Roma

Co se naopak povedlo velmi je nejnovější režijní počin Alfonsa Cuaróna Roma. Humanistický příběh o mladé uklízečce, která zápolí se svým chudým životem, těhotenstvím a starostí o děti středostavovské rodiny, u níž bydlí, vás sice nechytne za srdce od první minuty, s přibývajícím časem si vás ale Cuarón omotá kolem prstu. Začne totiž jednotlivé dílky pomalých a dlouhých záběrů skládat do smysluplného celku, vytáhne z rukávu řadu dramatických situací, u nichž vám dojde, že vám na zdánlivě neexponovaných postavách opravdu záleží. A samozřejmě uhrane i tradičně perfektním zpracováním, které oživuje Cuarónovy dětské vzpomínka na Mexiko s životností, již známe z Potomků lidí, třetího Harryho Pottera či Gravitace. (13.09.2018)

Ne že by ten film nebyl dobrý, ale na to orgastické nadšení mluvící pomalu o filmu dekády nejsem vůbec napojený a ani přesně nevím, odkud se takové dojmy u tolika lidí berou. Přijde mi to jako celkem normální kvalitně odvedená práce, která mustrově odpovídá tolika jiným momentům v kariérách "velkých režisérů", kteří se rozhodli vzdát hold ženám svého dětství (respektive hold ženám, které byly tyto režiséry ochotny postavit do středu svého světa, vše jim obětovat a tím v očích oněch režisérů dojít naplnění - nakonec je to vždycky forma narcismu) - zapadá to do té škatulky místy až legračně moc se všemi klady a zápory těhle filmů. S jejich stereotypy i typickými vděčnými momenty. A že Cuarón pěkně aranžuje scény do hloubky, mě už vyloženě nevyvede z míry samo o sobě. Ale třeba jsem měl jen blbý den. 70 %. (16.12.2018)

Dlouho si nepamatuji, že bych od premiéry filmu slyšel ze všech stran takové neutuchající ódy. Zákonitě jsem tak očekával něco velkého a výjimečného, zvlášť když je autorem Alfonso Cuarón, jehož Potomci lidí jsou pro mě osobně jedním z nejlepších filmů historie. Roma tak zcela logicky zůstala poněkud za očekáváním, ač nemůžu říct, že by pro mě byla tak velkým zklamáním, jako pro řadu lidí okolo mě. Cuarón nevypráví příběh, naopak se snaží zachytit životní okamžiky a momenty a za pomoci několika pojících linek dává dohromady dílo, které je především o pocitech a emocích. Je cítit, jak moc osobním snímkem Roma pro Cuaróna je. V mnoha scénách díky tomu dokáže zachytit vše, co zachytit jde, jindy ho naopak citová zainteresovanost trochu podráží a dělá z Romy větší bizar art, než by se asi slušelo. V několika momentech jsem se i docela nudil, jindy jsem byl naopak stržen vizuální obratností a Cuarónovou schopností manipulace s předkamerovým prostorem. Událostí roku pro mě Roma rozhodně není, výjimečným filmem ale bezpochyby je a bude. 7/10 (29.01.2019)

Roma zpočátku velmi pozvolným, místy až dokumentaristickým způsobem nahlíží do všedního života služebné a rodiny, u níž pracuje, přičemž v polovině se atmosféra filmu jakoby zlomí, nabírá na gradaci a emociálních a vypjatých scénách, aby se opět na konci v poklidu uzavřela. Osobně bych první polovinu filmu trochu prostříhal, protože mi některé záběry a výjevy přišly pocitově dlouhé, nicméně chápu, že pro Cuaróna šlo o velice osobní a esenciální součást filmu, díky které mohl na diváka ze všech stran sálat typický kolorit 70. let v Mexiku. Hlavní hrdinka Cleo to nemá v životě jednoduché, ale snaží se s nepřízní osudu poprat ze všech sil jako lvice a působí velice silným dojmem - Yalitza Aparicio se své role zhostila opravdu přesvědčivým dojmem. Dětští herci, respektive jejich charaktery mi neskutečně pily krev a postava Fermína vyhrává cenu za nejsobečtějšího zbabělce a ****** století. Nesmím opomenout pochválit práci s kamerou a výpravou - a sice množství velice plastických scén, jež pracovaly s více plány najednou. Roma i přes divácky hůře stravitelný začátek nabízí nejednu silnou scénu - viz "požár na Nový rok", "porod" či "lapení ve vlnách" - a z filmu je cítít velké režisérské zapálení. Ve výsledku se pohybuji mezi třemi a čtyřmi hvězdami, avšak v tomto případě přidám. P. S. Cuarón má očividně rád záběry letadel! (24.04.2020)

Nejlepší díla československé nové vlny (i když i Felliniho by v tom jeden poznal) se právě rozrostla o spřízněného mexického bratránka, který v kruzích "náročnějších" diváků snad ani nemůže nevyvolat nejednu strhující mexickou vlnu. Což je natolik vypovídající, že si i odpustím původně zamýšlené chvalozpěvy na každý jeden aspekt od neherců přes nasnímání a nazvučení až po sofistikovanost vyprávění, které bezezbytku naplňuje řčení "ďábel se skrývá v detailech". To co Cuarón jakožto scenárista/kameraman/režisér dokáže "jakože mimoděk" mizanscénou (či čistě ruchy mimo obraz) odvyprávět v pouhých náznacích, to je více než pouze obdivuhodné. Aby toho snad nebylo málo, tak přes zdánlivou prvotní chladnost je tato "oslava obyčejných silných žen v našich životech" navíc i podmanivá a emoce vzbuzující jako máloco v posledních letech. Roma působí jako snímek, který se minul vznikem o pět dekád. Ovšem díky jeho kvalitám by se na něj nezapomnělo, ani kdyby před oněmi padesáti lety skutečně vznikl. Naopak by se na něj láskyplně vzpomínalo v intencích "takové majstrštyky se už dnes, bohužel, netočí". Díky Cuarónovi to však neplatí; a za to jeden musí být neskonale vděčen, ať už v konečném důsledku je Roma jeho šálkem kávy či není. (15.12.2018)