Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Mauri SuménHrají:
Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Vesa Vierikko, Reijo Taipale, Silu Seppälä, Outi Mäenpää, Marja Packalén, Richard Reitinger, Helka Viljanen (více)Obsahy(2)
Hrdinka toužící po lásce a osud, který nepřeje romantickým snům. V osmdesátých letech se ve Finsku často mluvilo o tom, že problémem finského filmu je nedostatek dobrých námětů. Kaurismäkiho tehdy napadlo, že podkladem pro dobrý námět se může stát například obyčejná sirka: Kde se vyrábějí sirky? – Nejspíš v nějaké továrně. – A kdo je tam vyrábí? – Snad nějaké děvče. – A kam jde děvče po práci? – Možná domů. – Co na něj doma čeká? – Možná úchylný otec. Rozvinutím tohoto elementárního dějového řetězce vzniká na konci drama téměř antických rozměrů. Snímek obsahuje, i na Kaurismäkiho tvorbu, mimořádně málo replik, první zazní až po devíti minutách filmu: „Jedno malé pivo." (Česká televize)
(více)Recenze (104)
Nebyť toho záveru, tak tomu dám iba 3. Kaurismäki ma už neberie, tak ako kedysi. Mám (dnešok nevinímajúc) u neho pocit presýtenia typickou atmosférou a permanentného déja vu. Len tomu tichu, vo chvíľach, keď by bežný Európan zákonite musel niečo povedať, sa nikdy neprestanem smiať (hoci to vtipné vôbec nieje). ()
Romantické dievča a všetci jej robia zle, vrátane rodičov. Ale keď sa nahnevá... Typický režisérov film, veľa slov netreba, dialógy sa vedú mlčky, prichytil som sa, ako si v duchu hovorím, čo by mali mlčky sediace postavy asi vravieť. Tiež som sa (aj bez slov) niečo dozvedel o výrobe zápaliek. Kati Outinen je tu úplne ideálna, stále viac mi sedí do postáv Akiho filmov, pretože vždy ide o zobrazenie tej ľudskej obyčajnosti, na ktorú sa ona hodí dokonale. –––– Nic mě nezajímá míň než tvoje city. ()
Tento tradične mĺkvy príspevok do Kaurismäkiho Proletárskej trilógie ma dostal asi najmenej (vrcholom je pre mňa Ariel, možno i preto že som ho videl ako prvý), asi najmä pre najmenšie množstvo životného optimizmu medzi riadkami. Ten mám na Kaurismäkiho tvorbe najradšej - vieru že aj keď je život napiču, všetko v závere nejak zapadne na miesto. Naproti tomu dievča zo zápalkárne je esteticky i obsahovo síce rovnako sugestívne, avšak chladnejšie, krutejšie, pripomínajúce skôr antickú tragédiu. 3,5* ()
Achich ouvej, tohle je tak žalostný film... Tedy nemyslím žalostně špatný, ale žalostně smutný. Při jeho sledování mám podobný pocit, jako kdybych se měl smát u komedie o brutálním týrání nějakých roztomilých chlupatých a okatých zviřátek a po celou dobu si v duchu prozpěvuju s Johnem Lennonem: "Aaah, look at all the lonely people..." Božská Kati Outinen se svým nekonečně smutným čumáčkem je jako stvořená pro podobné šílené role v Kaurismäkiho filmech. Umí sice zahrát i mrchu, jak předvedla ve Stínech v ráji, ale ťunťovité buchty jí jdou ještě líp. To, jak trpělivě pracuje v monstrózní sirkárně, to, jak po osamělých večerech poslouchá cizí řeči v rádiu... A moc se mi líbí, že se sebou nenechá stále jen nevybíravě orat a ukáže taky nakonec svoje zuby - její pomsta chutná po jedu na krysy a já jí bezvýhradně žeru. Možná můj nejmilejší Kaurismäkiho film. ()
Někdo to může považovat za umění, někdo za avantgardu, někdo třeba za něco víc. Pro mě to byl příběh jedné blbé holky, která se zamilovala do prvního frajera, se kterým se vyspala. A protože její rodiče byli kreténi a nenaučili ji, jak normálně žít na tomto světě, neboť jim byla dobrá jen na to vyklopit výplatu a zastávat domácí práce a protože do toho vyspání s tím frajerem byla panna a protože následně otěhotněla, tak se vymyslela taková vzpoura proti nespravedlivému údělu a chudák prostinká to holka šla koupit jed na krysy, aby potrestala každého, kdo jí znepříjemňoval její bídný život. Někdo to bere jako art, já jako jednoduchou nicneříkající hovadinu. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (2)
- Hoci je protagonistka takmer v každej scéne, prvýkrát prehovorí až v 25. minúte filmu. (Bilkiz)
Reklama