Roma

Nebolo to vyslovene nudné, no ani nijako extra zaujímavé, obyčajný príbeh slúžky s pár dramatickými momentami, aby diváci nezaspali. Neviem, čím sa tento príbeh líši od miliónov iných príbehov obyčajných ľudí a prečo práve tento stál za sfilmovanie. Nepomáha tomu ani nezúčastnená kamera, ktorá sa celý čas otáča zľava do prava a naopak ako nejaká priemyselná kamera a presne také pocity som z filmu mal aj ja - nezúčastnene, nedokázal ma vtiahnuť ani zaujať. A ten Cuaronov priehľadný pokus o natočenie artového filmu, na ktorý ako každý vie, stačí splniť dve podmienky - natočiť ho čiernobielo a ukázať nejakú nahotu, v tomto prípade žiaľ mužskú, pričom bez oboch týchto podmienok by film pôsobil minimálne rovnako, ak nie lepšie. Umeleckú hodnotu filmu uznávam, ale myslím, že na neho celkom rýchlo zabudnem. (22.02.2019)

Nejlepší díla československé nové vlny (i když i Felliniho by v tom jeden poznal) se právě rozrostla o spřízněného mexického bratránka, který v kruzích "náročnějších" diváků snad ani nemůže nevyvolat nejednu strhující mexickou vlnu. Což je natolik vypovídající, že si i odpustím původně zamýšlené chvalozpěvy na každý jeden aspekt od neherců přes nasnímání a nazvučení až po sofistikovanost vyprávění, které bezezbytku naplňuje řčení "ďábel se skrývá v detailech". To co Cuarón jakožto scenárista/kameraman/režisér dokáže "jakože mimoděk" mizanscénou (či čistě ruchy mimo obraz) odvyprávět v pouhých náznacích, to je více než pouze obdivuhodné. Aby toho snad nebylo málo, tak přes zdánlivou prvotní chladnost je tato "oslava obyčejných silných žen v našich životech" navíc i podmanivá a emoce vzbuzující jako máloco v posledních letech. Roma působí jako snímek, který se minul vznikem o pět dekád. Ovšem díky jeho kvalitám by se na něj nezapomnělo, ani kdyby před oněmi padesáti lety skutečně vznikl. Naopak by se na něj láskyplně vzpomínalo v intencích "takové majstrštyky se už dnes, bohužel, netočí". Díky Cuarónovi to však neplatí; a za to jeden musí být neskonale vděčen, ať už v konečném důsledku je Roma jeho šálkem kávy či není. (15.12.2018)

Priebežne za 80%. Hyperočakávania so sebou prinášajú takmer vždy mierne sklamania, v tomto prípade ale len veľmi mierne. Skrátka Roma nie je pre mňa najlepší film desaťročia, ako som v kútiku tak trochu dúfal. Vidieť ho pred celým tým šialeným hypeom, asi by som so stovkou neváhal. Opačný prípad sa mi stal so Shape of Water, kedy som si po projekcii na MFFB myslel, že film zapadne a bola by to škoda. A som rád, že som ho videl "pred". Takže Yalitza Aparicio hrá jednu z najsympatickejších postáv za dlhé roky, Cuarónova kamera je jedna z najlepších za posledné roky a skutočne budete mať dojem, že sledujete dobový mexický film z roku 1971, ale po prepísaní do HD kvality. Príbeh je síce jednoduchý, ale natoľko dôverne známy z reálneho života, že sa voči tomu nedá nič namietať. (07.03.2019)

Silně autorský film, který o křehkých věcech života vypráví více skrze uměleckou obrazovou stránku, než tváře postav a jejich dialogy. S dialogy i výrazy tváří pracuje také (a Yalitza Aparicio je skvělá), ale není to univerzálně oslovující, tradičně emocionální promluva k divákům (film ani nemá žádnou “diváka manipulující” původní hudbu). Cuarón si chtěl po zužitkování výjimečného filmařského talentu na velekomerční Gravitaci odskočit do čistokrvného filmařského potěšení bez závazků vůči studiovým investicím. Roma je brilantní filmařina, kterou jsem obdivoval každým záběrem (tři až čtyři scény mě docela znepokojili) a vnímal i uznal všechny její sociální odkazy (třídní společnost, výjimečná síla ženy s těžkým osudem), ale emocionálně mě ke Gravitaci nebo Potomkům lidí nepřiblížila. (07.02.2019)

Zvěsti nelhaly alespoň v tom, že se bude skládat pocta matkám a vůbec ženám. V jádru celého eposu ale nic jiného, než potvrzení známé pravdy, že krásnější polovičky jsou silnějším a pro život připravenějším pohlavím, nakonec není. Um, se kterým dokáže Cuarón vystavět komplexní dramatický oblouk uprostřed zdánlivě obyčejné situace, je nezpochybnitelný. Jediným, ale přes celý film se táhnoucím problémem, tak pro mě zůstává styl dávkování jednotlivých zvratů. Máloco mi je totiž proti srsti tak moc, jako když se v instantně vyvolané depresi nechá postava koupat v nepřerušeném záběru. Volá to po umělé pozornosti a celistvost rodinných i životních peripetií se mi rozpadá před očima. (17.12.2018)