Power Rangers: Strážci vesmíru

První dvě třetiny jsou fajnová teen oddychovka s dobrými vtipy a docela sympatickou partou, která vyvrcholí scénou s parádně použitým coverem Stand By Me. Původní přitepleně-infantilní Power Rangers jsem ale nikdy neměl rád a over-the-top barevné digitální finále muselo chtě nechtě přijít a tehdy jsem se začal trochu nudit. Nešlo si nevzpomenout na podobně laděnou a podobně mizerně hodnocenou zrebootovanou Fantastic Four, která se mi osobně líbila z podobných důvodu a jednu věc udělala lépe: když už věnovala tak velký čas stopáže postavám, tak alespoň zredukovala finální digitál na nutné minimum. (19.07.2020)

Solidní teenagerská pohádka o důležitosti sociální interakce, která chce být zlatou střední cestou mezi 13 Reasons Why a Transformers, jenže jí k tomu chybí knižní předloha na jedné, a prachy na triky na druhé straně. Vznikl tak jakýsi nekoherentní hybrid plný špatných (ale kupodivu i dobrých!) scének ze života pomatených středoškoláků s velikou zodpovědností, kteří hledají záchranné existenciální lano mimo zažitou realitu. Wow. Je až s podivem, kolik přesahu se do pitomého béčkového výplachu podařilo narvat. Bavil jsem se stejně často, jako nevěřícně kroutil hlavou. (16.06.2017)

Noví "Power Rangers" jsou zprvu ne úplně tragická super hrdinská teen blbina (***), která se však v poslední třetině změní v cosi, co nelze nazvat jinak než "cringe" (*). Vynechání Zeleného/Bílého strážce bych ještě zvládla, stejně tak bych zvládla absenci ústřední seriálové  znělky, finální bitka připomínající tvorbu studia The Asylum už je ale přeci jen trochu moc. Devadesátkový seriál byl taky cringe (cringe jako prase), ale na rozdíl od tohohle mišmaše se tím od první vteřiny netajil. (11.12.2022)

Na Strážce vesmíru jsem koukal jako malý prcek. Pak znova jako velký prcek na střední škole. Určitě tenhle fenomén patří k věcem, co by (dnes už odrostlé) děti měli znát. Aspoň ty, co se narodili v letech devadesát. Původně jsem chtěl film vynechat, protože z toho sálá možnost oživit jednu značku čistě pro marketingové účely. Dnešní teenagery bude těžko zajímat, jak si to šestice barevných Strážců bude rozdávat s „morfelíny“ a za pomocí „zordů“ budou dostávat na budku od přerostlého ještěra, kudlanky a nebo želvy. Přesto jsem měl radost, když jsem si to v jeden večer pustil. Nadšení, ale postupně opadalo. Jasně, je tu Alpha 5, Rita, Jason a samotný Zordon. Přesto se většinu času film věnuje nudným podzápletkám teenagerům. Film je zbytečně dlouhý a postavy nikam nerostou. Tak jak je poznáme na začátku, tak je vlastně i na konci opustíme. Divákovi je naprosto jedno, co se s postavami stane. Poslední půl hodinu se konečně morfuje a film se dostává do akce. Což z dvouhodinové stopáže je opravdu ukrutně málo. Celý děj je nezáživný a diváka nudí. Nebýt šestisekundového záběru, ve kterém začne hrát známá melodie, tak by se mi asi ani ta poslední půl hodina nelíbila. Efekty jsou už praktický standart u áčkového filmu a humor nepřekvapil. Většinu času vyzní spoustu hlášek do ztracena. Od filmu jsem nečekal zhola nic, a vlastně jsem se ani ničeho nedočkal. Herci jsou vcelku sympatičtí, ale jejich charaktery černobílé. Akce je slušná, ale je jí proklatě málo. Děj nudný a teenagerský přeplácaný. A to, že tvůrci vynechají mého oblíbeného Strážce, to je vážně bod dolů. Scéna s Tommym v titulkách to nespraví. (40 %) (03.07.2017)

Jste-li, či byl-li jste (ano, satanžel to většinou není léčitelné ani koňskými dávkami antikokotik), nevkusný náctiletý potrat hajzlbáby a řidiče hovnocucu, je tenhle o dvě ligy horší hybrid Fantastické sračky, Bamblbýho a Ninja Mentals pro vás jako stvořený. Už devadesátkový seriál byl naprostým dnem homixovo – hračkářské žumpy, od té doby se zjevně nic nezměnilo, a to včetně efixů na úrovni Chobotnic z druhého patra. Tudíž i zde pubescentně uvědomělá partička důkladně progelovaných multikulti týn buzíků a hormonálně rozhozených zpruzených barbín ve sdružených barvách Benetonu dle scénáře, za který by se nemusel stydět ani certifikovaný mongoloid, zase trapně potírá agresivní krávu s premenstruačním syndromem jménem Rita a retardovaně kungfuje její kameňáky, aby sprasila Zeměplacku a vy jste si měli u čeho bezduše mačkat jebáky, týrat domácí mazlíčky, mohli se dementálně ztotožňovat s některým z těch hloupých, povrchních, popkulturně degenerovaných bezcharakterů a příliš vám to nezavařilo míchu. Perníkovému tátovi očividně došly prachy na drogy, že zaprodal xicht něčemu tak sofistikovanému. (20.06.2017)