Poslední magnát

Pátý - nedokončený - román Fitzgeralda jest samozřejmě vynikající předlohou. Je skvělou výzvou už pro ten konec, který si musí filmaři dotvořit sami a splatit tak dluh, který Hollywood vůči nesmrtelnému autorovi měl. Je jen logické, že krátce po nové adaptaci Velkého Gatsbyho s Redfordem přišel čas i na Posledního magnáta. Ale dnes už mám za sebou i seriálovou adaptaci z Amazon Studios a ta tento Kazanův film pokořila v každém ohledu. 70. léta si věru nelámala hlavu s autentickou výpravou, je proto problém uvěřit, že by se děj měl odehrávat ve 30. letech, navíc pokud je pointou všeho hollywoodský glamour touch. Ten tu věru nenajdeme. De Niro v hlavní roli není špatný a na svou dobu je to film přeplněný hvězdami, dnes oceňujeme každého od Nicholsona po Mitchuma a Millarda. Bohužel ženské role jsou obsazeny vysloveně neatraktivně, a je jedno, zda je hlavní dívčí neznámá Boultingová, nebo tou odkvétající Moreauová. Tempo je pomalé, čímž se utápí vše zajímavé. A samozřejmě český dabing je pouze za trest. Tomu se zcela jistě vyhněte. Čili jako první adaptace tento Magnát stojí za pozornost, mohu ho doporučit ale jen tam, kde máte raději Kazana a De Nira, než téma a předlohu, ale pokud chcete prožít skutečný příběh Monroe Stahra, zvolte nový seriál. V něm lépe funguje psychologie postav i výprava. (22.10.2017)

Divím se, dívím, že Poslední magnát je tady poměrně podhodnocený. Řekl bych, že neprávem. Předlohu jsem tedy nečetl, ale že by film působil nudně? Toť zřejmě subjektivní pohled. Místy mi naopak přišel velmi vtipný. Možná to bude zálibou ve filmech o filmech, ve výpovědích režiséra o jeho řemeslu. Navíc De Niro hrající rozšafného, poměrně roztomilého ředitele opravdu stojí za shlédnutí. Stejně jako okouzlující postarší Jeanne Moreau, jejíž manýry starých hollywoodských hvězd dávají filmu zářivou gloriolu nostalgie té doby. Navíc nechybí Kazanovo tolik typické závěrečné odcházení ze scény. Kazan se s profesí rozloučil důstojně. (15.03.2011)

Posledny film reziserkeho velikana Elia Kazana /Na vychod nod Raje, Viva Zapata, v Pristavu/ je len priemer. Tematicky ide o bohateho magnata, ale dej sa tu jaxi vyparil. Tempo je pomale, a veruze aj nudne, hlavne stredna cast filmu sa priserne vlecie. Dovod, preco som to pozeral, je, ze je to preplnene proflaklymi drzkami. Idem teda konkretne, Jack Nicholson /Prelet nad Kukaccim Hnizdem, Bezstarostna Jizda, Telesne Vztahy/, Robert Mitchum /El Dorado, Lovcova Noc, Nepritel pod Hladinou/, Tony Curtis /Rozbite Zrcadlo, Spartacus/, Jeanne Moreau /Brutalni Nikita, Falstaff, Zlutý Rolls Royce/. No a nesmiem zabudnut na mojho oblubenca Donalda Pleasence /Jestli se rozzlobime, budeme zli, Race for the Yankee Zephyr, bondovka You Olnly Live Twice/. No a este De Niro k tomu. 62 % (19.06.2018)

Poslední magnát je jediný film, kde se setkali velikáni De Niro a Nicholson a tomu plejáda dalších hvězd (Curtis, Mitchum, Pleasance, Milland, Moreau) takže jsem byl zvědavý. No a bylo to takové nijaké. Drama bez dramatu, děj bez pořádného příběhu, atmosféra 30. let nulová. Herci tu mají větší či menší štěky, což platí i pro Nicholsona, který je tu asi 10 minut (a rozbije De Nirovi hubu). Co zbylo? Přesný De Niro jako ledově chladný, strohý hollywoodský producent, pár okamžiku kdy ožívají staré černobílé filmy a celkem pěkná romance, která ovšem od začátku nikam nevede. Nebyla tu úplná kravina, 3* si to zaslouží, ale za pár hodin nebudu vědět o čem to bylo. (12.06.2023)

Předobrazem pro De Nirovu postavu byl dle Fitzgeraldovy předlohy slavný filmový producent Irving Thalberg (1899-1936), taktéž závratný mladý talent a spolubudovatel impéria MGM. To ale není jediná spojitost filmu s "filmem" jako takovým. Tedy nejen, že se odehrává v prostředí filmových studií, ale celá jeho struktura obsahuje mnoho, i když nijak okázalých (pro tento typ historizujícího filmu se to ostatně vcelku hodí), metafikčních prvků. Např. film (ve filmu), na němž De Niro právě pracuje, je krásnou ironickou připomínkou jak hollywoodských starých časů, tak ironickým balancováním o (falešné?) povaze filmu obecně. Těchto zároveň nostalgických i jízlivých odkazů je ve snímku více (fungování filmového průmyslu, scénáristé-komunisté, okrajově imigrace do USA), a stávají se tak i osobním ohlédnutím zpět Elii Kazana. (21.03.2014)