Nemilovaní

Vynášeno do nebes a papírově perfektní film. Těšil jsem se a to jsem neměl dělat, ve výsledku jde o "obsahově" nevyužitý potenciál, který i přes syrovost a reálnost prostředí schází mnohé. Zásadní problém vidím v nedostatečně prokresleném otci, jeho nevěře i občas uměle vloženému prvku závislosti na sociálních médiích, která nemá tu potřebnou pointu. (22.01.2018)

Opět jedna ruská depka. 1) Rusové umí dobře vyjádřit ve filmu skrytou agresi přítomnou v jejich životech, a to už minimálně od 80. let._____ 2) Hnusné vztahy mezi totálně odcizenými manžely (muž - žena) jsou umocněny naprostým nezájmem o dvanáctiletého syna, kterého se snaží zbavit a přehodit jeden druhému (rodiče - dítě). Seznámění s manželčinou matkou (žena - matka) naznačuje, co by mohlo být důvodem manželčina chování. Přihoďme byrokracií zahlcenou policii k ničemu. Jedině pátrači v tomto neútěšném světě zmaru a zoufalství vyznívají dobře._____ 3) Film se jmenuje Нелюбовь - Neláska. Režisérův komentář k tomu vyjadřuje přesně i to, o čem film vlastně je: ...с хирургической ясностью указывает на адрес главной проблемы, которую рассматривает наш фильм: нелюбовь. И это не простое отсутствие любви. А её антипод. И не противоположная сторона вопроса, не банальная ненависть или холодное равнодушие, а что-то большее — нелюбовь... s chirurgickou jasností ukazuje na hlavní problém, kterým se náš film zabývá: nelásku. A není to prostě fakt, že láska chybí. Ani nejde o její opak. Ani nejde o protipól lásky - banální nenávist anebo chladnou lhostejnost. Jde o víc - o nelásku... _____ 4) Zvláštní, ale výraznou roli hrají dobrovolní pátrači Lisa Alert, kteří vznikli v Rusku v roce 2010. Jsou vlastně jediným záchytným bodem ve všeobecném zmaru. Lidé, kteří dobrovolně dávají svůj volný čas i peníze do hledání dětí jsou příslibem, nadějí, že zobrazený zmar není na věky._____ 5) Film natáčeli v Jižním Tušinu, čtvrti na severozápadě Moskvy. (15.02.2020)

Chladné a bezcitné drama se dvěma momenty, na které asi nezapomenu. Tím prvním je plačící dítě, které poslouchá hádku rodičů, přičemž ani jeden z nich nestojí o jeho péči a druhým je výslech velitele pátrací skupiny, který se ptá matky a otce na detaily ze synova života. To byl děs. Film téměř bez emocí, ale o to více emotivní. 90% (25.02.2018)

Jednoznačne zatiaľ môj najlepší film od tohto režiséra. Zvjagincev mi týmto snímkom už definitívne dokázal, že je dôstojným nástupcom Tarkovského. Točiť filmy takýmto spôsobom veru nedokáže veľa režisérov na svete. Zobrať si nejakú myšlienku, nejakú tému (v tomto prípade odcudzenie v rodine, pocitová prázdnota a chlad...) a dokázať ju vo filmovom diele naplno vyjadriť a to vrátane maximálneho pocitového účinku na diváka, tak to chce naozajstný talent, ktorý Zvjagincev rozhodne má. Z tohto dôvodu vyčítať mu to, že je film až príliš "chladný", že sa človek pri ňom cíti "nekomfortne" a pod. je holý nezmysel, keďže režisérovi išlo práve predovšetkým o toto. Takže užívatelia, ktorí kritizujú niečo v tomto zmysle, vlastne kritizujú najväčšiu prednosť snímku, čo určite nie je fér. Je úžasné ako niekto vo svojom filme dokáže vyjadriť nejaký pocit, prípadne myšlienku bez slov, iba s prispením technických filmárskych postupov, predovšetkým kamery a audio zložky. Zvjagincevova schopnosť neverbálnej komunikácie s divákom je preto geniálna a jeho štylistické vyjadrovacie prostriedky jeden veľký masterpiece! (29.11.2017)

Od symbolismu se Zvjagincevova imaginace během let překlopila v až nesnesitelně doslovný naturalismus. Příležitostná zajiskření čehosi nečekaného jako by nyní jen utvrzovala v povrchnosti celé existence. Jako Emile Zola se i tento pozdně moderní režisér zamiloval do popisování a jako dávný francouzský romanopisec i on vědecky vykládá, jak se z lidské existence prosáklé egoismem, konzumerismem a prostředečností rodí odcizení. Nic nového pod sluncem. I ten nejpovrchnější divák ale může ocenit, jak rafinovaně a mnohotvárně tuto pozdní fázi civilizace Zvjagincev vyjadřuje. A jak demokraticky: dostane se na každého… Pro jednoho je tu napětí, pro druhého erotika, pro třetího technicistní džungle sociálních sítí prorůstající setrvačně tepajícími organismy nebo kriticky státních institucí v postkomunistickém Rusku. – Ale abych jen nekritizoval, druhá polovina filmu – po nekonečné, vyprázdněné expozici, polopatické a na umělecké dílo příliš pravdivé – má spád, který by mu mohla závidět nejedna detektivka. Na druhou stranu – zajímá ještě diváka, co se s chlapcem stalo? Nebo jen hledá klíč k jinotaji, který si jej přitáhl a který – doznávám – doslovuje skvělý záběr na krkavčí Žeňu v dresu s nápisem Russia na trenažéru. Tato alegorie Ruska, žena běžící jako krysa v kole, doslovuje dějiny ruské mentality i předznamenává zkázonosnou vyprázdněnost budoucnosti té velké smutné země. – Za dočasné uzavření režisérského příběhu Andreje Zvjaginceva vděčím Edisonline a jen lituji, že tato platforma nezpřístupňuje svým pravidelným uživatelům jeho podstatně důležitější filmy Vyhoštění a Návrat. (30.01.2024)