Děvče ze sirkárny

Další z Kaurismakiho filmových klenotů se "svojí dvorní herečkou" Kati Outinen v hlavní roli. Jako obvykle film zdánlivě velice úsporný (jak na množství dialogů, tak i dějových zvratů), ale natočený nenapodobitelně v Akiho stylu tak, že diváka "mrazí" ještě dlouho po jeho skončení. Spousta emocí, mnoho zajímavě zakomponované hudby, podrobná studie sociálních i rodinných poměrů a samozřejmě i "sirkovací mašinky", občas nechybí ani špetka černého humoru a závěrečné finále skoro ve stylu antických tragédií. To všechno dohromady dalo vzniknout opravdu silně nadprůměrnému celku, který ve vás bude rezonovat asi ještě zatraceně dlouho. (18.10.2017)

Nějak tomu Akimu začínám přicházet na chuť. Sice až v pokročilém věku, ale lépe pozdě, než nikdy. Už jsem od něho asi už pár filmů viděl, ale nějak jsem jim nevěnoval pozornost. Jeho styl mi přišel moc suchopárný, což se však jako mávnutím kouzelného proutku změnilo a já konečně začal vnímat ty drobné detaily s vychytávky, kterým jsem dřív vůbec nevěnoval pozornost. No a když k tomu připočtu stroj na výrobu sirek, jeden dost hořký příběh a hlavně vylepšenou, finskou vodku, nemůže být moje hodnocení nižší, než poctivá čtyrka se vším všudy. To ani náhodou. (03.09.2015)

Výborný film, který díky krátké stopáži rychle dospěje ke svému skličujícímu rozuzlení. Bylo mi z toho smutno, ale čistá depka to není - film příjemně oživuje decentní humor. Současně jsem tam cítil totéž, co jsem identifikoval i v pozdějších Kaurismäkiho filmech - silný humanismus a lásku k lidem, zdánlivým outsiderům (v tom mi hodně připomíná literární tvorbu B. Hrabala). V neposlední řadě mě tam velmi bavil hudební podkres - ve filmu zazní spousta skvělé muziky. Vztato kolem a kolem, zase mám Kaurismäkiho o něco víc rád. (11.10.2017)

Príbeh hrdinky snažiacej sa uniknúť z pochmúrnej šedivosti reality do vysneného sveta svetla, ale namiesto toho sa dostáva do skľučujúcej temnoty. Dej tohto minimalistického, mlčanlivého filmu (s minimom  slov) prebieha v ponurom prostredí plnom neprívetivých ľudí, ktoré napodiv silne pripomína (bývalé) socialistické krajiny v danej dobe (žeby aj Fíni napáchli tým socialistickým závanom?). Dosť depresívna atmosféra tiahnuca sa celým filmom sa v závere preklopí do poriadne čierneho humoru.     "Čo to robí?" "Zabíja." "Fajn." (02.09.2022)

Minimalistický hodinový klenot. Nie je tu jedna scéna navyše, každá replika tu má svoje miesto (vrátane textov piesní). Mladučká Kati Outinen je so svojím výrazom outsiderky dokonalá v každej scéne. Ide o menej veselý počin než Akiho predošlé i následné filmy, ale aj tu dôjde na úsmevné pointy. Hrdinkinu záverečnú pomstu som si užil maximálne: víťazoslávne škrtnutie zápalkou asi nikdy nebolo sladšie (a to sa ani nemusí konať žiaden výbuch). PS: Potešil plagát Bogarta a Bacallovej vo vestibule malého kina. (01.11.2023)