Nemilovaní

Jedináčik, takmer bez kamarátov, ktorý sa volá Aljoša, má dvanásť, a je žiakom základnej školy, na tom by nebolo nič zvláštne, keby sa jeho rodičia práve nerozvádzali, k tomu je žena oveľa prísnejšia na muža, a brutálne hádky sú na dennodennom poriadku, keď už nechýba veľa k tomu, aby sa v kuchyni hádzali taniere, a lietali kuchynské nože, našťastie nie som v talianskej famílii. Viac-menej, synátora majú obidvaja rodičia na totálnom háku, na saláme, a tak sa jedného dňa rozhodne, že im zmizne navždy z očí. Žeňa a Boris majú nachystaných nových partnerov, a nejakých tých úvodných 30-40 minút som si pripadal, že mám, čo dočinenia s dákym erotickým filmom. Keď už boli dostatočne „uspokojení” , tak sa “matka” vracia domov do spoločného bytu, ktorý sa má čoskoro predávať, zisťuje, že po synkovi nie je ani stopy, volá “otcovi” do práce, oboznamuje ho, čo sa práve deje. A už je iba otázkou času, keď sa spustí mohutnejšia pátracia akcia... A od tohto momentu, ma Andrejov film začal baviť, o čosi viac, ako bolo tomu doteraz. Renomovaný ruský režisér Zvjagincev nakrútil nepríjemný a depresívny film o medziľudských vzťahoch, o rodičoch dieťaťa, z ktorých sa stávajú kariérne typy, a najlepšie je si všimnúť jeden z úvodných záberov, ako sa cíti ADOLESCENT, ktorý absolútne nezvláda blížiacu sa rodinnú situáciu, a namiesto toho, mu neostáva nič iné, ako vziať nohy na plecia... Veľmi silný snímok, ktorého dejstvo nie je žiadnou fikciou, ale krutou realitou. (18.03.2018)

Velmi dobře vystihnutá nenávist mezi hlavní dvojicí, pro mne film nespasila. Od zmizení syna mi přišlo, že se děj zastavil. Ano, hledání bylo vyobrazeno velmi podrobně, ale naprosto bez emocí. Vyznělo to do ztracena a jestli to byla symbolika k zobrazení prázdnoty "mobilové" společnosti budiž, ale zábavné to nebylo. (01.07.2018)

Odcizení až na dřeň. Film, ze kterého můžete lehko zešílet. Tolik deprese, úzkosti a chladu jsem na tak malém prostoru sotva kdy zažil. Žádná z dospělých postav není sympatická. Všechny jsou více či méně odporné. Za důležité považuju zdůraznění sociálních sítí. Scény, kdy rodiče místo trávení času s malým synem radši scrollují facebookem, případně řeší svoje osobní touhy a absurdní spory, byly snad odpornější než nechutně naturalistická scéna z márnice. Zatímco Zvjagincevův předchozí snímek Leviatan vypovídá hlavně o šílených poměrech v současném Rusku, Nemilovaní jsou dle mého názoru univerzálnější a mohly by se odehrávat kdekoliv na světě. (11.04.2018)

Ve svém nejnovějším filmu se ruský auteur Andrej Zvjagincev odklonil od čitelných variací na krajana Tarkovského (jako například ve filmech Vyhoštění a Leviatan) a posunul se směrem k mnohem civilnějšímu lidskému dramatu, které stojí na psychologicky prokreslených postavách a silné sociální kritice. Nemilovaní jsou nejen zdrcující výpovědí o odlidštěnosti v nás (a v současné společnosti), ale také o neschopnosti lásky v dnešním světě. Symbolickou otázku „Čí je to vina?“ pokládá Zvjagincev ve scenáristicky a režijně přesném tvaru, v němž je vše motivováno a každý prvek/záběr nabývá svého zásadního významu. I relativně náhodné scény, které jsou očividnou kritikou kultury narcisismu, povrchnosti a starosti jen o sebe, nádherně zrcadlí tragický příběh nevyhnutelného rozpadu manželství a pátrání po zmizelém synovi. Nemilovaní mají vzácný dar na všech frontách perfektně dotaženého díla, které díky skvělému skloubení rodinné, vztahové, sociální i investigativní linie dokáží absorbovat diváka do děje a na konci jej vyplivnout do reality. Zmizelá pro náročné. (17.03.2018)

Několikrát jsem při filmu usnul, ale nebylo to vždycky jen kvůli nudnosti filmu, nýbrž únavou. Nemám moc rád filmy, kde se nic nevyřeší a zbytečně diváka hodinu napíná a snaží se vytvářet nějaký příběh. Velmi zajímavá je zde ústřední dvojice. To jsou opravdu rodiče, které bych nikomu nepřál. Nejlepší scéna je ta, když fotřík Boris "uklidí" svého synka do postýlky, protože ho ruší při zprávách, absence jakéhokoliv citu je tu neskutečná. (24.07.2018)