného kontinentu, prostého zázraků, jehož slabost odhalil příliv přesvědčených, hlavu nesklonivších uprchlíků, utíkajících před zkázou. Něco takhle divokého a radikálního bych čekal od pětadvacetiletho režiséra. Minulý rok polská Poslední rodina, tenhle rok maďarský Jupiter, Česko by fakt mělo odevzdat filmařskou průkazku na dalších deset let. (28.04.2018)