Střídavá péče

Velká škoda, že poměrně netradiční a lákavý námět je pouhým dramatem, protože tam celý film ve vzduchu visí něco nepříjemného a divák doufá, že se to v závěru promění v Thriller, ale bohužel. Nemůžu říct, že bych se nudil, bylo zajímavé sledovat stupňující se konflit dvou rodičů, ovšem nemohl jsem fandit nikomu, protože otec byl hajzl a ženská mrcha a mrzelo mě, že se Francouzi neupustili z řetězů, ten konec si vyloženě o šokující finále říkal. Dobrý film, ale nechal mě emočně chladným. 65% (21.10.2018)

Je to takové moc okaté a vůbec ne příjemná podívaná. Nejdříve to vypadá, že půjde o běžný případ. Účastníci sporu navenek působí jako rozumní, civilizovaní lidé, kteří se umějí dohodnout – ale každý další záběr je usvědčuje z opaku. Rodiče i prarodiče, všichni chlapce neúnavně vyslýchají a zatahují do vzájemných půtek, takže chlapec , který hraje až z děsivou věrností ukázkově trpí, ale současně rozpoutává vlastní hru. Začal jsem tak tápat, jestli platí vzorec násilnického vyznavače lovu a vystrašené ženy, či je to jenom rafinovaná clona, ale tak či onak se ošívá; není to příjemná podívaná. Film používá účinné prostředky módního minimalismu, které vedou od tísně přes vystupňované napětí vrcholící na snobské oslavě dívčiných osmnáctin až k nevyhnutelnému výbuchu s takřka hororovou náladou (15.12.2019)

Od začátku nepříjemně stísněný film, neponechávající moc prostoru na pořádné nadechnutí. Odehrává se téměř výlučně v uzavřených prostorách (viz jen množství scén s otcem v autě), s kamerou blízko hercům. Postavy nemají možnost úniku. Vyprávění je hodně koncentrované i díky zaměření na několik málo dnů a pár událostí. S tím, jak příběh graduje, využívá Legrand stále více hororových stylistických prostředků (první mistrovskou lekcí ve vytváření napětí a strachu z toho, že se přihodí něco zlého, nabízí narozeninová oslava, další následuje) a již tak intenzivní drama se plíživě, ale s ohledem na charakterizaci postav poměrně přirozeně proměňuje v regulérní psychoteror, v jehož finále zapomenete, že máte dýchat. Film, který je sice krajně nepříjemný, ale stejně tak situace dětí rozcházejících se rodičů a obětí domácího násilí, kterou neuvěřitelně sugestivně a empaticky zprostředkovává. V rámci prevence podobných situací by jej mělo vidět a prožít co možná nejvíc lidí. 90% (11.07.2018)

Děs větší než v mnohém hororu. Herecké výkony malého Thomase Giorii i Denise Ménocheta byly fantastické. Tedy, otec byl na zabití a šel z něho děs. Chlapec hrál zase roli vyděšeného a nechápajícího dítěte skvěle. Rodiče se rozvádějí a soud otci, na jeho žádost, povolí střídavou péči. Prostřednictvím hocha si otec řeší vztahové problémy s manželkou a ... Raději se podívejte sami. (29.06.2020)

„BOJÍM SE O MÁMU, PROTOŽE JI CHCE UBLÍŽIT. TAK SE TÁTOVÉ NECHOVAJÍ. JSEM RÁD, ŽE SE ROZVÁDĚJÍ. CHCI ZŮSTAT S MÁMOU, ABY NEBYLA SAMA…“ /// Po chvíli musí bejt jasný, že tohle drama, kde se matka s fotrem souděj o smradovu péči, bude mít speciální rozuzlení. Během sledování mě přepadává úzkost a nedovedu si představit, jak se musej cejtit lidi, kterejm se to děje. Na druhou stranu – oslava narozenin je vopruz, ale budiž, prostě ze života rodiny, ve který si všichni za všechno můžou sami (což podtrhávám!). Závěr je silnej, ALE… přestože je to hodně ze života, … dávám 3*. Na víc u mě tenhle bakalářskej příběh nemá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem píča a rozvádím se. 2.) Je mi jedenáct, máma je píča (fotr kretén) a rozváděj se. 3.) Thx za titule „doummais“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.10.2018)