Děvče ze sirkárny

Bože můj, to bylo geniální! A tentokrát tuhle větu nemyslím ironicky, ale zcela upřímně. Děvče ze sirkárny je naprosto dokonalou a ryzí filmařinou. Absolutně zde není zbytečného záběru, protože každý, opravdu každý, zde má své opodstatnění a svoji hloubku, a to i ty, které trvají sotva vteřinu nebo dvě. Jako příklad bych uvedl tu, ve které SPOILER se holka stěhuje pryč od rodičů a když se jí bratr ptá, jestli má všechno, máme zde vteřinovou scénu, ve které řekne jenom "Jo", ale ona ta scéna má hlubší význam, jelikož za ní je knihovna plná knížek, které jí matka kupuje. KONEC SPOILERU. Opravdu je to dokonale promyšlené, navíc to má i příběh, který se posouvá neustále dál a přesto se tam toho zas tolik nestane. A ten příběh samotný je smutný, ale hlavně je silný. Dialogů je tu minimum, protože film skoro všechno vypráví obrazem, a to včetně charakterů a motivací postav. A navíc to má tu Kaurismäkiho typickou atmosféru, která nenudí a baví po celý film, tady navíc má i velmi příjemnou stopáž. Je to prostě dokonalé a nemohu hodnotit jinak, než plným počtem. 5* (13.03.2020)

Zapáliť všetkým tým ohne vzdoru, čo z lásky činia osamelcom nočnú moru! Vybuduje dievča s pomocou jedu na krysy empatickejšej spoločnosti obrysy? Skôr nie, jej počínanie sa na prvý pohľad javí márne. Napriek tomu velebme ho a zároveň slávme. Pretože sklamanie v láske aj priateľstve nekončí tu zúfalým suicídiom. Stavia sa priamočiarejšej pomsty slastný dom. A teda nie blúdenie v zákrutách melancholického smútku. Lež vyporiadanie sa z hajzľami prinieslo i humor - aj keď len na dokrútku. Scéna s chlapíkom v bare bola totiž nakrútená dodatočne, vraj preto, aby dĺžka filmu uspokojovala divákov v kine dostatočne. (24.11.2015)

Klasické Kaurismakiho téma: člověk na dně společenského žebříčku ve své samotě a bezvýchodnosti s velice naivní nadějí, že se vše může změnit. Dialogy ze scénáře, které se vejdou na jednu stránku, depresivní prostředí pásové výrobny zápalek, depresivní a stereotypní život ve finském „slumu“ s absencí rodičovského citu, depresivní zpívané hudební vsuvky a vražedně skvělá Kati Outinen (Iris)! (06.08.2010)

K filmu jsem se dostal dost náhodou. Někde na youtube jsem se proklikal na nějakej sestřih z filmu, pak jsem se podíval sem a podle zdejších komentářů a hodnocení to vypadalo celkem slibně. No tak jsem film stáhnul a zkouknul to, ale tak úplně nesdílim nadšení ostatních. Je to zajímavý hlavně z důvodu, že v tom filmu v podstatě nikdo nemluví, ale i beze slov jsou skoro všechny scény takový všeříkající. Z týhle stránky se to povedlo a ten minimalismus překvapivě nebyl na škodu. Šedivá a depresivní atmosféra se taky povedla, jenže v tom filmu se toho odehraje strašně málo. Film trvá lehce přes hodinu, ale i v takhle krátký stopáži se našlo hodně nudy. Ale jak vidno, tak svoje příznivce si to najde. Pro mě to je za slabý 3 hvězdy. (08.11.2020)

Fínky na krásu nezomierajú a napriek veľkým sympatiám k fínskemu národu je ich reč veľmi ťažko počúvateľná, v podstate horšie sú na tom už len naši južní susedia. Aj preto som privítal fakt, že tento film sa vezie presne v duchu tej povahy ľudí od tisícov jazier. Málo dialógov, skoro nikto sa s nikým nerozpráva, všetko je založené v podstate len na pár vetách a hudbe v pozadí. Extrémne vysoké hodnotenie tohto filmu som však nepochopil. Jedinou výhodou je, že nemá ani hodinu a štvrť. Nedám sa zlákať stádom a stojím si za svojím názorom, že film ma nebavil a podľa mňa nebavil ani väčšinu z tých 5-hviezdičkových chorálov, ale mnoho ľudí sa bojí ísť proti prúdu, čo vidíme aj dnes na koronakríze. (24.09.2020)