Strážci Galaxie: Volume 3

„Dobrý pes.“ Za mňa (ak nepočítam Spider-Man: Bez domova) najlepšia marvelovka od Endgame. To žiaľ neznamená ani tak to, že by bola geniálna, ale proste len to, že všetko po Endgame bol smutný, premárnený priemer. Tretí Strážcovia Galaxie mi pripadali tak, že ich všetci zúčastnení zbožňujú, možno dokonca až milujú, ale že už sú tak trochu unavení (robia to ostatne od r. 2014) a v minulosti zo seba vystrieľali to najlepšie, už im toho v zásobe veľa nezostalo a istým spôsobom im padol kameň zo srdca v zmysle, že sa môžu pohnúť o dom ďalej, možno v kariére, možno v osobnom živote, ťažko povedať. Čo neznamená, že nikdy nevznikne štvrtý diel! Ale ak aj áno, bude myslím diametrálne odlišný od prvých troch. Toto je naozaj istým spôsobom koniec a treba povedať, že v jednotlivostiach silný, pekný, milý, dojemný a pokorný. Ale aj tak som čakal viac! Minutáž je ťažkotonážna, azda i jej vinou budete občas zívať, ošívať sa a hypnotizovať hodinky. Akonáhle sa banda rozbehne a začne perliť, je to krása. Nanešťastie, týchto rozkošných sitkomových pasáží je málo („spoločná linka“, šoférovanie). Chodbová scéna na jeden záber sa vydarila. Bodaj by nie, takéto scény sa natáčajú „samé“, ak máte 250 miliónov dolárov. Škoda, že nebola dlhšia. Každá postava má „tú svoju“ scénu, vrátane skvelého Seana Gunna, režisérovho brata. Režisér i do tretice potvrdil, že séria je po soundrackovej stránke zrejme to najnadupanejšie, s čím Marvel prišiel od dôb prvého Iron Mana. Hoc tentokrát sa obmedzili peckové nářezy a siahalo sa skôr po sentimentálnych songoch, čo chápem, ale aj tak ma to trochu sklamalo. Mínusy: malý priestor pre Kraglina, postavy po smrteľných zraneniach nielenže neumierajú, ale o pár sekúnd žartujú, pri iných scénach som si vravel, že na toto som už fakt pristarý (a pýtal som sa, či takéto blbnutie je dôstojné pre 43-ročného Pratta alebo 54-ročného Bautistu). Nerozumiem snahe zapáčiť sa najmenším a potom na scénu vraziť niekoho s tvárou, oproti ktorej Red Skull vyzerá ako Ken od Barbie (nevraviac o osadenstve klietok, pri ktorom som si spomenul na Tusk Kevina Smitha, ak máte deti, pripravte sa na fajnové nočné mory). Willa Poultera mám rád a ako Adam Warlock nebol zlou voľbou, len je úplne nevyužitý, jeho linka do deja neprináša nič (proste ho len Marvel potreboval predstaviť divákom, aby s ňou do budúcna mohol narábať) a jeho drsné posilňovanie malo asi taký zmysel, ako keď pre rolu Gordona posilňoval J.K. Simmons alebo pre rolu Black Adama The Rock: teda úplne zbytočnú, pretože je oblečený a jeho nová fyzická vizáž nevynikne a pre rolu v podstate ani nebola potrebná. Inokedy bol scenár vyložene odlfáknutý. Buď plný klišé a predvídateľných momentov (ktoré sú na prvú dobrú zaliečavé, tragické) alebo divných (prečo nezastrelil aj ostatných, keď prvú bez problémov dostal, načo na zvyšných troch volal pomoc?) a nelogické (prečo mu neovplyvnila tok myšlienok počas jazdy na motorke? Naozaj pri pristávaní nezavadili ani o jeden dom? Naozaj cthulhuovská trojica počas úteku z jednej lodi do druhej nezranila žiadne zviera?). Rovnako je z prstu vycucané tvrdiť v trojke, že celá trilógia bola v skutočnosti príbehom postavy X, pričom dotyčná bola v predchádzajúcich dieloch komická vedľajšia postavička, wtf. Skončím ale pozitívne a s výkričníkom. Michael Rooker! Cinemax TN 2023 (11.05.2023) (méně) (více)

[VIDĚNO 4.5.] "I love you guys." ___________ Zatímco Volume 1 bylo bezchybnou vědecko-fantastickou jízdou a skvělým seznamovákem s touhle bandou šílených anti-hrdinů, a Volume 2 emocionálně pohlcujícím barvičkovitým spektáklem o významu rodiny a kamarádství – přičemž jak v Infinity War tak v ENDGAME hráli Strážci Galaxie extrémně důležitou roli – tak Volume 3 je důstojnou rozlučkou s tou nejcharismatičtější bandou outsiderů, jaké kdy filmové plátno zažilo. Autorský rukopis a jen tak nenahraditelná poetika Jamese Gunna – spočívající v hledání krásy v jinakosti a obrovské empatii vůči nedokonalostem – se ani zde nezapře, středobodem jsou jako vždy postavy, a Gunn zde tak perfektně kulminuje takřka všechny příběhové linky, témata a (leit)motivy, jež lemovaly cestu Strážců napříč Marveláckým univerzem. Strážci Galaxie vždy vynikali tím, že dokázali perfektně vybalancovat komediální space-operu [jež je španělskou vesnicí pro diváky bez nadhledu], konverzační drama a šílený akční spektákl [který je jen tak akorát over-the-top], a i tentokrát tento unikátní žánrový mix funguje na výbornou. Rovněž vynikali i tím, že odjakživa figurovali jako outsideři a vyvrhelové, jenž jsou neustále konfrontováni svými nedostatky, díky čemuž s nimi divák dokázal navázat neobyčejně silný sympatie, které se nejen v rámci komiksového žánru jen tak nevidí. A přestože jsem se na tuhle rozlučku neskutečně těšil, mám pár výtek, kvůli kterým nemohu vpálit pětikvalt, i když bych tak moc chtěl.... Největším problémem je pro mě celkem banální zápletka, spočívající v tom, že se naša parta dostane z bodu A do bodu B, jen aby zjistila, že se musí dostat do bodu C – a sorry jako, ale k využití příběhových [a několikanásobně nápaditějších a originálnějších] lokací má Gunn k dispozici celou fakin galaxii a vybere si Planetu Země z Wishe? Navíc dějová podzápletka zabývající se vztahem Petera a Gamory nemá jakoukoliv katarzi a chtě nechtě vyšumí do ztracena – a jestli je něco, co jakožto naivní romantik fakt nesnáším, je to nenaplněná láska. No a kupříkladu taková Nebula, jež má ihned vedle Rocketa zcela bezkonkurenčně nejlepší character-development-story-arc ze všech postav v MCU, zde má právě společně s Rocketem [který byl avizován jako hlavní protagonista] žalostně málo prostoru. A celkově vzato práce s příběhovými motivy, vzájemnou interakcí a character developmentem jednotlivých postav není tak scénáristicky vypiplaná jako v předchozích dvou dílech. A dokonce ani ten písničkový soundtrack – jedna z největších devíz celé franšízy, která přivedla nejednu generaci k poslechu retro muziky, včetně mě, poněvadž soundtracky k jedničce a dvojce Strážců Galaxie dost výrazně formovaly můj hudební vkus – není na pár vyjímek tak zapamatovatelný. Možná ve Volume 3 hledám něco, co v něm už od počátku být ani nemělo, a možná jsem se nechal zcela zaslepit hypem a nechal si namazat med kolem huby – jen chci zkrátka zdůraznit ten kontext, v rámci něhož se Vol. 3 prezentovalo jako něco, čím v podstatě ani není [tedy jako definitivní a emocionálně vtahující rozlučka] a ve výsledku se nesetkalo s mým [možná až moc vysokým] očekáváním.... Abych však nebyl jenom protivnej rejpal, ačkoliv je Volume 2 stále nepřekonané, i tak jsou třetí Strážci Galaxie nezpochybnitelný nadstandard komiksovýho žánru a špičkovým blockbusterovým spektáklem, u něhož není o zábavu nouze, protože já se bavil přímo královsky. Hlášky a situační humor fungují jako vždy na výbornou, a 'zimomriavkových' momentů je víc než požehnaně [zejména celá retrospektivní linka o Rocketově tragickém původu fakt bere dech a je byť drastickou, tak famózní alegorií o týrání zvířat]. Navíc tahle dojemná intergalaktická pohádka poeticky končí songem, kterým to tehdy všechno začalo – co víc si přát? A já fakt nebudu lhát, když řeknu, že mi tahle banda pošuků s níž jsem vyrůstal bude fakt chybět a navždy zůstane v mým srdíčku. Tahle parta je prostě srdce MCU a nepopiratelný důkaz toho, že v záplavě korporátních prefabrikátů a komerčních škvárů je stále zájem o silné emotivní příběhy co mají srdíčko a osobitý přesah. Inu, každej si přece zaslouží happy end.... Co dodat? MY JSME GROOT 💜 VERDIKT: 8,5 mývalů z 10 🦝 PS: "Budeš Strážce mojí Galaxie" je moje nová balicí hláška.... PPS: po druhým zhlídnutí pálím pětikvalt, sorry jako, ale nemůžu jinak. (26.05.2023) (méně) (více)