Děvče ze sirkárny

Achich ouvej, tohle je tak žalostný film... Tedy nemyslím žalostně špatný, ale žalostně smutný. Při jeho sledování mám podobný pocit, jako kdybych se měl smát u komedie o brutálním týrání nějakých roztomilých chlupatých a okatých zviřátek a po celou dobu si v duchu prozpěvuju s Johnem Lennonem: "Aaah, look at all the lonely people..." Božská Kati Outinen se svým nekonečně smutným čumáčkem je jako stvořená pro podobné šílené role v Kaurismäkiho filmech. Umí sice zahrát i mrchu, jak předvedla ve Stínech v ráji, ale ťunťovité buchty jí jdou ještě líp. To, jak trpělivě pracuje v monstrózní sirkárně, to, jak po osamělých večerech poslouchá cizí řeči v rádiu... A moc se mi líbí, že se sebou nenechá stále jen nevybíravě orat a ukáže taky nakonec svoje zuby - její pomsta chutná po jedu na krysy a já jí bezvýhradně žeru. Možná můj nejmilejší Kaurismäkiho film. (11.02.2015)

Nebyť toho záveru, tak tomu dám iba 3. Kaurismäki ma už neberie, tak ako kedysi. Mám (dnešok nevinímajúc) u neho pocit presýtenia typickou atmosférou a permanentného déja vu. Len tomu tichu, vo chvíľach, keď by bežný Európan zákonite musel niečo povedať, sa nikdy neprestanem smiať (hoci to vtipné vôbec nieje). (09.10.2010)

Co to tady zase prujmujete? Film totalne o nicem. Zoufale depresivni atmosfera, bezutesna situace krehounke divenky, ktere svitla jiskricka nadeje v podobe svedskeho fousateho prince :-) Prichazi zklamani a svedsky studena pomsta. Mam se dojmout hned na zacatku nebo az na konci? Nebudte pozeri. Je to o nicem a strasna nuda... (10.10.2017)

Nějak tomu Akimu začínám přicházet na chuť. Sice až v pokročilém věku, ale lépe pozdě, než nikdy. Už jsem od něho asi už pár filmů viděl, ale nějak jsem jim nevěnoval pozornost. Jeho styl mi přišel moc suchopárný, což se však jako mávnutím kouzelného proutku změnilo a já konečně začal vnímat ty drobné detaily s vychytávky, kterým jsem dřív vůbec nevěnoval pozornost. No a když k tomu připočtu stroj na výrobu sirek, jeden dost hořký příběh a hlavně vylepšenou, finskou vodku, nemůže být moje hodnocení nižší, než poctivá čtyrka se vším všudy. To ani náhodou. (03.09.2015)

Slibný námět s postavou mladé hrdinky v obklopení dusivě autoritativní rodiny a tragedie z navázání prvního vztahu má v sobě působivé momenty, ale podle mě i mnohem větší potenciál k psychologickému dramatu, na poli kterého se toho dalo rozehrát určitě hodně, což se zde naplnilo jen zčásti. Ten film na mě působí dojem čehosi velmi slibného i silného, avšak ve svém nitru jen lehce načrtlého, krátce rozehraného, nedořečeného, nerozvinutého a mimo obdivuhodného výkonu herečky Kati Outinen vlastně i málo výrazného. Aki Kaurismäki si opět libuje v podivném stylu s hrou na vysoké umění ve stylu dlouhých, tichých i statických scén, z nichž některé dokážou být působivé, jiné mě trochu nudily. Kaurismäkiho experiment s vyřazením očekávaných dialogů na mě fungoval podobně: např. ve scénách, kde se Iris pohybuje v odtažitých vztazích kolem svých rodičů, mlčenlivost dodává na působivosti, jindy však ono vynucené mlčení všech protagonistů ve mě spíše budilo rozpaky, než realistický dojem. Třeba ve scéně, kde Iris přichází za svým osudovým mužem, který jí sám pustí dovnitř svého bytu (navzdory tomu, že s ní nechce mít nic společného) a po celou dobu neřekne ani slovo? No dobrá, asi s ní nechce mluvit, proč jí pak ale pustil do svého bytu? Podobně jsem v tak zkratkovitém podání nedokázal úplně uvěřit tak náhlé proměně drobné „šedé myšky“ na velkou krysu zabíjející přímo krysím jedem... Nemám vůbec problém přidat se k těm, kteří tvrdí, že Děvče ze sirkárny patří k tomu nejlepšímu z tvorby Akiho Kaurismäkiho. Je to již sedmý film, který jsem po čase od tohoto finského režiséra zhlédl, nicméně první, který ve mě v jistých scénách vyvolal jisté emoce. Ty 3 hvězdičky, které patří především zmíněné Kati Outinen, však i tady napovídají, že s tímto panem režisérem si moc nerozumím. Film se mi celkem líbil, ale zdejší cinefilní nadšení z něj sdílet nedokážu. Vychvalovaný černý humor jsem v něm nepostřehl už vůbec. [70%] (08.04.2022)