1922

Už někdy v páté minutě filmu je jasně naznačeno, co se stane a o čem to pak asi všechno bude. Takže člověk doufá, že to bude jinak anebo když už to má být takhle, tak ať je to alespoň nějak sofistikované nebo v dalším vývoji něčím překvapivé. Jenže tůdle nůdle. Po marném čekání na spasení se objeví krysy, které překvapí jen tím, že si je King neodpustil. A ta návštěva ze záhrobí je pak překvapivá asi jako zima v lednu. Z tohohle námětu by těžko vykřesal něco víc i mnohem větší tvůrce než je Zak Hilditch (jehož These Final Hours přitom vůbec není marná záležitost). Výchozí materiál by možná stačil na půlhodinový kraťas - pak by z toho snad byl alespoň průměrný snímek. Ale 100 minut? Ti, kdo se nechali nalákat zjištěním, že muziku dělal Mike Patton, známý coby zpěvák Faith No More a člen různých avantgardních hudebních projektů jako Mr. Bungle nebo Fantomas, asi taky nebudou soundtrack k 1922 považovat za nějaké jeho zásadní dílo. Celkově je to jedna z nejslabších a nejzbytečnějších kingovin, jaké jsem kdy viděl. Na závěr si neodpustím dva vzkazy zdejším přidavačům žánrů: 1) Pochybuju, že takhle si někdo představuje "krimi". 2) Já vím, že na csfd musí být vše, co je "horor" zároveň automaticky i "thriller", ale co kdybyste s tím už šli konečně do prdele a nechali se nahradit někým, kdo umí používat vlastní mozek? (29.07.2020)

Rok 1922 byl v nebraském kalendáři rok krysy! Baladický příběh natočený podle námětu Stephena Kinga, který měl zřejmě v sobě nést i další hlubší rozměr dramatu o zločinu, vině a trestu, ale to se moc nepovedlo...a tak namísto odvaru z Dostojevského Raskolnikova má v sobě nebraský farmář něco z Erbenovy Svatební košile... Tenhle film (i jeho idea) zůstaly někde na půli cesty... (10.11.2017)

„Verím, že v každom z nás žije ešte jeden človek. Cudzinec.“ Temné, nebezpečné a len pre dospelých. Dole klobúk pred Thomasom Janeom, že mal odvahu stvárniť takú „zlú“ postavu. Jeho sústredený herecký výkon a konzistentná retro atmosféra sú najväčšími plusmi 1922. K tomu pár nechutných scén s krysami. Rád by som si to pozrel aj ako divadelnú hru. Veľmi dobré a ponuré, na strane druhej nič výnimočné a neobsahujúce nič, čo by vás dostalo vyložene do kolien. Opatrných 70%? (05.11.2017)

-Vražda je hřích a je s ní hrozná práce.- S Kingem je problém v tom, že jak se dobře čte, tak se většinou na jeho zfilmované příběhy špatně kouká. On je výborný vypravěč a ví, jak čtenáře chytit a nepustit. První polovina byla skvělá, pak mě to nějak přestalo bavit. Výborný vizuál evokující dobu před sto lety, solidní atmosférická hudba. Nechybí spisovatelova oblíbená klišé - kukuřice, halucinace, temný pasažér a mrtví se někdy vracejí. Thomas Jane se vybičoval k mimořádnému výkonu a film stojí především na něm. V řadě scén jsem chvílemi viděl...Toma Hankse. A pobavil odkaz na slavný příběh Bonnie a Clyde. (23.07.2024)

Standardní a ničím výjimečná adaptace Kingovy povídky, která asi o moc lépe dopadnout nemohla. Ono totiž zfilmovat typicky kingovské vnitřní monology a popis psychologie postav je vesměs nemožné a nutno říct, že Hilditch se s tím popral se ctí. Minimálně v první polovině nemá problém s pořádně hutnou atmosférou, z níž je cítit, že se něco hrozného stane, v čemž si ještě pomáhá pouze náznaky, moc hezkým vizuálem a úchvatným prostředím amerického maloměsta. Vrcholem pak je hodně brutální sekvence vraždy manželky, která má (pravděpodobně) blízko k realismu a je hodně přesvědčivá. Poté ale snímek trošku upadne, i když by právě v tomto momentu měl být hutnější a děsivější. Hilditch se pak uchyluje k laciným béčkovým berličkám typu lezoucích krys, halucinací, děsivých přizraků a podobně, což chvílemi funguje, většinou ale působí nenápaditě a očekávaně. Příliš neprospívá ani pomalé tempo, které už je ke konci nesnesitelné a výsledek tak působí subjektivně delší, než ve skutečnosti je, navíc už se mu nedaří využít potenciál, který nabízí oddělená linie zmizelého syna. Právě s rostoucí stopáží totálně vyniká fantastický výkon Thomase Janea s jeho jižanským přízvukem, který drží film nad vodou a jeho utrpení je takřka hmatatelné, za zmínku stojí ještě Dylan Schmid jakožto jeho syn, který je velmi dobrý, ve své samostatné příběhové linii ale nevýrazný. 1922 je tak hodně slušná adaptace kingovy povídky, kterou sráží pomalé tempo a laciné béčkové propriety, předloze ale ostudu nedělá. 60 % (01.04.2018)