Oko ďábla

Skvěle vyvážený thriller s prvními krůčky k giallu. Rošťácky přitažlivá Letícia Román, ach, ten její nosík, přilétá do Říma, aby si užila dovolenou. Místo toho jí však zemře, a to velmi působivě, teta, je přepadena a stane se svědkem hrůzostrašné vraždy. A z první koleje odjíždí vlak s nákladem temných tajemství a děsivých událostí. Bava si s Okem ďábla viditelně vyhrál, precizně sestavená mozaika děsuplných a odlehčených scén, výborná stínová kamera a finální šok. Moje další májová pětka. (08.05.2015)

Prvé giallo, resp. niečo na pomedzí noiru a gialla. Spôsob vyrozprávania príbehu cez vstupy rozprávača je síce trochu naivný, no príbeh by obstál aj v neskorších giallo filmoch. Čo je ale na filme najúžasnejšie, to je Bavova réžia, konkrétne úžasná kamera a neskutočne nasvietené scény. Jeden z najkrajších čiernobielych filmov, čo som videl. Číra slasť pozerať. Toto s prehľadom tromfne aj vizuálne najvychytenejšie americké noirovky. (21.09.2016)

Skrz na skrz nadpriemerný thriller, ktorý miestami buduje štýlovú atmosféru a napätie takmer hitchcockovského strihu, no občas skĺza do poloamatérizmu, čo sa prejavuje mj. na polovičatosti niektorých scén a kolísavej kvalite scenára. Letícia Román je v hlavnej úlohe skvelá. Štvrtá hviezdička za rozuzlenie, ktoré je čistokrvným šialenstvom, a podobne psycho záver, ktorý celkový dojem posúva niekde úplne inde. 80% (26.12.2013)

Oko ďábla je údajně prvním filmem, co předznamenal a započal žánr giallo. Sem tam mi herecké výstupy převelice půvabné Letície Román přišly trochu úsměvné a přehrávané, ale to nemění nic na tom, že příběh přes své stáří vůbec neztratil napětí a potemněle budovanou atmosféru s překvapivým rozuzlením. Hrdinka, která je svědkem vraždy je všemi brána za bázlivou a balancuje se tak na hranici její domnělé halucinace, což jsem vůbec nečekal na snímek z 60. let. Krůček po krůčku se snaží poodkrývat indície, aby rozlouskla, kdo za tím stojí a jestli se jí to vůbec nezdálo. Závěrečná odlehčená tečka mě ze srdce pobavila, která odkazuje na začátek filmu. Mario Bava se pěkně vyšvihl! (06.03.2014)

Základní kámen subžánru gialla - nebo lépe řečeno první černobílý kamínek do pozdější barevné mozaiky. Přece jenom tu Mario Bava jak po stránce děje, tak po stránce vizuální pořád zkouší, co všechno může z propojení detektivky a hororu vzejít. Pro pozdější dobu je zvláště netypické prolamování čtvrté stěny, jednak pomocí vypravěče, který nám až příliš často sděluje, co si hrdinka myslí, ale rovněž nás upozorňuje, které své nápady vyčetla v šestákových krvácích. Ostatně příběh je založen na tom, že hrdinka je vášnivou čtenářkou brakových detektivek, a v příběhu se objevují prakticky všechna typická klišé podobných příběhů, přičemž občas je i paroduje. Kvůli tomu ovšem nelze film tak docela brát vážně ani v napínavých scénách. Po několika falešných lekačkách už je člověk přece jen otrlý a nečeká, že by z toho teď něco opravdu vylezlo. A když vyleze, nejedná se o šok. FIlmu nepomáhají moc ani cestopisné pasáže - hrdinka je Američanka v Římě a s doprovodem italského lékaře město poznává. Ne, že by nás přímo otravovali historickými výklady, ale přece jen po napínavé scéně střihnout na prosluněné záběry římských zákoutí... Paradoxní také je, že Američanku Noru hraje Italka Leticia Román, kdežto Itala Marcella hraje Američan John Saxon. Pokud čekáte, že tento bude hrát násilnou postavu, pletete se - hraje mladého blbečka, který co chvíli od zbrklé Nory omylem dostane ránu (jak se rozmachuje rukama). Ale oba jsou pořád ještě vtipní a ne otravní. Na rozjezd to nebylo nejhorší, ale přece jen jsem začínal na vybroušenějších kouscích. (02.09.2017)