Polaroid

Holka, vášnivá fotografka, se dostane k polaroidu a kohokoliv s ním vyfotí, ten zemře. A tak stačí jedna skupinová fotka a je o zábavu postaráno. Inspirace Kruhem je zjevná a stejně tak je jasně předestřen celý příběh. To by ani tak nevadilo, ale problém je, že všechny žánrové ingredience se míchaly mimo hlavní hrnec. Z vražd tak člověk nevidí pomalu ani mrtvolu, o nějaké krvi nemluvě. Samotná animace hlavního záporáka je také odfláklá a tak jediné, o co se film může trochu opřít, je místy celkem působivá atmosféra a herci, kteří sice nejsou vyloženě sympatičtí, nicméně alespoň nevadí. Každopádně to je málo. 40% (17.05.2019)

Už pár minut dumám nad tím, kde začít. Tenhle film je takovou hodně kostrbatou záležitostí mezi horory. Na jednu stranu je příběh klasickou písničkou, která rozhodně neopěvuje ničím novým, co bychom už stokrát na obrazovkách neviděli; na stranu druhou je ta klasika ale sympatická a pro duchařský horor nabízí příjemnou atmosféru už v základu. A rozhodně by se dala i v dnešní době zpracovat tak, aby diváka i přes svůj jednoduchý a předvídatelný příběh alespoň bavila. Jde v něm vlastně o naprosto jednoduchou rovnici prokletého předmětu, kterým je v tomto případě fotoaparát, kterým když někoho vyfotíte, tak zemře. Jasně, takový příběh ani nemůže nabízet žádné překvapení, ale může nabídnout to, co každý jiný horor - sympatické postavy, o které se bojíte (možná nějakou tu začínající love story, která vás k tomu ještě víc popudí), strašidelné atmosferické prostředí, lekačky nebo vizuální efekty, kterými okořeníme smrt jednotlivých postav... Nic z toho tu ale nebylo (v některých případech by se dalo bavit spíš skoro až o opaku), snad až na docela příjemně ponuré prostředí. A jakmile tohle chybí příliš jednoduché zápletce, je to jednoduše v rejži. Film by uspěl možná v rámci nějakého dětského holčičího večeru - kdyby mi bylo znovu třináct, umím si s ním představit fajn večer. V reálném čase jsem si ho ale pouštěla na třikrát a k jeho dokoukání se doslova nutila s nadějí, že mě třeba ještě jeho konec překvapí. (25.01.2020)

Do rodiny prokletých hororových propriet přibyl stařičký Polaroid, který i po znovuobjevení po více jak 40 letech báječně fotí. A úmrtí, kterých se po zvěčnění fotografovaných dopouští, se nedají nikde reklamovat. Jste-li však šikovnou středoškolačkou Jadrankou Šetlíkovou a máte kolem sebe přátele, kterým stojí za to zhebnout, nemusíte se bát Roberta Vana, který na vás číhá, aby vás přemluvil k polonahým aktům za košík lubrikačního gelu. Pořádnou revizi a následnou reklamaci by si v prvé řadě zasloužila mrzce natočená úmrtí, která dopadla takto špatně hlavně vlivem ponechané přístupnosti. Předpokládám, že režisér to asi takto dopředu nezamýšlel a nechce se mi líbit, že je za směšně vypadajícími smrťáky, z nichž uzříme jen jakési blíže neformulované náznaky, jeho režijní neobratnost a absolutní technická nedisponovanost. I stalo se a tohle bolavé místo jsem už postupně neřešil. Přišly totiž rozhodně kvalitnější úseky, jež vykazovaly dokonce i nějaké ty invenční záchvěvy, které nahrazovaly chybějící krvavost a liknavou brutalitu. Ač se ve zvýšené míře nedostavil originální zářez v žánru, výpůjčky od Nezvratného osudu, Kruhu, Zhasni a zemřeš dobře posloužily a mně osobně nijak nevadily. Lars Klevberg, který je i autorem stejnojmenného kraťasu, který převedl do celovečerní formy, se s nástrahami možné neoriginality popasoval statečně. Scenáristku Blair Butler, nadějnou tvůrkyni nové hororové vlny, podrobně instruoval o tom, jak bude na diváka fungovat pátračka po zdroji zla a stopy do dávné minulosti patří mezi ty divácky nejspolehlivější. Producent Harvey Weinstein, kvůli jehož skandálu se staženými kalhotami se film dočkal premiéry až dva roky od vzniku, by se jistě poměl nad ženským osazenstvem. Kathryn Prescott v hlavní roli by ještě možná udržela jeho poklopec zapnutý, ovšem to samé už se nedá zaručit u Priscilla Quintany, Katie Stevens, Samanthy Logan či Madelaine Petsch. Omladina se svých rolí zastala dobře. Pokud se tedy film vyrovnával s jistými produkčními problémy a syndromem odvolaného slovutného producenta, coby divák si z něj odnáším jen to dobré. Rozpočet dostatečně neošetřil trikovou stránku, entita, ano, "digitalizovaný" Javier Botet, specialista na příšery všeho druhu, moc originální hrůzy nepobrala, ovšem nápady příběh má, leckdy nesou i punc originality, třeba to, že fotku s vyfocenými osobami nelze zničit (bez následků). Takže vlastně až na ty legrační úmrtí jsem byl s výsledkem spokojen, ovšem focení si do svých hobby hned tak nezařadím. 8/10 (17.05.2019)

Poměrně zajímavý příběh je v rámci kategorie silnější nadprůměr. Mladí herci s dobře napsanými postavami, dobrá kamera, příjemné prostředí - to zde dokonale funguje a působí to velice originálně. Film mohl úplně v klidu mířit až do červených čísel, ale někdo si řekl, že ho musí srazit několika hloupými momenty, tou přílišnou snahou o "wow" efekt a dementní potřebou tvůrců nám vše ukazovat. Kdyby "to" nebylo vidět, fungovalo by to mnohem lépe, a ještě by se ušetřili nějaké prachy. Dal bych i 4, ale ta Slendermanovská pachuť mi to zkrátka nedovolí a ještě musím přemýšlet nad tím, zda i ty 3 nejsou moc. (11.01.2020)

Neviem. 40%? 60%? Dám 60%. Režijne nesnaživé, herecky sterilné (až na Mitcha Pileggiho, ktorý poteší vždy a všade a fajn Kathryn Prescott, ktorá je ale predsa len sladká až príliš) a scenáristicky fakt riadne odfláknuté (v podstate sa len vykrádali iné filmy – tu Kruh, tu Shutter resp. Clona, tu Slender Man...). Potešila ma zimná výprava (hej, niekedy stačí málo). Prečo pred niekým (napr. pred políciou?) nezapálili fotku? (30.05.2019)